Ještě ve středu ráno vyšel v New York Times článek s titulkem „Argentinský default vypadá pravděpodobně“. Kolem poledne už se však začaly objevovat zprávy - jednu z prvních vydal konkurent Timesů, deník Wall Street Journal - o tom, že doslova za pět minut dvanáct začali jednat zástupci argentinské vlády a bankovní asociace o způsobu, jak by krachu zabránili.
Supové versus čtvrtinkáři
Už to samo o sobě bylo svého druhu vítězstvím, jakkoli pozdním. Zástupci vlády totiž do té doby odmítali jednat s důležitou skupinou věřitelů, jejíž nároky se táhnou od roku 2001 a která stojí i za současným finančním dramatem, jež Argentina prožívá.
Tehdy stála Argentina - pro změnu - před státním bankrotem. Většina věřitelů přistoupila na to, že dostane ze svých peněz zhruba čtvrtinu. Argentina se během let jakžtakž vzpamatovala. Několik hedgeových fondů, takzvaných supů, však vsadilo na jednu kartu a k dohodě se nepřipojilo. Naopak, vymáhají po Buenos Aires své pohledávky u amerických soudů. Letos se na ně usmálo štěstí, když soudce Thomas Griesa z manhattanského okresního soudu uznal jejich nárok a Nejvyšší soud odvolání Argentiny následně odmítl projednávat.
Soudce Griesa zakázal Argentině vyplatit cokoli ostatním „čtvrtinovým“ věřitelům, dokud nezaplatí 1,5 miliardy dolarů, což po ní vyžadují supové. Argentinci však složili splátku ve výši 539 milionů do Bank of New York Mellon. Soudce Griesa pohrozil, že pokud banka peníze vydá, bude vinna pohrdáním soudem. Argentinci se hájí tvrzením, že oni zaplatili, a jestli někdo další platbu zablokoval, už není jejich problém.
Default je logický?
Platba měla dorazit do středečního večera. Proto zazněl během dne návrh, že by bankovní asociace Adeba od „čvrtinových“ věřitelů jejich pohledávku mohla odkoupit. Jednání však byla podle Wall Street Journalu chaotická a Argentinci vypadali smíření s defaultem.
Je to svým způsobem logické: i kdyby totiž nějakým způsobem dokázali supům dát jejich 1,5 miliardy, otevřeli by se dalším nárokům ze strany „čtvrtinových“ věřitelů. Ti totiž mají k dispozici klauzuli v ujednání s Buenos Aires, že v případě, že budou něčí pohledávky uhrazené v plné výši, musí v plné výši být vyrovnány i pohledávky jejich.
