I na dříve rovnostářském severu se ale situace v první dekádě 21. století změnila. Švédský Stockholm, který dříve býval “sociálním rájem” se umístil v pětce měst s nejvyšší mírou segregace. Úplně největší rozdíly přitom panují v Madridu. Podle autorů výzkumu za to může především nedostatek dostupného bydlení. V žebříčku za španělskou metropoli následuje italský Milán a estonský Tallin.
Obecné důvody čím dál většího prostorového oddělení bohatých od chudých vidí výzkumníci v globalizaci, ekonomické restrukturalizaci, omezení role státu a nedostatku investic do sociálního bydlení. Celý proces urychluje i fakt, že obyvatelé, které mají tu možnost, chtějí chudší čtvrti rychle opustit. Tím se neoblíbená sousedství stávají ještě méně atraktivními pro bydlení i podnikání.
Projevila se i krize
„Tato prostorová segregace bohatých a chudých se může stát živnou půdou pro vzájemné nepochopení a sociální nepokoje,“ řekl zpravodajskému serveru The Guardian profesor delftské univerzity a jeden z autorů studie Maarten van Ham. Nepokoje v evropských městech jako Paříž, Londýn nebo Stockholm jsou podle něj jasným příkladem.
S rostoucí nerovností podle něj poroste i prostorová segregace. Přispěly i následky finanční krize. Mezi růstem nerovnosti a jejím dopadem na podobu měst je přitom podle van Hama potřeba počítat s několikaletým zpožděním. Pominout ale nejde ani to, že ve srovnání s městy v jiných koutech světa, jsou evropské metropole stále relativně namixované.
Jan Švejnar: Vyšší počet miliardářů v zemi nevede k rychlejšímu růstu
