Věda se rozvíjí díky internetovým pirátům

Badatelé stojí před zásadním rozhodnutím. Mohou platit za vědecké články svých kolegů, které potřebují ke své práci, závratné sumy jako doposud. Nabízí se však i druhá možnost. Tou je pro ně pirátství, tedy nelegální šíření obsahu, které obhajuje neuroložka Alexandra Elbakyan. Podle ní mají být materiály potřebné k vědeckému bádání volně dostupné. Na placené články navíc většina univerzit nemá finance.

Alternativou k placeným vědeckým článkům se v roce 2011 stala stránka Sci-Hub založená právě Alexandrou Elbakyan. Stránka vědecké články shromažďuje, aktuálně jich má na kontě přes 48 milionů. Převážně pocházejí z placených verzí akademických vydavatelství jako Springer, JSTOR, Sage nebo Elsevier, ke kterým poskytli přístupové klíče anonymní akademici. Obdobou je stránka LibGen hostovaná v Rusku.

„Když musíte kvůli výzkumu pročíst desítky až stovky článků, je jednoduše platba 32 dolarů (cca 780 korun) za jeden šílená,“ uvádí Alexandra Elbakyan, která nyní čelí žalobě před newyorským soudem pro porušení autorských práv. Sama ve svém počínání odkazuje na Deklaraci lidských práv OSN, konkrétně na článek 27, který mimo jiné zaručuje právo podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích. „Každý má mít přístup k vědění, nezávisle na svém bohatství nebo příslušnosti. To je přece absolutně legální,“ obhajuje svá stanoviska.

Alexandra Elbakyan https://www.flickr.com/photos/jeanbaptisteparis/4699132086/in/photostream/Alexandra Elbakyan https://www.flickr.com/photos/jeanbaptisteparis/4699132086/in/photostream/ | Alexandra Elbakyan

Internetové pirátství jako takové pak je cestou zástupnou. Pokud se na tuto neoficiální cestu vědci vydávají, značí to, že nemají moc jiných možností. Pokud si ani prestižní univerzity nemohou dovolit platit za kvalitní odborné články v dostatečném množství, je systém nastaven špatně. Podivuhodné na tom je, že vědcům – na rozdíl od umělců - nechodí honoráře na základě prodaných kopií jejich práce.

Věda by měla sloužit k užitku všem lidem nehledě na materiální zabezpečení, být otevřenou pro všechny. Lepší výsledky výzkumu, který bude stát na neomezeném výběru odborných článků, zároveň může potřebné finance přinést zpět. Bonusem „bezplatného“ řešení je, že se daňový poplatník nebude cítit podveden, když přispívá na vědecké publikace, ale k jejich obsahu se bez dalšího zaplacení nedostává.

Na výsledky, které celá kauza přinese, si budeme muset ještě počkat. Zajímavé rozhodně bude sledovat rozhodnutí newyorského soudu. Už teď je však jisté, že téma svobodného nakládání s informacemi je opět na stole. Východiskem může být to, že celá debata přiměje více vědců publikovat tzv. Open Access, tedy s volným přístupem všem čtenářům. Radikálnějším řešením celého problému pak zůstává alespoň částečně změnit financování vědeckých článků. Nechme se překvapit.