Sametová revoluce kromě svobody a demokracie znamenala i okamžitý příval západních značek na tuzemský trh. Pro ty tradiční to znamenalo krach nebo alespoň snížení tržeb. Lidé zkrátka dychtili po nových, do té doby zapovězených výdobytcích kapitalismu. Coca-Cola nahradila Kofolu, Adidas Botasky, Winterfresh zase žvýkačky Pedro.
Některým značkám se přesto podařilo přežít a fungují dodnes. Asi nejlepším příkladem je Kofola, která dnes dominuje místnímu trhu s kolovými limonádami. Kofola byla vyvinuta na politickou zakázku v 50. letech jako přímá alternativa k imperialistickým kolám. Až do revoluce se těšila velké oblibě, nicméně v 90. letech přišel útlum. Na přelomu milénia se pomalu ale jistě začala vracet do regálů. Skutečný boom nastal, když Kofola nasadila slogan „Když ji miluješ, není co řešit.“. Následovala dodnes populární kolekce reklam a značka získala zpět svou popularitu.
Zašlá sláva se vrací na obchodní pulty
Podobný „zázrak“ jako Kofole se povedl ještě Míšovi a Pribináčkovi. Obě značky vsadily na podobnou rodinnou kampaň s odkazem na tradiční hodnoty. Mnoho dalších značek ale na několik dlouhých let skutečně zmrzlo, až se na ně skoro zapomnělo. Ze spánku se probraly teprve nedávno a dnes se pokoušejí o comeback. Ve stejném obchodě, kde prodávají boty od Nike, New Balance a dalších světových značek, si tak můžeme koupit naše Botas. Nedávno ohlásil velký návrat i výrobce kol Favorit a uvedl tři nové modely, které kombinují tradiční design a moderní technologie. Výsledkem je bicykl, jehož cena začíná na 50 tisících korun. Mezi úspěšné značky, které se po revoluci znovu vrátily na trh, patří ještě výrobce hodinek Prim nebo hračka Igráček.
Jak to, že se retro značky ujaly, i když jsou spjaty s komunistickým režimem? Reklamní expert Jiří Mikeš v rozhovoru pro DVTV tvrdí, že si výrobky do značné míry idealizujeme. Člověk negativní věci z minulého režimu přehlíží a místo toho se domnívá, že tehdejší výroba byla pod dohledem, nešidilo se, a tudíž výsledná kvalita produktů byla vyšší než dnes. Je to vlastně logické – současní čtyřicátníci, jakožto nejsilnější nakupující skupina, se značkami prožili své mládí, a když je uvidí znovu v distribuci, rádi se k nim s nostalgií vrátí. Dalším důvodem může být tichý protest proti předimenzovanému trhu plnému obřích zahraničních brandů a snaha podpořit naopak ty staré, dobré, české výrobce. Přesto je nutné výrobky inovovat.
„Podstata reklamy je dostat nám do hlavy nějakou značku. Jakmile ji tam dostaneme, je tam navždy. Pak stačí jen ťuknout na to, co máme uložené v našich mozcích,“ shrnuje Mikeš. A retro značky mají Češi uloženy opravdu hluboko.
