Nedůvěra Američanů v ekonomiku je na míle vzdálena od tvrdých dat, která indikují, že vše je v pořádku. Pro tento paradox se vžil pojem krize dobré nálady, anglicky vibe-cession. „Vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti je nejnižší za posledních 50 let a inflace se blíží dvěma procentům, je docela divné, že indikátor důvěry spotřebitelů je stále dost nízko,“ myslí si nobelista a profesor ekonomie Paul Krugman, který byl hostem nového video podcastu ze série PFI Talks. Ten přináší deník E15 společně s Prague Finance Institute, spolupracujícím s ekonomickým výzkumným centrem CERGE-EI při Karlově univerzitě.
Paul Krugman hovořil i o neopodstatněnosti obav z předlužení vlády Spojených států, americko-čínské rivalitě či o protichůdných ekonomických indikátorech. Únorová data o krátkodobých očekáváních spotřebitelů, která sbírá ekonomický institut Conference Board, naznačují, že USA brzy zaznamenají pokles HDP. Nicméně prognóza rozpočtového výboru amerického Kongresu naopak ukazuje, že americká ekonomika letos a v následujících letech meziročně vzroste o více než dvě procenta.
Vysvětlením tohoto paradoxu je podle Paula Krugmana rozdělení Američanů na dva politické, a tedy názorové tábory. „Sleduji různé ekonomické průzkumy, které ukazují výsledky i podle stranické preference respondentů. Zatímco demokraté říkají, že ekonomice se docela daří, republikáni tvrdí nejen to, že je všechno špatně, ale dodávají, že nevidí cestu ke zlepšení. V zásadě říkají, že ekonomika je celá na nic, protože v Bílém domě je prezident za Demokratickou stranu,“ říká Paul Krugman.
Mám se dobře, ale země se má špatně
Politická rozpolcenost USA pramenící převážně z demografie je jedním z velkých problémů americké společnosti, které Paul Krugman vnímá, protože z ní pramení další komplikace. „Města a městské aglomerace jsou velmi demokratické a liberální, venkovské oblasti jsou extrémně konzervativní. Co cítí typický Američan? Co si říkají lidé různých politických názorů? Odpověď zní, že žádný typický Američan neexistuje a lidé různých názorů spolu nemluví. Jsme extrémně rozdělená země do takové míry, kterou jsme pravděpodobně nezažili od 19. století,“ říká Krugman s odkazem na americkou občanskou válku, známou také jako válka Severu proti Jihu.
Dnes je to patrné právě v tom, kdo z dotazovaných má nebo nemá „blbou náladu“, jak podobně o naladění společnosti hovořil v roce 1997 tehdejší prezident Václav Havel. „Většina Američanů říká: Mám se docela dobře, mé finance jsou v pořádku. Rok 2023 byl pro mě dobrý. Pak se zeptáte: Jak to bylo s celou zemí? Pokud jste demokrat, tak odpovíte že docela dobře. A pokud jste republikán, tvrdíte, že USA zažívají absolutní katastrofu. A když se navíc zeptáte, jak je to v místě, kde žijí, většinou řeknou, že je vše v pořádku. Máme tedy situaci, kdy velká část země má představu, že se dějí hrozné věci, ale ty hrozné věci, o kterých si myslí, že se dějí, se dějí někomu jinému, někde jinde,“ vysvětluje.
Součástí problému je podle něj také to, jak se k lidem dostávají zprávy. Vše, co sledují, tedy televizní sítě, a vše, co čtou na sociálních médiích, toto přesvědčení posiluje. Mnoho Američanů věří, že New York je pekelná krajina s násilím na každém rohu, i když jde o jedno z nejbezpečnějších míst v USA, tvrdí Krugman. „V loňském roce navštívilo New York více než 50 milionů Američanů. Člověk by si myslel, že lidé se na vlastní oči přesvědčí, že ten příběh není pravdivý, ale nemá to efekt. Jen 22 procent republikánů věří, že New York je bezpečné místo k životu,“ říká Paul Krugman.
Nestrašme bankrotem americké vlády
Krugman argumentuje, že i nebezpečí bankrotu USA je malé. Spojené státy nemají žádné potíže s prodejem svých státních dluhopisů. I když vládní dluh USA činí aktuálně přes 30 bilionů dolarů (čili asi 125 procent HDP) a deficit federálního rozpočtu se pohybuje kolem osmi procent HDP, Paul Krugman si nemyslí, že je třeba se obávat možné platební neschopnosti USA. „Je třeba rozlišovat mezi zeměmi, které dluží v měně někoho jiného, jako je Řecko, a zeměmi, které vydávají dluh ve vlastní měně,“ říká s tím, že nepatří do tábora, jenž problém dluhu bagatelizuje. Ale ve skutečnosti je to mnohem menší důvod k obavám, než si lidé myslí, a úroveň zadlužení by neměla být prioritní agendou.
Lidé si mohou myslet, že míra amerického dluhu je přehnaná, ovšem trhy se tím nijak zvlášť neznepokojují. USA ostatně nikdy neměly problém s prodejem dluhopisů. Mají ovšem problém přimět Kongres, aby prodej dluhopisů schválil, a to je podle něj úplně jiný příběh. „Pokud by Spojené státy z politických důvodů nesplatily svůj dluh, zcela jistě by to podkopalo mezinárodní roli, kterou hraje dolar, a zejména americké státní pokladniční poukázky. Ty jsou ultimátním bezpečným přístavem, na nichž spočívá celý světový finanční systém. A pokud by je včas nesplatily, narušilo by to extrémně celý svět, nejen USA,“ říká Krugman.
Fed riskuje na obě strany
Všechna aktuální čísla podle Krugmana naznačují, že jádrová inflace se blíží dvěma procentům. „Není vůbec jasné, že to, co říká Jerome Powell, nutně odráží, co si Fed skutečně myslí. Chtějí přibrzdit lidi, kteří se příliš spoléhají na to, že brzy přijde velké snížení sazeb. Ve Fedu riskují v obou směrech,“ tvrdí známý profesor ekonomie. Rizikem pro Fed by podle Krugmana bylo snížit sazby a pak zjistit, že ekonomika je stále přehřátá a inflace znovu zrychluje. Dalším rizikem je, že dosavadní zvýšení sazeb se ještě plně neprojevilo a ekonomika začne náhle ztrácet výkon.
Paul Krugman
Jeden z nejvlivnějších současných světových ekonomů. Je držitelem Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2008 za příspěvky o ekonomické geografii a identifikaci vzorců mezinárodního obchodu. Je autorem nebo editorem 27 knih, vědeckých prací a učebnic. Publikoval více než 200 vědeckých článků v odborných časopisech. Napsal několik set sloupců o ekonomických a politických otázkách pro The New York Times. Stále učí jako profesor ekonomie na City University of New York, v minulosti byl profesorem na MIT nebo v Princetonu.
„Jestliže jsou na stole tato dvě rizika, dal bych mnohem větší váhu riziku, že se v reálné ekonomice něco zlomí, než tomu, že se inflace ve skutečnosti nesrovná na dvou procentech. Jak moc chcete ve skutečnosti riskovat recesi jen kvůli tomu, že základní inflace může být 2,3 procenta místo dvou?“ ptá se Krugman a dodává, že je přitom mnoho věcí, které se mohou pokazit, když se sazby udrží vysoké po delší dobu.
„Nepřikládám velkou váhu mírně jestřábím řečem přicházejícím z Fedu. Myslím, že říkají to, co si myslí, že potřebují říct pro účely public relations,“ říká. Neobává se přitom scénáře ze 70. let, kdy panovala stagflace a tímto černým scénářem se vzhledem k tomu, kde se ekonomika nachází, nemá smysl v roce 2024 už zabývat.
Kdy se zastaví deficity
Steinův zákon říká, že pokud něco nemůže pokračovat donekonečna, zastaví se to. I podle Krugmana budou muset USA v určitém okamžiku přestat hospodařit s tak vysokými deficity. „Člověk doufá, že dříve nebo později se vrátíme k nějakému druhu politického systému, který je schopen činit skutečně racionální rozhodnutí. A pokud se tak nestane, dluh bude tím nejmenším z našich problémů,“ upozorňuje nobelista.
Podle něj jsou USA ve slepé uličce ve věcech, které jsou naprosto zásadní pro mezinárodní bezpečnost, ale i pro domácí otázky. „Jsem autor názorových sloupků, takže si mohu dovolit říct, že jedna z našich dvou hlavních politických stran se prostě zbláznila a nemá zájem pomáhat spravovat zemi. A do jisté míry je dokonce zapojena do aktivní sabotáže fungování vlády. Důvod, proč třeba byla pomoc Ukrajině přerušena, není to, že by USA dlužily příliš mnoho peněz, ale proto, že v Republikánské straně je významná frakce, která chce, aby Putin vyhrál,“ říká.
V rozhovoru Paul Krugman dále řekl:
O faxech, internetu a nových technologiích
V začátcích internetové éry dostal Paul Krugman zadání napsat vizionářskou glosu na téma budoucnosti onlinové komunikace. Vznikl text o tom, že příchod internetu nebyl tak revoluční, jako když se o 30 let předtím objevil fax. Loňský průzkum v Německu ukázal, že se Krugman, navzdory posměšným poznámkám, vlastně nemýlil. Podle Deutsche Welle vyžívají faxy pro komunikace stále čtyři pětiny německých firem. „Mimochodem článek, který jsem tenkrát napsal, byl míněn jako vtip. Zadání z New York Times podívat se s lehkým perem na stav internetu sto let po jeho rozjezdu na konci 90. let. Byl jsem záměrně provokativní. Faktem je, že internet nepřinesl až takový prudký růst produktivity, jak jsme čekali. Je to trochu zvláštní, ale míra produktivity od roku 2005 do současnosti roste pomaleji než předtím,“ říká Paul Krugman. „Třeba ještě v roce 1930 bylo v Evropě hodně koňské dopravy. Historie nefunguje tak, že vše okamžitě změníme, protože je tu nová technologie.“
O rivalitě Číny a USA
„USA a Čína jsou dvě světové ekonomické supervelmoci a zásadně odlišné systémy. Jeden je autokratický bez předstírání demokracie, druhý je stále demokracií, alespoň prozatím. Ekonomie není hra s nulovým součtem. Není to tak, že by čínský úspěch nutně poškodil Ameriku nebo naopak. Existuje však politická rivalita a je těžké mít tyto dvě země na sobě tak ekonomicky závislé. V nadcházejících letech očekávám další odklon.“
O přistěhovalcích, bez kterých to nepůjde
„Budoucí růst kriticky závisí na imigraci. To platí ještě více pro Evropu, kde je porodnost dokonce nižší než v USA. Moderní země mají propracovaný systém sociálního zabezpečení, v němž jde většina peněz starším lidem. A příjmy pocházejí od stále menšího počtu lidí v produktivním věku. Nebudeme schopni udržet společnost, kterou jsme vybudovali, pokud nezískáme více pracovníků odjinud.“
O vlastní pracovní výkonnosti
„Když jsem začal psát do novin, měl jsem pověst akademika a rychle píšícího autora. Píšu přitom nejčastěji pomocí dvou prstů. Nejdůležitější je přijít na to, co chcete říct a jak to řeknete. Pokud jste to udělali, ještě než začnete psát, plyne to docela rychle.“
Rozhovor vedl Leoš Rousek, ředitel komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory Moneta Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.
