Vpád Putinových vojsk na Ukrajinu fakticky odstřihává ruskou ekonomiku od vyspělého světa. Vládce Kremlu ani nepopírá, že se země vrací do starých časů. Prý dosáhne stejných „úspěchů“ jako bývalý Sovětský svaz. Přirozeným spojencem se má stát komunistická Čína. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se čínské politické vedení chtělo vracet ke staleté izolaci, která zemi přinesla především hospodářské zaostávání.
Peking stejně jako Moskva bojuje proti Západu, ale jeho strategie je přesně opačná – těžit ze zapojení do světové ekonomiky a postupně, trpělivě přizpůsobovat její pravidla potřebám nastupující hospodářské mocnosti. Pohled na chabou ruskou ekonomiku, která stále spoléhá především na prodej surovin, není ani z Pekingu povzbuzující. Tím spíše že se dnes Číňané pořád potýkají s hospodářskými dopady covidu a chaos přicházející z Kremlu jen prohlubuje problémy světové ekonomiky. Nejlidnatější země světa je s ní úzce propojena.
Kvůli Putinově agresi na Ukrajině rostou ceny energií, surovin i obilí, dál stoupá inflace, narušují se dodavatelské řetězce. Čína je přitom největším světovým dovozcem ropy a její exportně orientovaný průmysl spoléhá na subdodávky z dalších zemí.
Také Peking by se rád zbavil závislosti na dodávkách moderních technologií ze Západu. To ale nic nemění na skutečnosti, že mu kremelské divoké způsoby nemohou imponovat. Číňané vědí, že nejdříve potřebují dosáhnout technologické vyspělosti Západu, což se jim v některých odvětvích daří. Zatím to neplatí například ve strategickém polovodičovém sektoru. Hrozbu embarga na dodávky z Ameriky a od jejích asijských spojenců na Tchaj-wanu či v Jižní Koreji nemohou v Pekingu přejít bez povšimnutí.
Nijak překvapivé nejsou analýzy čínských akademiků, podle nichž by se Peking měl ruské zátěže zbavit. V duchu čínských tradic je i to, že podobné analýzy mohou býnejdříve zveřejněny, aby byly následně cenzurovány. Každý si může domýšlet, co je to za signál. Západ by na druhé straně neměl živit iluze, že se Peking svého spojenectví s Moskvou jen tak vzdá. Platí to i pro ekonomické vztahy. Zatímco Vladimir Putin vede svou „svatou válku“ za rozšíření novodobého ruského impéria, Číňané pečlivě kalkulují příležitosti i rizika – kdy se jim vyplatí Rusku pomoci, a kdy to z hlediska jejich zájmů smysl nedává. Zdánlivě rozporné výroky různých čínských představitelů do této strategie zcela zapadají.
Hra na všechny strany
Když se Evropané v minulých měsících potýkali s omezenými dodávkami ruského plynu, byli to paradoxně čínští obchodníci, kteří sem přesměrovali americký zkapalněný plyn – původně určený pro Asii. Novodobí čínští kapitalisté se snaží využít každé příležitosti k výdělku, ať už obchodují s kýmkoli. Pokud se uzavře cesta nerostnému bohatství z Ruska na Západ, může v některých případech nakonec skončit v Číně. Řada tamních obchodníků bezpochyby počítá s možností nákupu ruských surovin se slevou, která jim více než vykompenzuje zvýšené komplikace s dopravou nebo pojištěním.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
