Španělská vláda přijala návrh zákona o sexuální svobodě. Proč tomu musely předcházet masové protesty? | E15.cz
KoronaHelpdesk E15

Jak vydělat v těžkých časech

Více k tématu

Španělská vláda přijala návrh zákona o sexuální svobodě. Proč tomu musely předcházet masové protesty?

Španělská vláda přijala návrh zákona o sexuální svobodě. Proč tomu musely předcházet masové protesty?
Španělsko
• 
ZDROJ: profimedia.cz

Jana Stuláková

Několik dní před oslavami Mezinárodního dne žen přijala španělská vláda návrh zákona, dle kterého by soudy měly jasněji definovat a přísněji trestat jakékoli formy sexuálního násilí a Španělsko by se tak dostalo o něco blíže k požadavkům Istanbulské úmluvy. Jak totiž vyplývá ze dvou případů zmíněných v tomto článku, jsou na základě zastaralých španělských zákonů někteří tamní soudci stále přesvědčeni, že znásilnění musí být doprovázeno výhružkami či fyzickým násilím. Jinak se o trestný čin nejedná. Jaké tedy byly v rámci této problematiky hlavní podněty, které v zemi vyvolaly masové protesty? A co vedlo španělské zákonodárce k onomu návrhu? 

Byl začátek července roku 2016 a v severošpanělské Pamploně právě probíhaly oslavy svátku San Fermín. Během nich skupina pěti mužů ze Sevilly, z nichž jeden pracoval jako policista a další jako voják, sexuálně napadla osmnáctiletou dívku. Pro agresory, kteří si vše natočili na video, se vžila přezdívka „La Manada“, neboli smečka. Obžaloba pro muže žádala trest 23 let vězení za znásilnění. Soud ale čin neoznačil za skupinové znásilnění, ale „pouze“ za sexuální zneužití, neboť při znásilnění musí dle španělských zákonů dojít k vyhrožování, fyzickému násilí či zastrašování a oběť se prý navíc nebránila ani neprojevila odpor. 

Nepochopitelný verdikt španělského soudu

Video bylo použito jako důkaz na obranu, ale paradoxně zároveň i proti oné dívce – dle soudu lze vidět, že dívka, jež byla v dané chvíli opilá, nijak nereagovala, měla zavřené oči, a tudíž se vůbec nebránila. Už jen tento argument vyvolává dojem, že soudcům, jimž byl případ svěřen, měli okamžitě sebrat talár a poslat je na intenzivní stáž do nějaké lidskoprávní organizace. Obhájce „Manady“ dokonce požadoval úplně osvobození, stejně tak jako jeden z odpovědných soudců, neboť dívka prý se vším souhlasila. Nejspíše klasické „ne stejně znamená ano“. Dle jeho názoru šlo „jasně a jednoduše o odsouhlasený sexuální akt v atmosféře zábavy.“ Postoj tohoto soudce, evidentně myšlenkami v pevném patriarchátu zaseklého Ricarda Gonzáleze, kritizovaly v otevřeném dopise asi dva tisíce španělských psychologů a psychiatrů. Proti verdiktu soudu se ohradila i Purna Sen, koordinátorka úsilí OSN v boji proti sexuálnímu obtěžování a jiným formám diskriminace. 

Když to nechce, tak to nechce: Prevence sexuálního násilí musí cílit na možné pachatele, ne oběti

Přeci jen byli ale muži o necelé dva roky později odsouzeni k devíti letům vězení, stále ale „pouze“ za sexuální zneužití, nikoli znásilnění a případ tak stále nebyl zcela uzavřen. Tento rozsudek vyvolal ve Španělsku masové demonstrace a donutil vládu iniciovat změnu zákona. Navíc byli členové „Manady“ posléze propuštěni na kauci a onen voják a policista tak mohli prakticky pokračovat ve výkonu funkce. V červnu 2019 nejvyšší soud zvýšil čtyřem z pěti násilníků trest na patnáct let a pátému na sedmnáct kvůli tomu, že oběti ještě ukradl mobilní telefon, prokuratura ale požadovala osmnáctiletý trest. Soud se konečně částečně probudil z kómatu a uznal, že šlo o skupinové znásilnění a zastrašování oběti. Dívka měla rovněž dostat odškodnění ve výši sto tisíc eur. V zabavených mobilech se navíc našla další videa zachycující znásilnění ženy v Andalusii, rovněž z roku 2016. 

Obdobný případ se odehrál v katalánském městě Manresa v témže roce. Španělský soud tehdy zprostil obvinění dva ze sedmi mužů, kteří se podíleli na hromadném znásilnění teprve čtrnáctileté dívky. Skupince se začalo přezdívat „La Manada de Manresa.“ Soud tehdy znásilnění označil za mírnější zneužití. Zbylých pět mužů odsoudil na deset až dvanáct let vězení s tím, že oběť byla v bezvědomí způsobeném vlivem alkoholu a drog, tudíž nebyla schopna vyjádřit nesouhlas a agresoři tak nebyli nuceni použít zastrašování či vyhrožování. Celý čin byl tedy označen za sexuální zneužití, neboť k vyhrožování dle soudu nedošlo. V případě znásilnění by pachatelé mohli dostat trest ve výši patnácti až dvaceti let odnětí svobody. 

Demonstrace a potřebná novela zákona

Vydání rozsudku v dubnu 2018 udělující členům „Manady“ devítiletý trest za sexuální zneužití namísto odpovídajícího vyššího trestu za znásilnění vyvolalo v zemi zmíněné početné demonstrace, bohužel se ale nezdálo, že by mezi demonstrujícími bylo mnoho mužů. Kromě zmíněného rozsudku demonstrujícím vadila machistická společnost, popírání závažnosti znásilnění či všeobecná nerovnost postavení žen. Přes 35 tisíc lidí vyšlo do ulic ve zmíněné Pamploně, protesty se ale uskutečnily i v Madridu, Barceloně či Valencii. Do ulic po celém Španělsku se protestující, rovněž převážně ženy, znovu vrátili například v listopadu 2018 a 2019, v obou případech při příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách. Protesty se uskutečnily na podnět feministických organizací ve městech jako Madrid, Barcelona, Valencia, Bilbao, La Coruña a dalších. Při demonstraci v minulém roce dav kritizoval také krajně pravicovou stranu VOX pod heslem „Vox, fascista, Madrid es feminista.“ Demonstrující rovněž poukazovali na tragickou statistiku vedenou od 1. ledna 2003, jež ve Španělsku eviduje počet násilím zabitých žen, který k počátku letošního roku vystoupal na smutných 1 033 obětí. Ke konci května jich bohužel přibylo dalších devatenáct. Varování před zvýšeným rizikem znásilnění ve Španělsku se dostalo už i za jeho hranice. Americká ambasáda vydala dané varování po tom, co byly ve městě Murcia znásilněny tři ženy původem z USA. 

Dávám patriarchátu rok, maximálně dva, říká doktorandka sociologie Vanda Černohorská

Do španělského parlamentu se dostal návrh zákona, jenž by měl tuto problematiku upravit ve prospěch obětí. Neoficiálně nese název „Zákon o sexuální svobodě“ a prosazuje jej Ministerstvo pro rovné příležitosti v čele s Irene Montero. Dalšími klíčovými osobami tohoto návrhu jsou profesorka práv Patricia Faraldo Cabana a současná první místopředsedkyně vlády a bývalá ministryně pro rovné příležitosti Carmen Calvo. Návrh však ještě musí projít složitým legislativním procesem a jeho podoba tak pravděpodobně není konečná. Jsou v něm obsaženy změny v trestním zákoníku, nová opatření k prevenci sexuálního násilí či výše odškodnění obětí. Mění se například vnímání pronásledování či (opakovaného) obtěžování jakožto trestného činu, podle návrhu by mělo být sankcionováno i pouliční obtěžování a nemuselo by se tedy jednat o vyloženě opakovanou záležitost. Ústředním myšlenkou tohoto návrhu je pak „solo sí es sí,“ tedy „pouze ano znamená ano.“ To v praxi znamená, že k jakékoli formě sexuálního styku musí daná osoba dát výslovný verbální souhlas (tato podmínka je uvedena i v Istanbulské úmluvě) a vše ostatní, ať už verbální či neverbální, je bráno jako jasné ne. 

Španělsko by tak konalo například po vzoru Švédska, které již takovouto podmínku uzákonilo. V zásadě se tedy stírá rozdíl mezi sexuálním zneužitím a znásilněním a oboje je bráno jako stejně závažný trestný čin. Zároveň ale ne každé sexuální napadení bude automaticky bráno jako znásilnění. Jako znásilnění má být označen akt, kdy dojde k sexuální penetraci. V případech, kdy nedojde přímo ke znásilnění, ale k jiné formě sexuálního napadení, by se sazba trestu odnětí svobody měla pohybovat od jednoho do čtyř let, v případě znásilnění od čtyř do deseti let. Horní hranice dvanácti let by se tak měla snížit na zmíněných deset, což si poněkud protiřečí, profesorka Patricia Faraldo Cabano ale argumentuje tím, že to je důsledek smazání rozdílu mezi pojmy sexuálního zneužití a znásilnění. Přitěžující okolností by také bylo spáchání činu dvěma a více osobami, tedy skupinové napadení, nebo například omámení oběti drogami či jinými omamnými látkami. Návrh obsahuje i část týkající se ochrany cizinců, tedy zejména migrantů a migrantek, kteří by se stali oběťmi sexuálního násilí. 

Problém se ale netýká jen Španělska

Ve zprávě Amnesty International z roku 2018 analyzující danou problematiku v 31 evropských zemích se totiž uvádí, že jen v osmi z nich jsou platné zákony, jež dodržují podmínku „pouze ano znamená ano“. V ostatních zemích, včetně České republiky a Slovenska, se pohlavní styk bez souhlasu obou partnerů nepovažuje přímo za znásilnění a pro daný čin musí být přítomno zastrašování, fyzické násilí či nemožnost se bránit. Stručně řečeno, jako by stále převládala ona stupidní idea „jsi opilá, máš krátkou sukni, tak si za to můžeš sama.“ 

Otázkou tak i nadále zůstává, proč se k novele zákona, která ale stále není platná, odhodlala španělská vláda až poté, co zemí otřásly dva brutální případy znásilnění? Proč musí tolik žen trpět a ještě si vyslechnout ponižující verdikty soudců, kteří toto nelidské jednání bezostyšně banalizují? Můžeme zatím jen doufat, že tamní vláda nebude přijetí zákona zbytečně brzdit a byť to nijak nepomůže snížit trauma a trápení případných obětí, agresorům se tak alespoň dostane zaslouženého trestu i za násilí, které by jeden výše jmenovaný soudce označil za „jasně a jednoduše odsouhlasený sexuální akt v atmosféře zábavy.“ Stejně tak by si z dané situace mohla vzít příklad i česká vláda, upravit příslušné zákony a zpřísnit tresty. Při jejím současném složení se ale nezdá příliš pravděpodobné, že by měla zájem se zaobírat zrovna tímto tématem.

Autor: Jana Stuláková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!