Základ experimentu netvoří nic jiného, než obyčejná voda , která je však vystavena tlaku 217 atmosfér a teplotě 373 stupňů Celsia. Za těchto extrémních podmínek ale nabývá takzvané superpozice – nedá se klasifikovat ani jako kapalina, pevná látka, ani jako plyn.
Pokud se voda v takovémto skupenství dostane do kontaktu s organickými látkami, během několika vteřin dojde k rozpadu pevných vazeb uhlovodíků a následně proběhne oxidace, základní chemická reakce při hoření. V tomto případě ovšem bez plamenů, jako odpadní látka vzniká pouze voda, oxid uhličitý a různé soli.
Jak se zbavit solí
Astronauti v současné době v japonském modulu ISS zkoumají, jakým způsobem se zbavit jednoho z hlavních problémů „pálení vodou“ – a to zmiňovaných solí. Ty totiž průběžně naleptávají vnitřek reaktorů a značně snižují jejich životnost. Vědci doufají, že pochopením chování solí mimo gravitační pole a při různých teplotách zjistí, jak se s usazováním solí vypořádat nejen v superkritických vodních reaktorech, ale také obyčejných odpadních trubkách. Experimentální reaktor pro ISS dodala Francouzská vesmírná agentura.
Spalování superkritickou vodou chemici již přes rok využívají při likvidaci části biologického odpadu ze stok Floridského Orlanda, americké námořnictvo stejným způsobem zpracovává splašky na svých vybraných válečných lodích a v neposlední řadě superkritická voda slouží také samotným astronautům při likvidaci jejich biologického odpadu.
