„Jsou to především zkušenosti, kontakty a setkání s reálným životem a praxí,“ vyjmenovává Lukáš Klučka výhody, které rozjezd vlastního projektu přináší. Vedle práce na ministerstvu založil se svým týmem Centrum krizové připravenosti a organizuje kurzy pro veřejnost.
Co je hlavním cílem vašeho projektu? A co bylo hlavní motivací k jeho založení?
Cílem projektu Dobrovolní záchranáři je vybudování platformy, v rámci které připravujeme veřejnost na zvládání krizových situací. Jsme přesvědčeni o tom, že pokud účastníky našich kurzů vystavíme nějaké nekomfortní a do jisté míry ne zcela bezpečné situaci, tak je vyvedeme z jejich každodenního stereotypu a přimějeme je přemýšlet o věcech jinak. Díky tomu nemusí být v budoucnu odkázáni pouze na pomoc druhých a zároveň jim tato cesta může napomoci zvládat nepříjemné situace v každodenním životě.
Hlavní motivací k založení projektu byla možnost předávat naše znalosti a dovednosti dál a připravovat tak naše okolí na nebezpečné situace. Zároveň je naší obrovskou motivací snaha vybudovat něco nového, na co bychom mohli být v budoucnu hrdí.
Můžete přiblížit, co přesně děláte?
Organizujeme kurzy krizové připravenosti, na kterých se účastníci seznámí s aktuálními hrozbami, spoustu věcí si vyzkouší prakticky a hlavně si jednu modelovou situaci skutečně zažijí na vlastní kůži.
Jak vypadá váš tým a čemu se věnujete v každodenním životě?
V projektu jsme začínali čtyři. Jeden člen týmu bohužel musel skončit. Ze zbylých tří Pavel ještě studuje a zároveň pracuje jako vodní záchranář, Jakub pokračuje ve svém zdravotnickém vzdělání a soustavně se připravuje na kariéru vojenského záchranáře a já již třetím rokem pracuji na ministerstvu vnitra.
Jak těžké je skloubit projekt se studiem, prací a dalšími aktivitami? Kolik času projektu věnujete?
Vždy je to o prioritách. V zásadě má mladý nezávislý člověk bez závazků času spoustu, ať ještě studuje, či již pracuje. Samozřejmě jsou chvíle náročnější, kdy si člověk říká, proč jsem se do projektu vůbec pouštěl, ale takové okamžiky nás posilují.
Pro finanční podporu jste se přihlásili do programu SmartUp od Nadace O2. V jakém stádiu byl projekt při přihlašování do programu - jednalo se pouze o hrubou představu, nebo konkrétnější byznys plán?
Před vstupem do SmartUp jsme se účastnili i programu ThinkBig. Naše základní, dlouhodobá vize je daná, nicméně program SmartUp nás motivuje k průběžným revizím, a to jak v rámci přípravy projektů, tak i v průběhu jejich realizace. Program se nám líbí i díky průběžným interakcím s lidmi z nadace a dalším příležitostem, které se nám díky programu otevřely.
Proč jste zvolili cestu fundingu svého projektu právě prostřednictvím programu SmartUp?
Stávající program SmartUp považuji za jeden z mála skutečně otevřených programů pro mladé u nás, který dá příležitost každému zajímavému projektu. Náš projekt je toho důkazem, jelikož do jisté míry vybočujeme z řady.
Jak probíhalo výběrové řízení? Čím myslíte, že jste porotu zaujali?
Výběrové řízení musí každý tým absolvovat před každou úrovní programu. Jedná se o předložení žádosti v online formuláři, ve které detailně popíšete celý projekt, včetně plánů, rozpočtu, harmonogramu a také toho, v čem je váš projekt „smart“ a v čem spočívá jeho přidaná hodnota. Samotné přihlašování je velice užitečný krok, jelikož vede k zamyšlení a aktualizaci plánů v návaznosti na předešlé aktivity. Co se týče poroty, těžko soudit, nicméně si myslím, že to byla především nekonvenčnost našeho projektu a směr, kterým jsme se rozhodli vydat. V neposlední řadě to bohužel určitě bude také aktuálnost našich témat v souvislosti s událostmi poslední doby.
Jak moc byla podpora programu klíčová pro váš projekt? Poradili byste si bez ní?
Podpora programu SmartUp byla pro nás zcela zásadní. Jednak z toho důvodu, že je dnes velmi těžké prorazit s nápadem, který potřebuje funding, zejména pokud jste mladí, a rovněž z důvodu, že je velmi těžké při fundrisingu konkurovat zaběhnutým neziskovým organizacím, s řadou zaměstnanců a téměř korporátní strukturou. Jednoduše – bez podpory programu SmartUp bychom do toho nejspíš vůbec nešli.
Pokud by to ve SmartUp nevyšlo, peníze odjinud byste se získat nesnažili a projektu byste se tedy nevěnovali?
Určitě bychom to nevzdali hned, nicméně pokud by se nám prostředky nepodařilo získat z jiného jednoho zdroje tak jako ve SmartUp, tak by to pravděpodobně nevyšlo.
Jak jinak lze sehnat peníze pro nový projekt, neziskový i komerční?
V dnešní době je to velmi složité a konkurence je obrovská. Proto je důležité využít šance a získat peníze v jednom balíku na rozjezd, udělat si dobré jméno, získat kvalitní promo materiál a postupně oslovovat další partnery – to především díky úspěšným interakcím s veřejností.
Jak vypadala spolupráce s Nadací O2, respektive s vaším mentorem?
Nadace O2 nabízí každému projektu odbornou podporu, v úvodu vzdělávací workshop a následně mentora, který pomáhá řešit problémy. Vzhledem k našim zkušenostem z předchozích projektů jsme tyto možnosti využili minimálně.
Spolupráce s nadací nám otevřela i nové možnosti. V průběhu září jsme dostali příležitost se prezentovat na pražském YnspirologyConu, kde byla neuvěřitelná koncentrace mladých úspěšných lidí, zejména z oblasti nových médií. To nás inspirovalo k myšlence pracovat nejen s malými skupinkami, ale zacílit i na širokou veřejnost – online.
Jak probíhal rozvoj projektu po obdržení finanční podpory?
Náš projekt je rozdělen do několika etap. V úvodu to bylo zajištění vhodných prostor pro realizaci kurzů a zajištění vybavení. Dalším krokem bylo definování programové náplně a příprava samotných kurzů. Nyní jsme ve fázi realizace kurzů s tím, že průběžně pracujeme na jejich náplni. Nyní například chceme vyzkoušet kurz, který bude zaměřen čistě prakticky, bez teorie.
Díky podpoře programu SmartUp jsme mohli naše nápady vůbec nastartovat a nyní je můžeme dále rozvíjet a plánovat co dál.
Jak jste investovali darované peníze? Dle čeho jste se rozhodovali?
Peníze jsme využili především k pořízení vybavení, které využíváme na našich kurzech. Část příspěvku také pokryla náklady za energie a propagaci projektu na sociálních sítích, bez které bychom se neobešli. Při sestavování rozpočtu jsme vycházeli z priorit. Vytvořili jsme si „seznam přání“ pro projekt a z něj jsme vybrali materiál, bez kterého bychom projekt realizovat nemohli.
S jakými problémy jste se během práce na projektu setkali? A jak jste je vyřešili?
Úplně nejzásadnějším problémem bylo, že nevyužívané prostory zamýšlené pro vybudování našeho Centra krizové připravenosti, které jsme měli vyjednané k dlouhodobému bezplatnému využívání, nám obec, která prostory vlastní, odmítla ve výsledku poskytnout. Situaci jsme vyřešili díky majitelům Vinařství Cibulka, kteří nám pro potřeby kurzů poskytli prostory svého konferenčního hotelu s veškerým zázemím, za což jsme jim zavázáni.
Udělali jste nějaká výrazně špatná rozhodnutí? Jak se z nich poučit a příště se jich vyvarovat?
Špatným rozhodnutím bylo určitě spoléhat se na poskytnutí nemovitosti k užívání bez smluvního vztahu. Již v průběhu jara jsme sice zastupitelstvu obce předávali návrh partnerské smlouvy, lakonické reakci ze strany vedení obce jsme ovšem přikládali malý význam.
Jaká rozhodnutí byla naopak správná, ne-li klíčová?
Za správné rozhodnutí rozhodně považujeme vstup s propagací našich kurzů na sociální sítě, jelikož ty se ukázaly jako naprosto ideální komunikační kanál. V souvislosti s touto zkušeností a s naším zážitkem z YnspirologyConu jsme se rozhodli právě touto cestou směřovat část našich dalších aktivit.
Díky čemu jste postoupili i do druhé úrovně programu SmartUp?
Jak jsem uvedl výše, do hlavy porotě nevidíme, nicméně platí, že to byla určitě nekonvenčnost našeho projektu a také, alespoň dle mého názoru, výrazný progres oproti první úrovni.
V jakém stádiu je projekt teď?
V rámci projektu jsme vybudovali koncepci našeho centra, zajistili vybavení a realizovali již tři pilotní kurzy, které se setkaly s obrovským úspěchem. V průběhu října je před námi čtvrtý kurz, na kterém chceme vyzkoušet ještě něco nového, a následně nás čeká zejména úkol vymyslet, jak výstupy naší práce dostat mezi co nejvíce lidí.
Jaká je vaše další představa o směřování projektu?
Rádi bychom pokračovali v realizaci našich kurzů krizové připravenosti a dále je rozvíjeli, jelikož si myslíme, že to skutečně má smysl a zpětná vazba od účastníků nám to potvrzuje. To je ovšem spojené s nutností zajištění prostor, kde bychom mohli mít dlouhodobé zázemí. Dalším a zcela novým směrem, kterým bychom se chtěli vydat, je proniknutí do online prostoru, což nám umožní zapojit mnohem větší počet lidí.
Jak celou zkušenost hodnotíte? Byl to jen mezikrok k další kariéře v jiných oblastech, nebo se projektu budete věnovat dál a naplno?
Myslím, že nemluvím jen za sebe, ale za všechny členy našeho projektového týmu, že se tyto aktivity staly součástí našich životů. Pokud to bude alespoň trochu možné, tak budeme pokračovat v nastaveném kurzu a jak jinak než naplno, to už plníme s nadšením nyní. Mně osobně to dává obrovskou zkušenost, kterou je vedení a motivování dobrovolníků, jelikož to je v mé manažerské praxi zkušenost k nezaplacení.
Je podle vás v pořádku, pokud mladí lidé zakládají své projekty primárně za účelem nabytí zkušeností a dovedností a vědí, že po nějakém čase je opustí a budou se věnovat jiné kariéře?
Myslím si, že je to nejenom v pořádku, ale je to přímo žádoucí. Zkušenosti s realizací jakéhokoliv projektu jsou dle mého přesvědčení v budoucím životě velkou devízou.
Řídit vlastní projekt je velmi zajímavou multioborovou disciplínou, ve které si členové týmů osvojí či rozvinou celou řadu dovedností a minimálně některé z nich v kariéře uplatní. A v neposlední řadě se s projekty setkáte téměř v každém zaměstnání, a pokud budete mít alespoň základní povědomí o projektovém řízení, je to pro vás další plus.
Co všechno tyto projekty mohou přinést mladým lidem? Jaké dovednosti mohou získat?
Jsou to především zkušenosti, kontakty a setkání s reálným životem a praxí. Dovedností je to celá řada. Jednak především tzv. soft skills, díky kterým se člověk zlepší v komunikačních dovednostech nebo v time managementu. Dále celá řada odborných znalostí, to už se ale odvíjí přímo od zaměření každého projektu.
Myslíte, že účast v takovýchto projektech se může zužitkovat např. při výběrových řízení?
Nepochybně ano. Zejména pokud se projektem podaří docílit zajímavého výsledku. Zmínka o této zkušenosti bude určitě kořením každého životopisu, díky které uchazeč zaujme, jelikož dává jasný signál – uchazeč je originální, má nápady, je proaktivní, dokáže fungovat v kolektivu a zná alespoň základy o řízení projektů.
Co byste doporučili mladým lidem, kteří v hlavách také nosí různé nápady?
Nebát se a nesedět doma. Dát dohromady tým a začít realizovat. I když to není vždycky jednoduché, tak ten pocit na konci úspěšného projektu za to rozhodně stojí.
