Maraton bruselských jednání zatím vyplodil návrh kompromisu, převážně založený na německém pohledu na věc. To znamená přenechání pravomocí Evropské centrální bance (ECB) ze strany zemí eura a zavedení společného fondu na pomoc bankám v nesnázích.
Zatímco základní parametry dohody pravděpodobně přežijí do finální dohody, s některými detaily návrhu mají menší země problém. Vadí jim především zavedení Německem prosazovaného jednotného rezolučního mechanismu (SRM) po roce 2016, který dává větším zemím silnější slovo v rozhodování, kde záchranné prostředky využít.
Deset let po vzniku by ve společném fondu mělo být 50 až 60 miliard eur. Kritici však připomínají, že ani to nebude stačit. Jen záchrana španělského finančního sektoru by si vyžádala 40 miliard eur. Není vůbec jasné, kde by se záchranné financování shánělo v případě vyčerpání SRM.
