Mileniální hudba #2 – Homer821: Rap, móda, Youtubeři a budoucnost mladé generace

Homer821

Homer821 Zdroj: Instagram respondenta

Série rozhovorů Mileniální hudba mapuje novodobou hudbu, její kořeny a komunitu s ní spjatou. Dává si tak za cíl vyzpovídat hudebníky, promotéry a fanoušky jednotlivých žánrů.

Hostem druhého rozhovoru je moderátor, DJ, videomaker, rapový fanoušek a zároveň pořadatel událostí spojených s oblečením a rapem pod značkou The Mag, Homer, který se pohybuje v kultuře street fashionu a rapu téměř celý svůj život.

Homere, ty sám máš relativně velkou roli v pouliční módě a rapové komunitě v Česku a na Slovensku. Jde vlastně všechno, co děláš, aktivně sledovat a neustále se tomu přizpůsobovat?

Věc se má tak, že komunity ohledně rapu a módy sleduji už dlouho, kvůli tomu vznikl i The Mag. Samozřejmě se ale nedá sledovat všechno, protože těch novinek je spoustu, takže bys ve výsledku musel na internetu trávit celé dny. Člověk si často vybere, co ho baví a snaží se tomu věnovat. Já mám teď už tu výhodu, že za mnou někdo přijde a sám od sebe mi řekne novinky, které by mi teoreticky mohly utéct.

Chodí za tebou lidé i s tím, abys ohodnotil jejich tvůrčí činnost na poli módy a rapu? 

Jasně, stále. Samozřejmě mě spíš kontaktují na sociálních sítích, protože to je jednodušší. Posílají mi, co dělají za oblečení a hudbu – já jim ale většinou žádný specifický názor neřeknu, maximálně na čem je podle mě potřeba zapracovat. Kreativní činnost ale musí vzejít z každého sama, a pokud to v sobě nemáš a nevíš, co chceš konkrétně dělat, asi si budeš muset najít jiný koníček. 

Řada YouTuberů se v posledních letech pokouší orientovat na rap a výrobu vlastního merchandise. Jak hodnotíš tento fenomén?

Myslím si, že je to přirozené. Jsou už starší, Minecraft je nebaví, uchvátil je rap a móda a snaží se nyní dostat do těchto komunit. Občas to vyjde, občas ne. V naší malé hip hopové komunitě lidi dokážou lehce rozpoznat, kdo to dělá od srdce, a kdo naopak pro peníze. Dnes už však neposlouchají rap jenom lidé spojovaní s rapovou komunitou – poslouchá ho úplně každý. Přesně proto mají šanci prorazit i hudební kousky, které jsou pro rapového fanouška absolutně nepochopitelné.

Co stojí za tím, že je v dnešní době rap tak oblíbený? Přece jenom, reflektuje se to například i v popovém žánru, který se většinou trendům přizpůsobuje.

To je dobrá otázka. Myslím, že pop se vždy přizpůsobuje nějakým žánrům. Před dvaceti lety byl pop inspirován rockem, před deseti lety taneční hudbou a dnes hip hopem. Nastane to vždy, když danou hudbu poslouchá skupina mladších lidí, která je v zárodku často staršími lidmi odsuzována. Jakmile ale mladší generace vyroste, hudba s nimi zůstane a stane se v podstatě mainstreamem. 

Jakou příčinu vidíš za postupným růstem rapu a hip hopu od devadesátých let až po absolutní boom rapových skladeb v posledních letech? Je to forma, které dokáže porozumět široké publikum bez hlubšího pochopení, nebo snad pestrost rapových subžánrů?

Je to kombinace vícero faktorů. Samozřejmě jednoduchost rapového žánru je jedním z nich, ale rap zároveň dokáže být i dost komplexní. Pestrost hraje určitě také svoji roli, protože dokáže nabídnout posluchači party tracky a rap o lásce, a na druhé straně i track s hlubokou myšlenkou. Rap je extrémně univerzální a dnes už má natolik mnoho podkategorií, že si opravdu každý najde něco, co se mu bude líbit. A podle mě přesně kvůli tomu je nejposlouchanějším žánrem na celém světě.  

Ještě když jsi zmiňoval ty devadesátky, tak v Americe už v osmdesátých letech spolupracovaly nejznámější kapely, jako například Aerosmith, s rappery, jakými byli v tomto případě Run DMC. Ten žánr se najednou začal dostávat z ghetta mezi běžné lidi. Pamatuji si, že když jsem byl malý a zrovna frčel Lunetic, tak dokonce i tam bylo pár rapových pasáží, které mě hodně zaujaly a uměl jsem je odrapovat od začátku do konce. 

Jak se to má s určitými stereotypními vzorci, které se objevují v rapu? Jako například kouření marihuany nebo paradigma luxusního života s rapem a módou spjatým. Myslíš, že podobné vzorce k tomu patří od jejich prvopočátků, nebo to je snad něco, co nemusí být nutně součástí těchto komunit a mohou se od toho oprostit?

Nic není jejich nutnou součástí – každý rapper si vybírá, jaký život bude žít a o čem bude rapovat. Posluchač si zase vybere to, co se mu líbí. Samozřejmě kouření marihuany je u Afroameričanů běžnější než například u zbytku americké populace, proto si myslím, že je marihuana s rapem také více spojena. Samozřejmě i díky tomu, že rap je pro mnoho lidí o tom, aby byli real a říkali pravdu. Ve výsledku je tudíž pravděpodobnější, že ti raper řekne, že hulí nebo že utrácí peníze za luxusní věci, než aby ti stejnou věc řekl popový zpěvák. 

Původně byl rap o problémech, které Afroameričani zažívali a o tom, jak byla vláda vůči těmto problémům nevšímavá a brala je jako nějaké horší občany. Potom se jim ale začalo dařit, tudíž se změnila i životní realita kolem nich a témata, o kterých se rapovalo, se postupně měnila. 

Když jsi zmínil určitou rasovou nesnášenlivost, kterou chtěli afroameričtí rapeři odbourat v minulém století pomocí hudby, jak ty sám vnímáš politické a společenské otázky v rapu v dnešní době?

Samozřejmě v hip hopu, který je mainstreamem, není politický odkaz to nejdůležitější. Většinou se jedná o klubové hity, při kterých posluchač nechce poslouchat příliš vážná témata. Jde spíš o to, aby byla zábava. Potom se ale člověk dostane trochu více do hloubky a najde se spousta rapperů, kteří jsou v rádiu hraní o dost méně a v klubech jejich tvorbu pravděpodobně neuslyšíš – takovýto lidé většinou řeší podobné otázky ve své tvorbě. 

Myslím si, že situace se pro černé obyvatelstvo v Americe trochu změnila, minimálně od osmdesátých let. Samozřejmě se nedá říci, že rasismus neexistuje, to určitě ne, ale určitě jsou již více respektováni. Osobně si myslím, že to je i díky hudbě. Na naší československé scéně se také řešilo, proč nechtějí rapeři do své tvorby dávat politický odkaz a v důsledku toho se názory na to dost lišily. Můj názor je, že rap nemusí mít politickou message, klidně může jít o jednoduché party tracky. Když už tě ale poslouchá polovina republiky, tak by nebylo od věci se proti některým věcem vyhradit. Dobře to podle mě dělá Yzomandias, který má ve své tvorbě různá témata, ale v pár skladbách řekne, že mu je jedno, jaké rasy člověk je, nebo že by Babiš neměl být premiérem. Posluchače tak netrápí tříminutovou politickou zprávou, ale ten odkaz tam i přesto je.

Rodiče by se svými dětmi měli více mluvit o tom, co dělají a zkusit si poslechnout hudbu, kterou poslouchají

Vrátím se ještě k tomu, že hudba, kterou daná generace poslouchá, vyroste s ní. Jaká myslíš, že bude dnešní rapová generace, až bude starší? A jaký mají nynější rapová hudba a s ní spjaté aktivity vliv na posluchače?

Stejně jako každá, budou úspěšní, i neúspěšní. Jediná věc, v čem bude tato generace jiná, bude doufám otevřenost. Určitě budou také více fungovat na internetu než předchozí generace. Z toho, že chce mladý posluchač vypadat jako jeho oblíbený rapper, je většinou přestane bavit po osmnáctce. Vliv na posluchače je samozřejmě vždy jak negativní, tak pozitivní.

Dnes je taková doba, že děti jsou vychovávány mobilním telefonem, protože jim ho rodiče vrazili do ruky a dál se nezajímají o to, co na něm doopravdy dělají. Myslím si, že by rodiče se svými dětmi měli více mluvit, sdílet s nimi zájmy, ale například si i poslechnout hudbu, kterou poslouchají jejich děti. A pokud jsou v takové hudbě témata, jakými jsou například drogy, sex a násilí, tak se o tom s nimi rozumně pobavit. Chápu, že to není jednoduché a lehce se mi radí, obzvlášť, když dítě nemám. V kontextu negativního vlivu umění si myslím, že zde by mohl ležet základ problému. 

Když jsi zmínil určitá negativa, která mohou na „rapovou generaci“ dopadnout, vnímáš i pozitiva? Například větší lyrický cit, či větší snahu podílet se na formování hudby?

Jasně, těch pozitiv tam je více. Mně se nejvíc líbí, že dnešní rap působí motivačně. Ne ale jako klasický motivační rap, kdy ti bude interpret jako Raego nebo Marcus Revolta říkat, že když si za tím půjdeš, tak to dokážeš. Spíš mám na mysli rappery, kteří ukazují, že to dělají podle sebe a podařilo se jim žít život, který vždy chtěli jenom díky svému talentu. Posluchače to může nakopnout dělat vlastní hudbu nebo cokoliv, co je baví a budou do toho dávat vše.

Nepřijde ti, že už to není o tom dát do toho vše, ale že se dnes řada interpretů proslaví ze dne na den souhrou náhod?

Ano, určitě. Dnes je o mnoho víc one hit wonders (umělců jednoho hitu, pozn. red.), než bylo před internetem – čas ale vše ukáže. Jestliže uděláš jeden hit, který se náhodou stane úspěšným, posléze do toho nedáváš vše a zhruba za půl roku si na interpreta nikdo nevzpomene. Dnešní doba je extrémně rychlá a lidi neustále potřebují novou tvorbu.

Jak vlastně vnímáš módu, ať už designerskou či pouliční, v rapovém měřítku? Přijde ti, že z hlediska celkové prestiže interpreta jde daleko více do popředí na úkor hudby?

Je silným tvrzením, že to jde vyloženě na úkor hudby. V dnešní době sociálních sítí je důležité být i dobře oblečený, přidá to interpretovi na celkové image. Nemyslím si ale, že se jedná o nějakou novinku. Rappeři se snaží oblékat zajímavě obecně, i v devadesátých letech byly vytahané džíny výstřední. Myslím si, že hudba a móda jdou ruku v ruce, ale nejenom v rapu. Například i punk a metal má svůj styl oblékání. Samozřejmě je v rapu určitý hlavní proud lidí, kteří si obléknou cokoliv, ale je vidět, že mladé lidi baví móda, kterou přinesl hip hop, protože je velmi otevřená a rozmanitá.

Jakožto jeden ze zakladatelů a protagonistů projektu The Mag máš především s pouliční módou zkušenosti a vybudovanou určitou image. Jak vnímáš street fashion v tuzemsku? Jsou zde lidé kreativní, nebo spíše slepě následují západní trendy?

Lidi, které potkávám na ulici, jsou z osmdesáti procent oblečeni jakkoliv, a nezáleží jim moc na tom, což mi je líto. V zahraničí je to o poznání lepší, ale každým rokem se to zlepšuje i u nás. Poté je tady určitá sociální bublina, se kterou jsem v kontaktu v rámci rapových a street fashion akcí, jakou je například MagCon. Na takových akcích lidem záleží na tom, aby byli zajímavě oblečení. 

Přijde mi, že v tuzemsku je to mix lidí, kteří slepě kopírují trendy spolu s lidmi, kteří mají svůj originální styl. Dnes se už však dá dobře obléct i za pár korun. Záleží samozřejmě na vkusu, ale ihned na první pohled člověk rozpozná, jestli se dotyčný snaží, nebo si nakoupil drahé značky a dohromady to k sobě vůbec neladí. 

Musím ale říci, že na Slovensku lidem víc zaleží na image, ale i v Česku to už je na lepší úrovni. Každopádně když jsou nějaké cringe (trapné, pozn. red.) trendy, tak v Česku se to objevuje častěji. Na Česku je naopak lepší, že si lidé zvykli na turisty spolu s typy oblečení, které nosí, proto Češi nemají potřebu řešit, pokud máš na sobě něco kontroverznějšího. Naopak na Slovensku, dokonce i v hlavním městě, mohou být určité kousky oblečení odsouzeny, protože je stále konzervativnější než Česko.

Jsou si Češi a Slováci na poli pouliční kultury blízcí a navzájem se inspirují, nebo mezi nimi existují i některé viditelnější rozdíly?

Celá tato kultura už je díky internetu natolik globalizovaná, že podobné rozdíly jsou minimální. Už i mezi Severní Amerikou a Slovenskem. Samozřejmě je viditelný rozdíl například v ceně oblečení, vzhledem k americké a slovenské ekonomice, ale celkově je styl toho, jak se mladí oblékají, celosvětově dost podobný. Minimálně streetwear, ten se dost přesunul na internet.

Jaké rapové interprety a brandy bys na závěr doporučil čtenáři, který o rapu a street fashionu má minimální, případně vůbec žádné povědomí?

Asi se netrefím do vkusu každého, ale hudebně mě momentálně baví Sergei Barracuda, Loko Loko, astralkid22 a Conspiracy flat, Dollar prync, Labello, Cashanova Bulhar a samozřejmě cokoliv, co udělá uskupení Milion+, to je zárukou kvality.

Co se týče oblečení, tak rád nosím merchandise, samozřejmě nejradši náš, The Mag merch, anebo od lidí, kterých si cením. Mezi nimi je například Traplife nebo TUSY. Také ale domácí značky, jako je Skedda, Section, Undernative, The Streets, plus se k nim přidá i značka, která bude mým vlastním projektem s názvem Humr.