Jak se žije na kolejích? Poptávka po kolejích vzhledem k rostoucí ceně bytů ve velkých městech roste navzdory mnohdy nevalné pověsti o jejich stavu. V minulém roce byl Ministerstvem školství schválen investiční plán na opravu, rozšíření kapacit se však neplánuje. Redaktorka TST Ester navštívila některé pražské koleje, zatímco redaktor Michal se podíval, jak se bydlí studentům v Olomouci.V této reportáži přinášejí zkušenosti jejich nájemníků, kteří se nám svěřují, jaké je to žít v „tom pravém studentském bydlení”.
Těsné hlavní město
Iveta, která v současné době studuje chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, mě provádí Švehlovou kolejí. Jdeme působivými historickými chodbami s mimořádně širokým schodištěm. Budova z 20. let minulého století byla roku 2004 prohlášena za kulturní památku a je zřejmé proč. Prostor je okouzlující, bohužel ale působí dojmem těch starých věcí, které vás sice dojímají, zároveň si ale nejste jisti, zda si je přejete využívat.
Při prohlídce mi Iveta vypráví o svých začátcích na koleji: „Když jsem poprvé viděla svůj pokoj, tak jsem si myslela, že je to skrytá kamera. Přišla jsem z bytu, proto jsem na tak stísněné prostory rozhodně nebyla připravená. Vlastně jsem si tehdy myslela, že se rozbrečím. Ale potom jsem si tady zvykla a líbí se mi tady.“ Iveta se se mnou shoduje, že schodiště jsou super, ale vzápětí dodává, že pokoje už tak hezké nejsou.
Pokud máte rádi retro, máte rádi Švehlovku. Kolej v relativním centru Prahy, kde se ze sdílených balkonů můžete kochat Žižkovskou věží nebo nasprejovanými nápisy na stěnách, které zde zanechali spolubydlící. „Je tady klid, nikdy jsem nezažila, že by mě někdo rušil. Jediné, na co si lidé stěžují, jsou balkónovky (balkónové party, pozn. red.). Tím, že jsou balkóny směrem do vnitrobloku, se zvuk rozléhá a to se nelíbí ostatním obyvatelům.“
Kolej je proslulá i něčím jiným než jen historickým prostorem. Protože toalety a sprchy jsou společné vždy celému patru, naráží obyvatelé koleje na své rozdílné hygienické návyky. „To, že se tady neudržuje čistota, mě štve. Ale to už je problém nás studentů, že nejsme schopní se nějak chovat. A paní uklízečky obdivuju, že ty věci řeší. Některé umí člověka vyděsit.“
Pro každého, kdo by měl zájem prozkoumat hygienické hlubiny koleje, je zde facebooková skupina Švehlovka. V ní se kromě nabídek učebnic anatomie či třeba pozvánek na poker objevují i největší perličky, které ve sdílených prostorách studenti objeví. Klasickými záležitostmi jsou chlupy v umyvadle či pozvracené záchody, mezi méně tradiční patří použitý tampon ve sprše. Vzhledem k tomu, že podobné zážitky mají i studenti z jiných kolejí se společným sociálním zařízením, např. ze Strahova, se zdá, že při sdílení koupelen s celým patrem je to nezbytný nešvar.
Na to chce Karlova univerzita, která kolej spravuje, reagovat přestavbou pokojů na tzv. buňky. V plánu je také zvýšení počtu jednolůžkových pokojů, o které je nejvyšší zájem. K tomu má pomoci investiční plán, který byl v minulém roce Ministerstvem školství schválen. Na rekonstrukci kolejí je vyhrazeno 2,5 miliardy korun a např. investice do Švehlovy koleje se odhadují na čtvrt miliardy.
Příliš malá cochcárna
Ve výrazně jiné koleji mě přivítá David. V současné době studuje první rok herectví na DAMU a bydlí v koleji AMU na adrese Hradební. Zde kolej sdílí studenti DAMU, FAMU a HAMU. David mě vede zářivě žlutými chodbami, které lemují červené dveře pokojů. Míjíme studenta, který se při procházení chodbou rozezpívává broukáním. Budova je do puntíku opravená a plná veselých barev, až se člověk neubrání vzpomínce na příjemná dětská centra volného času.
„Království našeho bordelu,” ukazuje mi David svůj pokoj. „Je fajn, že to není žádná králíkárna.” Něco takového pokoj nepřipomíná ani vzdáleně. Stoly a pracovní plochy jsou umístěny uprostřed spíše čtvercové místnosti, což prostor příjemně zvětšuje. Navíc velká okna vše plní světlem. Koupelnu mají pro třílůžkový pokoj vlastní, kuchyňku sdílí s dalšími asi dvaceti lidmi z patra. Davidovi se ale zřídkakdy stane, že by v ní někoho potkal.
Když sedíme v hezké kuchyni s výhledem na „kuřácký plácek”, jak tomu David říká, zdá se skoro neuvěřitelné, když mi oznamuje, že se bude za měsíc stěhovat. „Necítím se tady jako doma a já se takhle v Praze chci cítit. Je to tady odosobněný, spíš ubytovna než domov. Pořád je to jenom kolej, takže to má i pravidla a nějakej řád. Třeba si sem nemůžeš vodit kamarády po desátý hodině večer. Když s někým chodíš, tak toho člověka do pokoje musíš večer propašovat na černo, a pokud se to zjistí, tak je za to pokuta. Dost se těším, že tohle ve vlastním bytě už nebudu muset řešit. Pokaždý je to stres. Vlastní byt – to bude větší cochcárna.”
Překvapilo mě, že zrovna studenti AMU, podle stereotypů nezřízení bohémové, mají takto striktní návštěvní řád. Třeba na kolejích Karlovy univerzity návštěvy na pokojích mohou přespávat při nahlášení na recepci a zaplacení poplatku 50 korun. Nakonec David poznamená, že je fajn, že je kolej v centru (Hradební je hned vedle Dlouhé ulice), i nábytek je hezký, ale pryč se těší.
Les a klid
Anna bydlí na koleji Otava. Ta je na Jižním městě a cesta do centra může trvat až hodinu. Bydlí tady asi dva a půl roku a i když přiznává, že je to trochu dál, má to tady ráda. Vyhovuje jí, že má blízko les a že v rámci koleje fungují různé spolky, třeba kolejní sbor, které pořádají společenské akce.
Koleje na „Jižáku” jsou panelové domy proslulé svou vzdáleností od centra Prahy. Kromě Karlovy univerzity zde má koleje i VŠE a VŠCHT. Ubytovací jednotky jsou organizovány do buněk, tedy vždy dva pokoje mají společný kuchyňský kout a koupelnu.
V současné době se zde koleje rekonstruují. Anna bydlí už v opraveném patře a je s tím moc spokojená. „Ve starých buňkách je jen taková malá skříňka a místnost s odkapávačem. Je to tam stísněný. Naopak sem nám nově přidali velkou skříň a máme tady opravdovej kuchyňskej kout. I nový nábytek se mi líbí.”
Přiznává, že na bytě by měla asi víc soukromí, ale jí se líbí potkávat se s lidmi. Co se týče klidu, tak jí kolej překvapila: „Pokud nebydlíš nad Mágicem (klub El Mágico, pozn.red.), tak je tady klid. To jsem nečekala. Samozřejmě občas tady nějaký párty ve středu a v pátek jsou, ale nic, co by člověka nějak zvlášť rušilo.”
Hezké, ale málo
Podle centrálního rezervačního portálu kolejí UK v současné chvíli není na pražských kolejí ani jedno volné místo. Investiční plán na rekonstrukci stávajících kolejí, např. Strahova či Švehlovy koleje, byl sice více než nezbytný, zdá se ale, že nyní by ministerstvo mělo začít přemýšlet, jak ubytovací kapacity navýšit. V dohledné době se ovšem nic takového neplánuje, dokonce se přestavbou vícelůžkových pokojů na jednolůžkové stavy snižují. Situace ohledně bydlení studentů v Praze tedy zjevně začíná houstnout.
Skóre Univerzity Palackého
Olomouc není co do studentského bydlení výjimkou. Nabízí se dvě možnosti: zabydlet se na koleji v centru, nebo mimo něj. Univerzita Palackého má na výběr z osmi různých kolejí, z nichž největší počet najdeme v kampusu Envelopa. Dále tu pak je kampus Neředín, nacházející se na okraji města, kolej v městské části Chválkovice nebo kolej Evžena Rošického na okraji centra.
Často slýchávám od spousty studentů, že jsou s bydlením na kolejích nespokojení, protože tam je staré vybavení, člověk nemá soukromí a že by škola měla více investovat do modernizace. Zeptal jsem se specialisty komunikace Správy kolejí a menz Michala Nguyena na pohled druhé strany: „V případě kolejí není možné mluvit jen o modernizacích, velký díl peněz spolyká samotná údržba budov a udržení provozuschopnosti. Dochází k pravidelným investicím a opravám v inženýrských sítích, které je zapotřebí postupně převést do stavu, který bude odpovídat 21. století.“
Sítě jsou jeden z několika projektů, které mají za cíl zlepšit a zkvalitnit ubytování studentů na kolejích. V loňském roce bylo například dokončeno pokrytí všech kolejí WiFi signálem, obnova čtrnácti studoven na kolejích J. L. Fischera a Generála Svobody za celkem 2 miliony Kč, vznik nových studoven na kolejích v Neředíně nebo obnovy areálu kolejí obecně. „Důležitou investicí je i instalování nových výtahů a oprava výtahových šachet. V zimě 2017 jsme opravovali či modernizovali čtyři výtahy za 4,5 milionu. Stejně tak dochází k výměně svítidel, nábytku, elektrospotřebičů apod. To všechno jsou při našem množství poměrně velké částky. Nejedná se tedy v plném slova smyslu o modernizaci, ale právě tyto investice jsou pro nás minimálně stejně důležité jako budování nového zázemí,“ dodává Nguyen.
Na byt jen v krajním případě
Někdo bydlí na kolejích jeden semestr a někdo většinu svého studia. Jedním takovým je student magisterského studia oboru muzikologie a rodák z Českých Budějovic Petr, který si prožil tři roky na koleji Šmeralově a rok na koleji 17. listopadu. Hlavní roli u něj při výběru na začátku studia hrála cena za ubytování. Kolej Šmeralova je totiž nejlevnější. „Na kolej 17. listopadu jsem přešel ne kvůli tomu, že bych zbohatnul, ale kvůli tomu, že nám uklízečka dala informaci o zabrání našeho patra studenty Erasmu. Nestihl jsem si zamluvit pokoj, čili jsem šel na jinou kolej. Později jsem ale zjistil, že žádní studenti z Erasmu na Šmeralkách nejsou, takže jsem tam mohl být v klidu dál,“ popisuje svůj přechod po třech letech Petr.
Koleje, na kterých pobýval, jsou spojeny menzou. Studenti tedy mohou na jídlo zajít, jak se zde vtipně říká, i v pyžamu. Dále mají jako jediné dvě koleje sdílená sociální zařízení na patře. O to větší je však brán ohled na úklid. „Byť byl každý den nějaký záchod pozvracený nebo tam nebyl vůbec a místo něj byla třeba židle nebo jen dveře, tak následující den bylo vše v pořádku a to bez toho, že by kdokoliv z nás něco hlásil uklizečce nebo na vrátnici,“ popisuje Petr. Zbytek kolejí Univerzity Palackého má totiž buňkový systém ubytování, kdy každá buňka má vlastní koupelnu a toaletu. Na otázku, jestli je podle něj potřeba investovat do modernizace kolejí více peněz, si není jistý odpovědí. Podle něj měly koleje, na kterých pobýval, všechno, co student potřebuje.
V současné době žije Petr už na bytě. Důvodem nebyla nespokojenost s ubytováním, nýbrž odchod spolubydlícího. „Jelikož jsem od začátku studia bydlel s ním, nechtělo se mi na koleji zůstávat s někým cizím. Proto jsem s ním a pár lidmi šel na byt. Ale jinak bych se na kolej klidně vrátil. Myslím, že je to takové pokračování bezstarostného mama hotelu, protože všechno zlé za člověka udělá někdo jiný. V tomto případě uklízečka,“ dodává.
Kolej na kraji města
Pro ty, kterým studentský život v kampusu Envelopa nevyhovuje, má univerzita ubytování buď na okraji centra nebo samotného města. Dvě ze tří kolejí mimo centrum si vyzkoušela i dvaadvacetiletá Timea studující obor Speciální pedagogika – vychovatelství na pedagogické fakultě. Tři semestry strávila na Václavkách, stejně jako já, pak jí ale došly nervy se studenty Erasmu. „Koleje jsou tam fajn v případě, že se chceš bavit. Pokud se ale člověk potřebuje soustředit na školu, třeba bakalářku a podobně, tak koleje na periferii města jsou podle mě lepší,“ vysvětluje svůj odchod na kolej Chválkovice, kde bydlí nyní.
Vybavení zde je již od pohledu poněkud staré, jí to však nevadí. Ubytování je v buňkovém systému se dvěma pokoji na buňce po dvou lidech. Téměř na každém patře je kuchyňka vybavená troubou. Jediná nevýhoda bydlení mimo centrum je podle Timeji poslední linka městské dopravy do této části. Nejpozději se do Chválkovic dostanete krátce po jedenácté hodině večerní, pak už jedině taxíkem nebo pěšky.
Kromě Chválkovic si Timea vyzkoušela i letní bydlení v kampusu Neředín. Ze všech kolejí Univerzity Palackého je možnost bydlení přes léto jen na kolejích Bedřicha Václavka a v kampusu Neředín. Kvůli bydlení s přítelem, které na Václavkách není možné, zvolila druhou variantu. Jak se jí žilo zde? Zhruba padesát na padesát. „Je tam málo prostoru. Pro dvě osoby jedna malá skříň a nějaké další na chodbě, ke kterým jsme ale nedostali klíče. Jinak je tam ale hezčí vybavení a měli jsme vlastní balkon. V blízkosti je plavecký bazén, fitness centrum (Aplikační centrum Baluo), Globus, zastávka tramvaje téměř hned u kolejí. Jen pračky byly v horším stavu. Tady na Chválkovicích je to s čistotou trochu lepší,“ porovnává kvality jednotlivých kolejí.
Cena za ubytování by se ale podle ní mohla na některých kolejích snížit. Problém vidí u Václavek, kde na buňce žije až osm lidí a celková cena pro tři za pokoj je zhruba 8100 Kč. Vzhledem kmalému soukromí jí tato cena přijde trochu vysoká.
Kolej? Ne, děkuji
Ne všichni jsou ale na koleji spokojeni. Někomu vadí spolubydlící, někomu ruch, někomu stísněné prostory. Faktorů je mnoho. Studentka Hana z prvního ročníku žurnalistiky a filmových studií na koleji šťastná zrovna není. Do Olomouce přišla z Prahy a na univerzitu, stejně jako na koleje Generála Svobody, šla sama.
Hlavním důvodem tohoto výběru byl buňkový systém ubytování, dále posilovna a klavírní místnost, kterou koleje nabízí. Z plusů je to pro ni ale asi vše. „Vůbec se mi tu nelíbí. Kdybych na pokoji neměla pohodové spolubydlící, tak se asi zblázním. Představ si dva malé pokoje a malou koupelnu, o kterou se dělí šest holek. Pokud nám všem začíná škola v osm ráno, tak se v ní nestihneme vystřídat, takže minimálně jedna z nás přijde vždycky pozdě,“ popisuje Hana. V tomto má od většiny kolejí výhodu kolej Bedřicha Václavka, kde je toaleta oddělená od koupelny. Se sníženým pohodlím počítala, ale nečekala, že bude na koleji „předpotopní vybavení“. „Moje kamarádka je na kolejích v Pardubicích, kde mají krom buněk i možnost apartmánu, což je pokoj ve dvou plus kuchyně a koupelna,“ dodává k popisu pokoje.
Kromě pohodových spolubydlících je pro ni výhodou poloha jejich buňky. Ta se nachází v nejnižším patře, kde jsou jen tři pokoje, navíc naproti kuchyni. Kuchyňka je většinu času prázdná. Co se týče změn na koleji, uvítala by častější úklid. „Uklízečka sice jednou týdně chodí, ale vytře jen chodbičku, občas ani to ne. Někdy jen zrcadlo, umyvadlo a hotovo. Navíc je tam ještě takové komunistické vybavení, není to nic nového, jako jsem viděla u kámošky v Pardubicích, kde i ta koupelna je na jiné úrovni,“ říká Hana.
Od září tím pádem plánuje odchod na byt, bohužel se jí nedaří najít žádný v dostatečné blízkosti od centra a neví, co by s bytem dělaly přes léto. Většinu pronajímatelů letní prázdniny nezajímají a chtějí, aby studenti platili standardně jako během roku. V krajním případě Hana zvažuje byt koupit. „Na stupnici od jedné do deseti bych bydlení tady na koleji ohodnotila pětkou,“ dodává.
Mohlo by to být horší
Podle informací poskytnutých Správou kolejí a menz Univerzity Palackého probíhají úpravy či modernizace celoročně. Plánují se nové projekty nebo je snaha navazovat na ty předešlé, pozastavené. Nicméně ne všechny se týkají přímo zvelebování buněk, obývaných dvěma až čtyřmi studenty, což je právě dle slov většiny nespokojených klíčové. Navzdory tomu nelze říct, že by ubytování, které poskytuje Univerzita Palackého, nějakým způsobem zaostávalo nebo neposkytovalo dostatečné a adekvátní zázemí.
