Hegemonie dolaru klesá, a to nejen kvůli Trumpovi. Plnohodnotná náhrada ale zatím chybí, míní Rogoff

„Z pohledu rozšíření svého využití po světě dosáhl dolar svého vrcholu zhruba před deseti lety. Změny na pozici hlavní rezervní měny světa se ale nedějí přes noc. I když proces netrvá století, může se odehrávat postupně několik dekád. Název mé knihy v jistém slova smyslu zachycuje arogantní postoj USA vůči zbytku světa, současně ale popisuje, že problémy, se kterými se dolar potýká, tu byly dlouho před Trumpem,“ říká Kenneth Rogoff v rozhovoru pro podcast PFI Talks, který přináší deník E15 spolu s Prague Finance Institute při univerzitním ekonomickém pracovišti CERGE. 

Podtitul knihy Pohled zevnitř na sedm bouřlivých desetiletí globálních financí a co nás čeká by mohl znít nafoukaně, kdyby se profesor Rogoff jako ekonom americké centrální banky US Fed a Mezinárodního měnové fondu (MMF) nezúčastnil mnoha jednání amerických centrálních bankéřů a politiků s jejich protějšky po celém světě, a kdyby tedy nečerpal právě z těchto unikátních zkušeností. 

Na Trumpovu udičku se chytají první ryby. Švýcarská firma Roche v zámoří proinvestuje bilion korun

Obchod a služby

Chytlavější hlavní titul knihy, který by z dnešního pohledu mohl znít spíše náš dolar rovná se náš problém, je ovšem narážka na jiného hybatele v historii dolaru. V roce 1971 ji pronesl v Římě tehdejší ministr financí USA John Connally, když svým evropským protějškům oznámil, že Spojené státy opouštějí tzv. zlatý standard, kterým Američané zaručovali vládám Velké Británie, Francie, Německa či Itálie, že mohou americké státní dluhopisy ve svých rezervách kdykoli směnit za zlato. Před 54 lety tak vznikly opravdové „papírové“ peníze, které stály na důvěře jejich držitelů v sílu a důvěryhodnost americké vlády a americké centrální banky.

Kniha Kennethe Rogoffa je čtivá nejen díky jeho teoretické erudici a zkušenostem z práce pro Fed a MMF. V mládí se věnoval soutěžně šachu a v roce 1978 získal titul mezinárodního velmistra. Nakonec se ale rozhodl šachovou kariéru ukončit a věnovat se plně studiu ekonomiky. Schopnost brilantního komentátora a pozorovatele šachových turnajů, které v době studené války sloužily jako náhradní bitevní pole mezi USA a Sovětským svazem, piloval dál. Na čtivosti a poutavosti jeho ekonomických knih a studií, jichž vydal desítky, je to znát.  

Kdo vládne světovému trhu měn?

Globálně uznávanou měnou se může stát jen platidlo, které je natolik významné pro světový obchod, že je ostatní chtějí používat. Před dolarem tuto roli hrála britská libra, ještě před vznikem britského impéria dominoval obchodu po celém světě holandský gulden či španělský real. Nizozemsko také dokazuje, že není třeba být velkou zemí, abyste vládli na světovém „trhu“ měn. Důležitá je důvěra v hodnotu dané měny a v její globální rozsah, což snižuje například náklady na její směnitelnost.

V případě Nizozemska pomohla také na svou dobu revoluční inovace: zavedení prvního papírového platidla na světě pod názvem florin, které bylo plně směnitelné za guldenové mince. To snížilo transakční náklady na platby, což je důležitým faktorem. V současnosti je tak síla dolaru patrná i v tom, že směňovat některé menší měny napřímo mezi sebou se nevyplácí, říká profesor Rogoff. Jako příklad uvádí, že dolar slouží jako prostředník pro směnu kanadského dolaru na australský. Byť jsou to dvě transakce, vycházejí levněji než směna napřímo mezi Kanadou a Austrálií. Pokud ale jde o dnes často skloňovanou inovaci v podobě kryptoměn, k jejich využití coby globálního platidla je profesor Rogoff spíše skeptický, protože si uvědomuje přílišnou složitost bitcoinových transakcí. 

Trump zuří, Němci vydělávají: Kdo vlastně okrádá koho?

Názory a analýzy

Klíčová je důvěra ve Fed

Co ovšem význam jakékoli měny podkopává, je inflace, stejně jako odklon od jejího využití v placení za energie. Navzdory snahám nakupovat a prodávat ropu za čínský jüan či indickou rupii si ale americký dolar stále drží pozici petrodolaru, hlavního měřítka pro udávání ceny ropy či zemního plynu. Americký dolar se tak dál vyhýbá rizikům, která z piedestalu hlavních světových měn sesadila jeho předchůdce. „Klíčová je ale důvěra v americký Fed a jeho nezávislost,“ upozorňuje profesor a dodává, že současné slovní útoky prezidenta Trumpa na guvernéra americké centrální banky Jeroma Powella mají dopad i na důvěru v dolar. 

Nedávné poklesy hodnot na amerických kapitálových trzích potvrzují, že mnozí investoři stěhují své peníze z USA do jiných zemí, a tedy i měn. Podle Johna Autherse, komentátora agentury Bloomberg, ovšem není současné dění na amerických burzách „erupcí nebo zemětřesením“. Vhodnějším geologickým přirovnáním je sesuv půdy. „Nezačíná tak dramaticky ani ničivě, ale s postupem času, jak nabírá na síle a ničivosti, je čím dál těžší jej zastavit,“ píše Authers v dnešním názorovém newsletteru.

Kniha profesora Rogoffa připomíná, že dominantní měny světu vládnou zhruba století, během něhož mohou ale současně vedle sebe působit polu s dalšími vlivnými měnami. Některé z nich mohou tak jen vypadat a současně přitom v USA vzbuzovat přehnané obavy, že by mohly dolar z trůnu globální měny sesadit. Kenneth Rogoff toto připomíná na příkladu tzv. konvertibilního rublu RVHP, který se měl v polovině minulého století podle tehdy dostupných ekonomických ukazatelů opírat o rychle rostoucí ekonomiku Sovětského svazu. Guru americké ekonomické vědy Paul Samuelson se prý dokonce vážně obával, že SSSR může do začátku 90. let „dohnat a předehnat Ameriku“ (jak zněla oficiální doktrína tehdejšího sovětského vůdce Nikity Chruščova). 

Sovětská prvenství v dobývání vesmíru, investice do armády a nakonec i úspěchy šachistů tyto obavy Američanů jen dokreslovaly. Nicméně utopie o možné sovětské dominanci se naopak už v 70. a 80. letech rozplynula. Profesor Rogoff si v knize pokládá hypotetickou otázku, co kdyby se v SSSR místo neduživých pokusů o rádoby ekonomické reformy pod vedením tehdejšího šéfa strany Leonida Brežněva rozběhly reformy ve stylu čínského vůdce v 80. letech Teng Siao-pchinga. Právě on nasměroval rozvoj čínské ekonomiky k výrobě a exportu spotřebního zboží. Spustil tak přerod zaostalé Číny v největšího světového producenta takřka všeho.

Kromě ekonomické síly se dominantní světová měna musí opírat o politickou stabilitu a vojenskou mocnost své země. S tím vším jsou nejen podle Rogoffa spojené nejen výhody, ale i výdaje. Mezi ně patří i to, že ostatním zemím taková hegemonie nebývá po chuti. A je i nebezpečná pro země a jednotlivce na amerických ekonomických sankčních seznamech s přímými dopady na jejich dolarové majetky. Sankce, které znemožňují využít dolar k transakcím, Amerika využívala jako svou hlavní finanční zbraň již dávno před ruským útokem na Ukrajinu. Nicméně její použití v posledních dvou desetiletích významně vzrostlo s tím, jak rostl okruh nepřátel Ameriky. Počet osob, na které americké úřady uvalují finanční sankce, vzrostl z 912 v roce 2000 na více než 9400 v roce 2021. Sankce uvalené na Rusko v roce 2022 tak ještě více motivovaly některé země nemít všechny rezervy uložené v dolarech, protože ty může Washington snadno kdykoli zmrazit.

Rogoff také připomíná historku ze setkání s nejmenovaných (neamerickým) politikem, který si povzdechl, jak se mu nechce nakupovat v online obchodech v USA, protože tak za sebou pro americké úřady zanechává viditelnou transakční stopu. Taková obava může být sice přehnaná, ale rozhodně neposiluje pevný základ důvěry v kteroukoli měnu, její dlouhodobou hodnotu či v jasnost právního systému, na kterém stojí.