V případě odchodu Británie z EU skutečně může dojít ke krátkodobým hospodářským problémům celé země. Konzultační společnost PriceWaterhouseCoopers však ve své studii, kterou vypracovala pro Konfederaci britského průmyslu (CBI) uvedla, že v příštím desetiletí by Británie v případě odchodu z EU rostla rychleji, než kdyby zůstala v EU. Ztráty z prvních let po odchodu by nahradila.
EU totiž reguluje nejrůznější průmyslové obory. Viditelný v Británii je dopad rybářských či cukerných kvót, které vedly k devastaci těchto dvou jmenovaných průmyslu. Další regulace už ale příliš nevidíme, neboť jsou aplikované ve větším celku a analyzovat jejich dopad je složité. Při srovnání hospodářského růstu v Evropské unii a Spojených státech jsou statistiky jasné: EU stále více zaostává, především země eurozóny, kde hospodářský růst v posledních 10 let stagnoval.
Místo poučení a opuštění socialistických principů jsou přijímaný stále ztřeštěnější plány, například na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Zatímco tedy v Evropské unii lze očekávat vytváření nejrůznějších nových omezujících opatření, které dopadnou na ekonomický růst, Britové se budou moci vydat vlastní cestou, kterou může doprovázet vyšší ekonomická prosperita.
Přečtěte si další informace o ekonomických dopadech brexitu:
Brexit může posunout konec intervencí ČNB, tvrdí analytici
Varování ekonomů: brexit může ohrozit nejen britskou ekonomiku
Akciové trhy prudce oslabily. Analytik o brexitu: Je to naprosto nečekané
„Posílení orientace na Commonwealth, který dnes sdružuje na základě dobrovolné spolupráce více než 50 zemí (mj. Indie, Singapur, Austrálie, Nový Zéland a další rychle rostoucí ekonomiky) s více než dvěmi miliardami obyvatel a s mladší demografickou strukturou než má Evropa, otevírá potenciál pro britské zboží a služby, především finanční,“ uvedla ohledně možné cesty Británie Eva Zamrazilová, hlavní ekonomka České bankovní asociace.
Statistiky také ukazují, že pro brexit se vyslovili především chudší domácnosti s nižším vzděláním. Nepochybně zde také z určité části zvítězil populismus. Na druhé straně: v britských uších už hrozba „polského instalatéra čerpajícího sociální dávky“ tolik nerezonuje, do popředí se dostala především uprchlická krize.
Zatímco Brusel dokázal, že umí chrlit nejrůznější regulace, které omezují žárovky, vysavače či toustovače, při nutnosti koordinovaného jednání na řešení konkrétních krizí, zcela selhává.
Polského instalatéra tak nahradil především uprchlík. Jenže když sledujeme bezradnost evropských superpolitiků, kteří se snaží jednotlivým členským zemím jako zázračné opatření vnutit kvóty, pak nejsou populisté spíše oni?
