Válku v Bosně a Hercegovině ukončila v roce 1995 daytonská dohoda. Mimo jiné zakotvila vznik dvou entit s velkou autonomií - Republiky srbské (RS) a bosňácko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny (FBaH). Zatímco Bosňáci (dříve Muslimové) usilují o větší centralizaci země, někteří předáci Chorvatů žádají pro svůj národ větší autonomii po vzoru Srbů. Srbové ale tíhnou spíš k samostatnosti, nebo alespoň k posílení své autonomie.
„BaH není rámec, v němž RS může být svobodná a rozvíjet se. Posilování centralistického modelu BaH znamená přímé rušení RS, a na to nikdy nepřistoupím. Mnozí lidé tady nechápou nuance a nuance spočívá v tom, že BaH není stát. Má jen hranice, mezinárodní uznání a je členem mezinárodních organizací, všechno ostatní připadá entitám,“ uvedl Dodik.
Většina Srbů by prý Bosnu a Hercegovinu nepřijala
„Bosna a Hercegovina jako země nemůže dlouhodobě vydržet a fraška, která je vytvořená kolem BaH, stojí na iluzích, jež nemají reálné základy. Tady je rozdělená společnost, kultura, dějiny, hodnoty a rozdělená je i budoucnost. To, že musíme žít společně, je jiný rozměr. Můžeme (společně) žít, pokud každý bude mít své, a ne že budeme ze Sarajeva neustále obviňováni a přehlasováváni,“ řekl rovněž prezident bosenských Srbů.
Podle jeho názoru by Srbové bez RS v Bosně „nevydrželi déle než dvacet let, protože by většina Bosnu a Hercegovinu nepřijala“. „Proto je boj za Republiku srbskou základní zájem nás všech, kteří tu žijeme,“ zdůraznil.
Odmítl také obviňování ze strany představitelů mezinárodního společenství, že svým působením ruší daytonskou dohodu. Podle něj je to výmysl, protože on ji naopak brání, zatímco na jejím odstranění pracují ti, co ho obviňují. „Bojuji za Dayton a v tom boji vytrvám. BaH nemůže existovat na násilí mezinárodních činitelů,“ prohlásil.
