Důstojný důchod. Kdo by jej nechtěl? Cesta k němu ovšem připomíná labyrint uliček, z nichž se celá řada ukáže být v průběhu let slepými. A to v okamžiku, kdy vrátit se na start a zvolit jinou formu pro zhodnocení úspor bude jednoduše pozdě. Dobrou zprávou je, že spořit na důchod může být stejně triviální záležitostí jako třeba koupit si šortky. Jednoduše stačí po léta skládat své peníze na správnou adresu. Voleb je přitom přehršel a některé cesty se snaží dělat dojem, že jsou pro tyto účely snad předurčené.
Jako třeba tuzemské penzijní fondy, které přitom jen během loňska jako celek prodělaly téměř procento všech úspor, které si Češi spoří na důchod. Za posledních deset let pak sektor penzijních fondů v Česku nedokázal vygenerovat ročně výnos ani 2,5 procenta. Ano, jsou tu účastnické fondy, na jejich správě se ovšem penzijní společnosti dokážou solidně napakovat. Ostatně - penzijní společnosti v Česku dlouhodobě vydělávají, přičemž jejich poplatky si uzmou až polovinu celkových výnosů z investovaných peněz penzijních střádalů. Tedy pokud už nějakého výnosu dosáhnou.
Jak je na tom přitom po čtyřicetileté investici člověk, který všechny své úspory vsadil na americký akciový index S&P 500, aby se tak zajistil na důchod? Aktuálně je dva tisíce šest set procent v plusu. Wall Street mu za život vydělávala v průměru osm a půl procenta ročně a není tak problém odejít do důchodu skutečně tak, jak si kdysi představoval. Totiž důstojně. Dnešním třicátníkům navíc při odchodu do důchodu mohou úřady přiklepnout státní důchod, který bude odpovídat zhruba čtvrtině výdělků v produktivním období. Tedy že čtyř někdejších obědů v restauraci chodit pouze na jediný, ze čtyř zhlédnutých filmů v kině po práci si dopřát jen jeden, anebo po tři víkendy prostě kvůli penězům zůstat namísto výletu doma. Jednoduše dramatický propad životní úrovně. Otázka je, jak spořit na důchod co nejefektivněji, tedy s co nejnižšími náklady a s příslibem co nejvyššího výnosu. To se vám pokusíme vysvětlit v dalším dílu videopořadu Z(a)tracená čísla.
