Nahrávky. Nejhnusnější nástroj politického boje, když nepočítáme přímé násilí. Volby jsou ani ne za půl roku, tak bychom asi neměli být překvapeni, že jsou tu zase. Je dobré připomenout, že hodnocení jejich morálnosti nemůže nijak souviset s tím, komu nahrávky slouží či škodí. Nahrávat kohokoli při soukromých hovorech a výsledek následně pokoutně vypouštět na veřejnost je špatné. Vždycky. Jen ve zcela výjimečných případech může být tato špatnost morálně vyvážena nesporným veřejným zájmem.
Na toto hledisko jako by se trochu zapomínalo kvůli tomu, že z nahrávek dnes promlouvá k národu ministr financí Andrej Babiš. Muž, jehož média nevybíravě útočí na jeho politické protivníky. Muž, který velmi rád odkazuje na informace, které ukradli z premiérova soukromého e-mailu hackeři spojení s nacistickým serverem White Media.
Muž, jehož média se s neskutečným potěšením nimrala v odposleších soukromých rozhovorů mezi expremiérem Petrem Nečasem a jeho milenkou Janou Nagyovou a lačně využívala zjevně řízených úniků z policejních spisů. Muž, který na poslance z konkurenční strany při jednání bez uzardění vytáhne jeho „zpravodajskou“ složku.
Video: Jak se brání Babiš usvědčujícím nahrávkám?
Muž, který ve své průhonické restauraci, v níž vede mnohá jednání, mohutně investuje do bezpečnostních opatření. A tak dále. Svádí to ke škodolibosti, ne že ne. Přesto není možný dvojí metr – přijmout tyto praktiky ve vztahu k Andreji Babišovi znamená přijmout je obecně. A toho bychom se skutečně měli vyvarovat. Původ nahrávek je přitom krajně podezřelý, jakkoli jejich autenticitu zatím nikdo nezpochybnil.
Nahrávky se objevují na sociálních sítích YouTube a Twitter pod identitou Julius Šuman. To je jméno důstojníka StB, který by v minulosti řídil Andreje Babiše alias agenta Bureše, pokud by byly platné dokumenty v archivech a ve slovenském Ústavu paměti národa, a nikoli soudní rozhodnutí, které mluví o tom, že Babiš estébákem nebyl.
Nahrávky jsou zjevně dost šikovně pořízené, jsou kvalitní, jsou ale také výrazně stříhané. Není jasné, z jaké doby pocházejí ani kde přesně byly pořízeny. Jejich autoři je vypouštějí postupně. V první, která byla bez debaty zcela nehoráznou čuňárnou, se Babiš v soukromí velmi vulgárně vyjadřuje o kdekom od premiéra země po vlastní zaměstnance.
Ve druhé, u níž už se dá uvažovat o hledisku veřejného zájmu, projednává Babiš s redaktorem MF Dnes načasování článků tak, aby to vicepremiérovi a majiteli listu politicky vyhovovalo. Co přijde dál, nikdo neví. Jisté je, že pro předvolební kampaň Andreje Babiše je to velká rána. Kromě zavrženíhodné formy mají totiž nahrávky přece jen také nějaký obsah. A ten může Babiše poškodit.
Zaryté odmítání a trestní oznámení jsou v tuto chvíli asi to nejlepší, co může Babiš udělat. Ale na půl roku to vystačit nemusí. Tahle předvolební kampaň bude dlouhá a dočkáme se v ní ještě mnohého.
