Panenské blány na prodej a erotické online deníčky. Číná zažívá svou sexuální revoluci

ilustrační foto, autor: Jonathan Kos-Read zdroj: http://bit.ly/1qHGZn7

ilustrační foto, autor: Jonathan Kos-Read zdroj: http://bit.ly/1qHGZn7

„Každý rok platí tisíce Číňanek před svatbou za operativní obnovení své panenské blány, aby manželé mohli ve svatební noc spatřit na prostěradle krev. Budoucí nevěsty, které si operaci za 4 400 juanů (700 dolarů) nemohou dovolit, mohou jít do jednoho z dvou set tisíc čínských sex shopů anebo na internet a umělou panenskou blánu, která po proražení pouští umělou krev, si zakoupit tam," popisuje ve své knize jeden z paradoxních dopadů sexuální revoluce v Číně americký novinář Richard Burger.

Kromě absurdního byznysu s panenskými blánami má vzrůstající počet Číňanů oddávajících se předmanželskému sexu (v roce 1989 souložilo ještě před příchodem k oltáři pouze 15,5 % obyvatel země, v roce 2010 to bylo 71 %) závažnější dopad – přibližně 13 milionů potratů ročně. Pro srovnání – počet uměle přerušených těhotenství na počet obyvatel tam tak dosahuje přibližně pětkrát vyššího poměru než u nás.

„Sexuální výchova na školách a ve společnosti obecně je nedostatečná. Se mnou třeba rodiče o sexu nikdy nemluvili, a když jsem byl na střední, sexuální výchovu se nám snažil suplovat chemikář. Řekl nám, abychom si sami přečetli kapitolu o mužském a ženském těle a případně mu položili otázky. Ale my jsme samozřejmě byli příliš stydliví, abychom se na cokoliv zeptali. Lidé tak získávají informace hlavně z internetu,“ objasňuje pro TST jednu z možných příčin zaměstnanec au pair agentury Ryan. Jeho slova potvrzuje případ Janet, která si myslela, že ji rodiče našli vedle odpadkového koše. Až v šestnácti jí přítel vysvětlil, jak funguje reprodukce, a to na úsměvném příkladu – její průběh simuloval s použitím čínských hůlek a duté misky. Do roku 1997 byl předmanželský pohlavní styk ilegální, a to na základě takzvaného „hooliganism law“ (lze přeložit jako zákon ohledně chuligánství, výtržnictví) – ženu, která spala s více než jedním mužem, mohli zatknout. Změnu v legislativě však evidentně nedoprovázela potřebná osvěta.

Vzhledem k cenzuře sexuálních obsahů, jejímž důsledkem je i dodnes platná ilegalita porna (producentům a distributorům filmů – stejně jako organizátorům swingers parties – již sice nehrozí trest smrti jako v osmdesátých letech, ale stále si mohou odsedět pár měsíců ve vězení), by se mohlo zdát získávání informací z internetu poměrně problematické. Většina Číňanů ale používá proxy aplikaci, díky níž se mohou dostat i na blokované weby. Některým z nich však nestačí po informacích pouze pátrat, ale na šíření informací o sexu se také aktivně podílejí.

Nahrávky vzdychání jako akt feminismu

Za populárními sexuálními blogy překvapivě stojí téměř výhradně ženy, které skrz detailní popisy svých intimních prožitků demonstrují emancipaci a touhu po sexuální svobodě. Vlnu online erotických deníčků spustila Muzimei, která na internetu popisovala své soulože s více než 140 neznámými muži a dokonce je doplnila i o autentické nahrávky svého vzdychání. „Zásluhou digitálních technologií se začal rychle šířit feminismus a volání po rovnoprávnosti pohlaví. Budoucím rodičům už je často jedno, jestli budou mít kluka nebo holčičku, úroveň rovnoprávnosti roste,“ uvedla pro TST studentka anglické literatury Yu Chen.

I psaní o sexu přitom do osmdesátých let zákon deklaroval jako ilegální a dodnes ho obestírají restrikce. Nejznámější čínské sexuoložce Li Yinhe cenzoři přikázali spálit výtisky její knihy Subkultura sadomasochismu a předcházející Subkulturu homosexuality si mohli zakoupit pouze lidé vysoce postavení nebo ti, kteří získali speciální zvací dopisy od nadřízených. Li za jeden ze spouštěčů změn považuje zavedení politiky jednoho dítěte mezi lety 1979 a 2015. „Politika jednoho dítěte lidem umožnila mít pouze jednoho nebo dva potomky. Pokud tak se sexem následně nepřestanete, měníte účel soulože. Sexu provozovaného pro potěšení se dostalo ospravedlnění,“ dodává. Roli sehrálo určitě i to, že zatímco dříve se dívky vdávaly krátce po pubertě, nyní tak mohou legálně učinit až ve dvaceti a muži dokonce v dvaadvaceti – ne každému se však chce na zahájení pohlavního života čekat tak dlouho.

Nadšeného sdílení na sociálních sítích – a znechuceného pobouření komunistických vůdců – se před pár lety dočkalo reálné video páru souložícího ve zkušebních kabinkách pekingského obchodu s oblečením. Zatímco tak existují náctileté dívky, jimž se musí princip koitu vysvětlovat pomocí příkladu s hůlkami a miskou, na druhé straně existují Číňané, kteří ve svém proklamování svobodomyslnosti ohledně fyzického kontaktu zacházejí dál než Evropané.

Rychlorandění ano, ale pod dozorem rodičů

V digitálními technologiemi posedlém státu už v kontextu vzrůstající popularity sexu jakožto koníčku nikoho nepřekvapí oblíbenost mobilních aplikací užívaných za účelem seznámení s příslušníky opačného pohlaví – například „čínského Tinderu“ Tantan anebo Momo, jež se marně snaží napravit svoji reputaci sítě fungující jako zdroj potencí pro sex na jednu noc. Mnoho lidí hledá partnera přes takzvané „rychlorandění“ – jedna z celosvětově největších akcí, kdy se snaží osamocení lidé ze záplavy párminutových rozhovorů vylovit partnera, se koná v Šanghaji. Událost však od rychlorandících smrští pořádaných na západě odlišuje bizarní skutečnost související se zakořeněnou důležitostí rodiny a tradic – tři tisíce židlí připravených pro rodiče účastníků.

Přestože pro mnoho lidí dodnes pod tlakem společnosti a rodiny představuje hlavní životní cíl svatba, i tento aspekt konzervativní společnosti se mění. V Šanghaji počet neprovdaných žen nad třicet let převyšuje počet stejně starých svobodných mužů a takzvaní „singles“ už mají v Číně vlastní svátek připadající na jedenáctého listopadu.

Podle Li Yinhe však skutečným důkazem rostoucí tolerance společnosti nejsou sexuální online deníčky nebo sexshopy schovávající se v zapadlých uličkách. „Skutečným signálem tolerance ve společnosti je její postoj k homosexualitě,“ tvrdí. Sama se potýkala s nařčením z homosexuality, jež vyvrátila odhalením svého osmnáct let trvajícího vztahu s transexuálem. K jejímu překvapení na to lidé reagovali převážně pozitivně. „Myslím si, že transexualitu lidé přijímají lépe než homosexualitu, protože transexualita je vlastně heterosexualitou uzavřenou ve špatném těle,“ tvrdí.

I když byla homosexualita vyňata z tamějšího seznamu mentálních nemocí teprve před pěti lety, Čína dělá velké pokroky i v této oblasti. „Předsudky stále existují, ale mladá generace je stále víc tolerantní. Jsou tu LGBT bary a já sama znám hodně gayů a leseb. Nedávno byl dokonce na stránkách mé univerzity zveřejněn článek o LGBT komunitě na škole,“ říká studentka Yu Chen. Ve zmiňované otevřené Šanghaji se koná i jeden z celosvětově pořádaných pochodů za rovnoprávnost homosexuálů Gay Pride. Li Yinhe teď urguje u čínské vlády za zlegalizování LGBT svazků. A proč vlastně celý život zasvětila Li úsilí v oblasti sexuologie? „Věřím, že čím víc svobody ohledně sexu ve společnosti je, tím jsou lidé šťastnější.“