Leží budoucnost seznamování v online prostoru? Marek Botha, absolvent Studia nových médií na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, zpracoval téma seznamování ve své magisterské práci "Vliv nových médií na sex dating". Konkrétně se zaměřil na sexdatingové aplikace jako je Tinder, Grindr aj. Díky těmto aplikacím, které se těší čím dál větší oblibě a které hodnotí i to, jak daleko se od sebe uživatelé nacházejí, se lidé mohou rychleji seznámit, tvrdí Botha.
Ve své diplomové práci jste vyzpovídal osmnáct uživatelů Tinderu a Grindru, můžete stručně shrnout zásadní poznatky?
Seznamování je jednodušší a rychlejší, uživatelé už nemusí volit mezi interakcí online u počítače doma nebo v práci a interakcí offline na schůzce. Tyto dvě vrstvy se vlastně díky mobilním technologiím stírají, takže si lidé mohou v reálném čase zároveň psát a rovnou si domlouvat schůzku v rámci nějakého sdíleného veřejného prostoru. U uživatelů Tinderu i Grindru jsem pozoroval také určitý posun ve způsobu výběru lidí, které osloví. Už se nevyužívají základní filtry charakteristické pro online seznamky, ale uživatelé těchto aplikací si nechávají jednotlivé profily, vygenerovat sami na základě geografické blízkosti. Ta hraje při výběru potenciálních partnerů důležitou roli – ať už uživatelé hledají vážný vztah, nebo jen sex.
Do vzorku jste zahrnul 10 homosexuálních mužů, 5 heterosexuálních žen a 3 heterosexuální muže. Dá se zobecnit, co lidé od využívání těchto aplikací očekávají? List The New York Times napsal, že v USA hledají lidé spíše sex, v Evropě jsme větší romantici – je to pravda?
Je pravda, že v Americe je – alespoň podle materiálů, které jsem četl – posun k hledání nezávazného sexu výraznější. Roli však hrají i další faktory, například ve velkých městech vám tyto aplikace logicky nabídnou mnohem více profilů, můžete si tedy více vybírat, setkávání je jednodušší a sexuálně motivované schůzky mohou převažovat nad klasickým „rande“. Četl jsem, že v některých městských čtvrtích mohou být uživatelé k sexuálním schůzkám otevřenější, než v jiných. Postoj k takovým setkáním může být podle výzkumů dán i životním standardem některých uživatelů. Čeští uživatelé zahrnutí do mého výzkumu vykazovali různé motivace pro využívání těchto aplikací. Někteří hledali nové přátele, jiní vážný vztah, kybersex, sex na jednu noc nebo jen relaxaci a zahnání nudy při čekání na dopravní prostředek, jízdě do školy či do práce. Nemyslím si ale, že by evropští uživatelé byli větší romantici.
Měl jsem dojem, že vážný vztah hledají spíše ženy, muži hledají sex nebo jen tak flirtují.
Ženy hledaly převážně vážný vztah a muži víceméně sex. Ale mluvil jsem i s uživatelkou, která tyto aplikace využívala hlavně na služebních cestách k hledání milenců, aby nemusela trávit večery na hotelu sama. To strašně záleží. Ve výsledku ale oslovení uživatelé tyto aplikace často chápali jako hru a zároveň i společenské téma. Holky na party se baví tím, že si ukazují své „matche“, navzájem sdílejí zkušenosti, někoho doporučí a někoho zase ne. Gayové si zas touhle cestou ověřují orientaci vyhlédnutých kluků třeba v posilovně nebo v čistě heterosexuálně kódovaných místech. Celkově bych ten přístup charakterizoval tak, že „když to vyjde, tak to vyjde, když ne, tak se třeba najde jiný Tinder/Grinder profil, který může být otevřenější a nakloněnější k čemukoliv“.
Přesto mám z různých rozhovorů i ze svého okolí pocit, že je pro muže využívání těchto aplikací jen zábava. Ženy se více zaměřují na hledání vážného vztahu – například z důvodu časového tlaku…
Je pravda, že uživatelky, s kterými jsem mluvil, se obecně zaměřovaly spíše na hledání vážného vztahu, než příležitostného sexu. Pak jsem se ale setkal i se skupinou žen, která je prostřednictvím Tinderu sexuálně velmi aktivní. Tu se mi však nepodařilo přesvědčit k účasti na studii. Jedním z velmi častých argumentů byla hlavně obava, že by byly nerady shledány jako zoufalé či neschopné navázání vážného vztahu. A co se týče nějaké hravosti, tak tahle prostředí jsou víceméně designovaná jako hra, rozdáváte srdíčka, sbíráte „matche“, takže je to určitě jakýsi druh zábavy a rozptýlení pro všechny účastníky.
Je pravda, že na tom, jestli dojde k sexu, se významně podílí také konzumace alkoholu?
Kromě dvou případů jsem se nesetkal se situací, kdy by se lidé na schůzce vyloženě opili a pak spolu měli sex. Ale tenhle přístup se týká pouze mého vzorku u ostatních uživatelů jej nelze vyloučit. Alkohol uvolňuje atmosféru a odbourává nervozitu z poznávání nových lidí. Záleží ale na konkrétním člověku, jak celou situaci ustojí.
V diskusích se často mluví o tom, že podobné aplikace lidi často vedou k odosobněnému sexu. Jaký je Váš názor?
Do určité míry s tím souhlasím. Stejný problém se ale týká všech platforem, které předcházely aplikacím jako je Tinder. V minulosti lidé například využívali konkrétní kódovaná místa, pak přišel internet a s ním spousta chatů a online seznamek. I tady existovala možnost navázat s někým spojení, které mohlo vyústit ve společnou schůzku. Aplikace jako Tinder nebo Grindr tento proces v podstatě jen zrychlují, zjednodušují. Největší rozdíl je asi v tom, že si člověk v jeden okamžik může vybírat ze spousty možností v rámci hodně konkrétních míst.
Část oslovených homosexuálních uživatelů, kteří tyto aplikace používají za účelem sexuálních setkání, často popisovala situace, kdy reálné schůzce předcházela komunikace v rámci, které došlo k sestavení jakéhosi scénáře, podle něhož by se setkání mělo pak odehrát. To se samozřejmě mohlo dít a děje i na klasických seznamkách, ale fyzická vzdálenost jednotlivých profilů na online seznamce mohla mít za následek oslabení motivů a ke schůzce nemuselo ve výsledku ani dojít. Tím, že je prostřednictvím aplikací výběr zúžen na konkértní lokalitu, je pravděpodobnější, že ke schůzce nakonec dojde.
Klasické seznamování nejčastěji probíhá dejme tomu v baru. Přítomným mužům může jít také primárně o sex, jen si o tom nikdo nevede přesné statistiky. Není tedy „strašení“ Tinderem zbytečné?
Určitě, v konečném důsledku je ta aplikace jen prostředek k seznámení – jako jakékoliv jiné médium. Když si budete chtít domluvit sex, uděláte to klidně přes Instagram nebo jakoukoliv jinou sociální síť. Tinder nebo Grindr bych úplně nedémonizoval.
Takže jako děsivou vnímáme hlavně rychlost a jednoduchost, kterou Tinder umožňuje?
Přesně tak. V jednu chvíli můžeme komunikovat s více lidmi ve svém okolí. V současné době je to určitě nejrychlejší způsob seznámení. Řada uživatelů také zmiňuje, že pokud se chtějí s někým seznámit v baru, „prověří“ si jej zda třeba není online na nějaké aplikaci. Tady mohou zjistit, jestli je ten člověk svobodný, jakou má sexuální orientaci a jestli má zájem o schůzku. Neriskují tak případné odmítnutí.
Je možné uživatele těchto aplikací obecně charakterizovat?
To je těžké. Může to být soused, spolužák ze školy, holka se základním vzděláním i kluk, který vystudoval vysokou školu. Podle mého pozorování se uživatelé nejčastěji pohybují ve věkovém rozmezí 25-35 let. V mém výzkumu pak byli nejčastěji zastoupeni uživatelé s vysokoškolským vzděláním, kteří po ukončení školy nebo rozpadu dlouholetého vztahu hledali nějakou alternativu, jak poznat někoho nového.
Má Tinder také stinné stránky? Může například pomáhat násilníkům a zjednodušovat jejich cestu k potenciálním obětem?
To je sporné, všechny podobné aplikace mají zabudované ochranné mechanismy a každého uživatele je možné zablokovat, pokud je komunikace protějšku nepříjemná. Tyto mechanismy však nikoho neochrání na skutečných schůzkách. Tam už hrají roli nějaká osobní pravidla bezpečnosti. Nedávno jsem četl článek o uživateli, který systematicky vykrádal svoje „milence“, které potkal přes mobilní aplikaci. Ty rizika tady jsou vždycky.
Ženy často jako bezpečnostní opatření zmiňují, že by neměly sexuální schůzku u sebe doma. Nebo naopak, že by nešly k muži, se kterým se seznámily přes Tinder. Nicméně se často stává, že lidé tato bezpečnostní opatření opustí…
Uživatelky, s kterými jsem byl v kontaktu, často zmiňovaly, že pokud dojde k sexu, tak jej raději provozují u mužů doma, protože nechtěly, aby se někdo dozvěděl, kde bydlí – pro případ, že by se s ním už nechtěly opakovaně vídat. Muži nic takového nezmiňovali. Buď s takovou situací nepočítali, nebo měli pocit, že proběhla dostatečná selekce a další ověření v rámci sociálních sítí jako je Instagram nebo Facebook.
Klasická prevence je říct přátelům kam jdu…
Ano, ženy toto opatření také zmiňovaly, nicméně mnohem méně, než jsem očekával.
Do jaké míry uživatelé lžou na sítích, vytváří si falešné profily?
U uživatelů, s kterými jsem spolupracoval na studii sem se nesetkal s tím, že by o sobě uváděli lži nebo si vytvářeli vícero profilů v rámci jednoho online prostředí. Ale někteří uváděli situace, kdy na smluvenou schůzku přišel někdo, kdo nebyl úplně očekáván a bylo mu to poměrně rázně naznačeno, že to asi není úplně ono. Samozřejmě se uživatelé snaží o nějaké drobné vylepšení, ale v určitých mezích, protože si uvědomují, že když nebudou upřímný v mnoha věcech, tak k žádné schůzce nikdy nedojde.
Myslíte si, že Tinder bude představovat stále rozšířenější platformu pro seznamování?
Myslím si, že ano. Jen aplikace Tinder má po celém světě 50 milionů uživatelů. Ještě před rokem byl Tinder v českém prostředí relativně novinkou a už v té době počet českých uživatelů rostl poměrně rychle.
Jakou roli hraje Grindr při seznamování v zemích, jako je například Saúdská Arábie nebo Rusko – tedy v zemích, kde je homosexualita trestná nebo společensky nepřijatelná?
Muži, kteří cestovali do Spojených Arabských Emirátů, kde je homosexualita stále ještě trestná, například uváděli, že se nesetkali přímo s nikým, kdo by tyto aplikace využíval jako nástroj k honu na tuto subkulturu. Avšak nelze zcela vyloučit, že nejsou určitými lidmi k podobným věcem zneužívány. Grindr je ale bezesporu často využívaným nástrojem pro hledání mužů stejné sexuální orientace i v zemích, kde je homosexualita postižitelná.
Na cestách lidé nehledají vážný vztah, pouze sexuální schůzky. Ve Vašem výzkumu se ukázalo, že se ale ani jeden z respondentů nezaměřoval vysloveně na hledání cizinců – jak si to vysvětlujete?
Většina uživatelů mluvila o tom, že na cestách využívá Tinder a podobné aplikace spíše k získání konkrétních informací o konkrétním místě, například kam se jít podívat nebo co by si člověk neměl nechat ujít. Většinou se snaží získat informace, které by jen tak v nějakém průvodci nenašli a nebo si najít někoho kdo by je po konkrétní lokalitě provedl. Na sex není moc čas, ale i pár uživatelů zmínilo situaci, kdy se z jejich průvodce stal nakonec i milenec.
Používal jste tyto aplikace sám při psaní diplomové práce?
Se sociálními sítěmi jsem si samozřejmě hrál, experimentoval jsem. Mohlo jít třeba jen o změnu profilové fotky, abych zjistil, na jaké impulsy dané prostředí reaguje. Na Grindru hraje například velmi zásadní roli tělo – sportovní postava je velké plus a během krátké doby se ozve spousta uživatelů. Naopak nehraje příliš velkou roli, jestli je na fotce vidět obličej nebo ne. Na druhou stranu pak dotaz na vzhled v obličeji následně přichází jako první otázka v chatu. Na Tinderu je to o něco složitější. Řada uživatelů se snaží pomocí profilových obrázků komunikovat svoje zájmy nebo záliby, třeba že rádi cestují, mají rádi zvířata.
V českém prostředí jste pravděpodobně první člověk, který se tomuto tématu věnuje na akademické úrovni. Zabývá se geolokačními aktivitami akademická obec v jiných zemích?
Hodně odborných studií vzniká v USA. Zpravidla se ale zaměřují na roli, jakou tyto aplikace hrají při šíření pohlavních emocí. Je otázka, jestli se zájem časem posune k otázce emocionálních následků nebo odosobňování sexu. Jinak není týden, kdy by na mě nevyskočil alespoň jeden článek, nepodložený žádnou studií, o škodlivosti těchto aplikací.
Očekával bych více studií věnujících se právě zkoumání psychologických důsledků využívání těchto aplikací. Je výzkum v této oblasti náročnější?
Nejnáročnější bylo získat vzorek lidí, kteří by byli ochotní o tomto tématu mluvit. Každý účastík ale věděl, že tam otázky týkající se sexuálního chování budou, takže do toho participanti vstupovali už s tímhle vědomím.
Jak jste tedy sehnal vzorek pro svůj výzkum?
Využil jsem metodu tzv. sněhové koule. To znamená, že jsem si vytipoval několik osob ve svém okolí, o kterých jsem věděl, že tyto aplikace používají a pak jsem je poprosil, zda nemají ve svém okolí někoho dalšího, koho bych neznal a mohl s ním udělat rozhovor. Postupně se mi nabalili další a další uživatelé. I přesto jsem nicméně neustále narážel na problém, kdy se spousta uživatelů nechtěla do výzkumu zapojit.
Protože se stydí?
Částečně proto, že se stydí, ale také proto, že v době výzkumu bylo českých uživatelů zejména aplikace Tinderu poměrně málo. O téhle aplikaci se mluvila víceméně sotva rok. Proto je v mém výzkumu mnohem větší zastoupení gayů, kteří geolokační aplikace používají už od roku 2009 a měli tak mnohem více zkušeností a celkově byli otevřenější co se nějakých sexuálních zkušeností týče.
Hraje ve způsobu využívání Tinderu nějakou roli náboženství?
Jakou roli ve způsobech využívání hraje náboženství netuším. Vím, že existuje aplikace jen pro Židy nazvaná JSwipe, ale s tímhle prostředím nemám žádné zkušenosti. Stejně tak existují aplikace vyhrazené pro další skupiny a podskupiny v závislosti na tom, co kdo preferuje.
To mě překvapuje, netušil jsem, že je seznamovacích aplikací tolik…
Jen výčet těchhle aplikací by vydal na samostatnou kapitolu. Namátkově se můžete setkat s aplikacemi pro uživatele, kteří preferují různé materiály jako je kůže nebo latex, pro páry, kteří hledají třetího partnera na sex a také aplikace pro tzv. medvědy - homosexuální muže, kteří vyhledávají ochlupenější partnery. Jak jsem říkal, podobných aplikací je obrovské množství. Každý si může vybrat podle toho, co má rád a co se mu líbí. Uživatelská základna těchto aplikací je ovšem mnohem menší než u Tinderu nebo Grindru, ne každý o nich ví.
