V úterý se cestou do práce v severoegyptském městě Aríš dostalo do zajetí 25 Číňanů, kteří pracují pro egyptskou státní cementárnu. Již ve středu byli nicméně v dobrém stavu propuštěni. Jejich únosci byli Egypťané, kteří žádají osvobození svých příbuzných zatčených loni za útoky na Sinajském poloostrově a ukončení prodeje zemního plynu do Izraele. Podle nejmenovaného místního představitele dostali únosci slib, že jejich příbuzným se dostane práva na nový soud.
V těžší situaci se ocitlo 29 čínských dělníků pracujících pro stavařskou a strojírenskou firmu Sinohydro Group, kteří zůstávají od soboty v zajetí v súdánském státě Jižní Kurdufán. Jejich případ měl v Číně velký mediální ohlas. Peking vyslal do Súdánu krizový tým a čínská vláda si v této záležitosti nechala předvolat vysokého diplomata ze súdánské ambasády v Pekingu.
Bohatnoucí Číňané jsou lákavým cílem vydírání
Zmíněné únosy a energická reakce Pekingu svědčí o tom, jak lákavými cíli se Číňané stávají v době, kdy postupně bohatnou a cestují po světě za prací i pro zábavu. Zajištění bezpečnosti svých občanů a svého majetku znamená zkoušku pro autoritářskou čínskou vládu, která chce dokázat veřejnosti, že Čína je velmocí respektovanou ve světě.
Sociální média ukazují, že čínská veřejnost očekává čím dál víc účinnou a mnohdy i razantní obranu čínských práv. V uplynulých měsících střety mezi čínskými rybáři a jihokorejskými pobřežními hlídkami a usmrcení posádek čínských lodí v deltě Mekongu v jihovýchodní Asii vyvolaly naléhavé výzvy k odvetě.
„Zachráněni v Egyptě, zadrženi v Súdánu, zbiti v Jižní Koreji a zavražděni na Mekongu. Jak se může něco takového stát?“ klade si otázku automobilový závodník Wej Tao-fu na čínském mikroblogu weibo.
V roce 2010 vycestovalo odhadem 60 milionů Číňanů, loni to podle předpokladů bylo již 75 milionů. Tato skutečnost klade velké nároky na čínský diplomatický sbor, aby si udržoval povědomí o místě jejich pobytu a byl schopen poskytnout jim potřebnou ochranu, napsal list Guangzhou Daily. Jeho zpráva poukázala s odvoláním na akademika pracujícího pro ministerstvo zahraničí na pět nejproblematičtějších míst, kde má Čína významné ekonomické zájmy: Súdán, Írán, střední Asie, Pákistán a Barma.
Řada komentátorů říká, že čínští dělníci jsou zranitelní, protože čínské firmy hledající zdroje energie a další nerostné suroviny jsou často nuceny působit v konfliktních částech světa, když bezpečné oblasti už si zabraly západní společnosti.
„Problém únosů čínských dělníků v zahraničí není nový, zvlášť v afrických a asijských zemích. Nyní se ale Čína v cizině široce angažuje v množství podnikatelských činností,“ řekl Ču Feng, expert na mezinárodní záležitosti na univerzitě v Pekingu. „V politicky nestabilních zemích jsou čínští dělníci zneužíváni místními ozbrojenými skupinami, které potřebují peníze nebo protestují vůči místní vládě,“ dodal.
Z Libye musela čínská armáda evakuovat na 30 tisíc lidí
Když minulý rok vypukla občanská válka v Libyi, která nakonec vedla k pádu diktátora Muammara Kaddáfího, pracovalo na libyjském území 30 tisíc Číňanů. Čínská armáda tehdy zorganizovala obří evakuaci, do níž nasadila lodě i letadla.
V Súdánu, v neklidném státě Jižní Kurdufán na severovýchodě země, se terčem útoku stalo 47 čínských dělníků, přičemž 18 se podařilo uprchnout. Zbylých 29 bylo uneseno a stále se pohřešuje. Súdánské úřady obvinily z tohoto násilného činu, který se odehrál asi 630 kilometrů jižně od metropole Chartúmu, povstalce ze severní větve Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí (SPLM-N), které již desítky let bojuje proti súdánským vládním silám.
Členové tohoto hnutí pocházejí z menšinového etnika, jež nyní ovládá velkou část Jižního Súdánu, který se po odtržení od Súdánu stal před půl rokem nejnovějším státem světa.
Súdán obviňuje Jižní Súdán z vyzbrojování rebelů v Jižním Kurdufánu. Peking se snaží spolupracovat s oběma stranami sporu - buduje si kontakty s Jižním Súdánem, kde se nachází řada ropných polí, ale přitom si udržuje dobré vztahy se Súdánem, kudy vedou ropovody nezbytné pro export.
