Syrský konflikt trvá již osm let, v pátek 15. března započal rok devátý. Islámský stát končí, válka pokračuje. Zemřelo přes půl milionu lidí, necelých dvanáct milionů muselo opustit své domovy, dva ze tří Syřanů se neobejdou bez nějaké formy pomoci. Co se děje v momentálně nejsledovanější provincii Idlíb a jaká je budoucnost těch, co přežili?
V březnu roku 2011 se v syrském městě Daraá uskutečnily prodemokratické demonstrace, jejichž pořadatelé se inspirovali probíhajícím arabským jarem v sousedních zemích. Syřané se již dlouho potýkali s vysokou nezaměstnaností, korupcí a téměř nulovou možností participace na politickém dění v zemi. Vláda ale proti demonstrantům zakročila silou a donucovacími prostředky davy rozehnala.
Opozice začala požadovat rezignaci prezidenta, který se opakovaně vyjádřil, že „zahraničím inspirovaný terorismus“ zničí. Násilí rapidně rostlo, tvrdé zákroky se opakovaly a odpůrci režimu byli také nuceni vzít do svých rukou zbraně. „V rámci opozice přežily hlavně teroristické skupiny, které se vyznačují stejnou měrou brutality jako Asad. Umírněná opozice existuje, ale je buď v exilu, ve vězení, mrtvá, nebo umlčená. To byl Asadův cíl, aby mohl říkat ,Buď já, nebo islamisti‘,“ řekl v rozhovoru pro DVTV reportér serveru Aktuálně.cz Martin Novák. Klidné protesty proti vládě prezidenta Bašára al-Asada, který nahradil svého otce Háfize, se překlopily do občanské války trvající několik let, jež má za následek devastaci měst a vyčerpané evropské státy.
Idlíb v centru pozornosti
Do provincie Idlíb se před válkou uchýlilo jeden a půl milionu lidí z celé Sýrie. OSN odhaduje, že v současné době má Idlíb asi 3 miliony obyvatel, z toho jeden milion dětí, kteří jsou zde nyní uvězněni mezi syrskými vládními silami a uzavřenou tureckou hranicí. „Idlíb je momentálně nejsledovanější oblastí. Moc zde převzala organizace National Salvation Government, napojená na Al-Káidu. Chybí zde jakýkoli prostor k žití, provincie hostí obrovské množství vnitřně vysídlených lidí [tzn. lidé nucení uprchnout ze svého domova, ale zůstávající ve své zemi, pozn. red.], jež jsou závislí na pomoci, která legálně přichází koridorem z Turecka a je založená na rezoluci o takzvaném ‚cross-border‘ neboli přeshraniční pomoci pod záštitou Rady bezpečnosti OSN,“ popsal situaci Tomáš Kocian, regionální ředitel Člověka v tísni pro Střední východ.
Největší obavou obyvatel Idlíbu je jednak možná vojenská ofenziva provládních sil s podporou Ruska a Íránu, jež by měla za cíl získat jednu z posledních povstaleckých bašt a jednak úplné odříznutí od humanitární pomoci. Lidé sice žijí v deeskalační zóně, ohrožují je ale násilné střety ozbrojených skupin. Mnoho analytiků věří, že po Homsu, Aleppu, Východní Ghútě a Daraá, tedy oblastech, nad kterými převzala kontrolu vláda v rámci vyjednávání s opozicí nebo je dobyla, je právě toto poslední bitva syrského konfliktu.
Doufat ve svobodu, nebo raději utíkat?
Hranice s Tureckem je v podstatě uzavřená, Turecko se snaží zabránit další uprchlické vlně. Lidé, kteří se pokouší hranici a bojovou zónu nelegálně překročit a uchýlit se na území pod kontrolou vlády, se dostanou do smrtelného nebezpečí. OSN vyzvala k utvoření humanitárních koridorů, kterými by se civilisté mohli ještě před vojenskou ofenzivou dostat do bezpečí.
Jediné místo, kam by se ale mohli přemístit, je severní oblast Sýrie ovládaná tureckou vládou. Ani tam by se však nejspíš nemohlo uchýlit takové množství uprchlíků. Turecko také v současné době jedná o vytvoření „bezpečných zón“ poblíž turecké hranice. „My se momentálně snažíme hlavně dostat mezi obyvatele Idlíbu humanitární pomoc. Stejně tak je nás ale velmi potřeba na východě Sýrie, což je oblast zdevastovaná po nedávno skončených bojích s Islámským státem,“ doplnil Tomáš Kocian.
V humanitární katastrofě je sňatek dcery zdrojem příjmu
Podle Člověka v tísni se Idlíb momentálně potýká s akutní podvýživou, bez potravinové pomoci se neobejde více než milion lidí a přísun léků a zdravotní pomoci přes hranice s Tureckem nestačí. Milion obyvatel provincie představují děti; ty, které se ocitly v některém z uprchlických táborů, nemají možnost chodit do školy. Některé děti se přes hranice Sýrie dostaly samy během uprchlických vln a podle OSN je 75 tisíc žádostí o azyl v Evropě podaných právě osiřelými dětmi.
Školy v Idlíbu jsou zničené nebo poškozené. Nedostupnost vzdělávání ale nemusí být největším problémem. „Často vidíme a slýcháme, že malé dívky jsou nejen v syrských uprchlických táborech provdávány ve velmi nízkém věku. Nejsou pak finanční zátěží pro rodinu a zároveň jsou zdrojem alespoň nějakého příjmu,“ řekl Tomáš Kocian.
Zemědělská produkce se výrazně snížila a ceny rostou, přitom většina původních obyvatel si vydělávala právě zemědělstvím a obchodem. Na místě nefungují služby, chybí zdravotnický personál, vybavení nemocnic nebo pohonné hmoty. Světová zdravotnická organizace varuje, že v ohrožených oblastech Idlíbu funguje méně než polovina zdravotnických zařízení.
Islámský stát prohrál, válka ale zůstává
Pro většinu lidí se syrský konflikt rovná Islámskému státu pravděpodobně proto, že většinu teroristických útoků spáchaných v Evropě spojili jejich autoři právě s Islámským státem. Ten byl sice nedílnou součástí bojů, ovládl nespočet nejen syrských regionů, páchal a stále páchá zločiny proti lidskosti, zničil města a zároveň lidské životy, občanská válka však nebyla jen o něm. Organizace, které se bál celý svět, zabírala třetinu území Sýrie a Iráku.
Na konci března byl Islámský stát poražen v Baghúzu, poslední obci, již ovládal. Informovala o tom agentura Reuters na základě příspěvku na Twitteru od Mustafy Bálího, mluvčího arabsko-kurdské koalice Syrské demokratické síly (SDF) podporované USA. Boje v oblastech ale budou ještě nějaký čas pokračovat. Postupné vítězství nad Islámským státem však konec války rozhodně neznamená. I odsud uprchlo několik tisíc lidí: Lenka Klicperová a Markéta Kutilová napsaly, že jde hlavně o ženy s dětmi, některé z nich manželky islamistů. Během bojů o Baghúz čekali uprchlíci odevzdaní osudu nedaleko města, odkud je SDF odvážely do uprchlických táborů. Podle novinářek žilo v Baghúzu pod vládou Islámského státu až deset milionů lidí. Ať už byli v souladu s myšlenkami chalífátu či nikoli, i oni ztratili střechu nad hlavou a vidinu budoucnosti.
„Chtěli jsme změnu, ne špinavou válku“
Za jeden rok války v Sýrii bylo zabito přibližně dvacet tisíc lidí, z toho přišlo o život průměrně šest a půl tisíc civilistů a téměř jeden milion lidí muselo opustit své domovy. Mazen Maialeh, Syřan žijící v Praze, pro DVTV řekl, že neexistuje syrská rodina, která by během konfliktů někoho neztratila. „Během demonstrací jsme chtěli změnu, ne špinavou válku. Konflikt se dá vyřešit pouze dohodu mezi velmocemi, konkrétně mezi USA a Ruskem, už nejde o čistě syrský konflikt,“ vyjádřil se Mazen Maialeh a dodal, že všichni by se rádi vrátili domů, ale nemají kam.
