Nejdříve ty dobré zprávy. Řecký parlament schválil balík opatření, který by měl hospodaření vlády vylepšit o 5,4 miliardy eur. Tím by měly být splněny podmínky řeckých věřitelů pro uvolnění posledních 11 miliard eur ze záchranného programu v celkovém objemu 86 miliard.
Řecká vláda tyto peníze nezbytně potřebuje. Bez nich by zřejmě nebyla schopna splatit tučný dluhopis za 3,5 miliardy eur, který má ve svém trezoru Evropská centrální banka a je splatný letos v létě.
Špatnou zprávou je, že se sice zase na chvíli zalátají díry v řecké hotovosti, ale neřeší se tím dlouhodobá stabilita veřejných financí. Již loni při dojednávání záchranného programu bylo zřejmé, že jde jen o krátkodobé řešení.
To mělo zklidnit situaci na finančních trzích a zamezit přenosu nákazy dluhové krize do dalších evropských zemí. Dlouhodobé počty zkrátka neseděly. A nesedí ani dnes.
Tentokrát už ale schovávají hlavu do písku jen evropští politici. Mezinárodní měnový fond, který s nimi pštrosí hru dlouho hrál, už nechce dál zatěžovat svou reputaci a přichází s realistickými výpočty dlouhodobého vývoje řeckých veřejných financí.
MMF navrhuje například odklad splatnosti záchranných půjček do roku 2080.
A čtení tohoto materiálu (přísně tajného, leč volně kolujícího po internetu) není veselé. Hlavně pro věřitele. I když budeme předpokládat dlouhodobé udržení rozpočtové odpovědnosti v podobě primárního rozpočtového přebytku 1,5 procenta HDP, nebude to stačit, aby se dluh snižoval. Naopak z letošních 184 procent HDP by se do roku 2050 zvýšil na 220 procent HDP a dál by rychle rostl. V roce 2060 by činil téměř 300 procent HDP.
To je samozřejmě daleko za hranicí zdravého rozumu, respektive trpělivosti jakéhokoli věřitele. Zbývá jediná možnost. Část řeckého dluhu odepsat. Snížit tíhu dluhového břemene lze různě. MMF navrhuje kombinaci několika opatření. Jedním z nich je odložení úroků i splácení jistiny až za rok 2040.
Dále je v nabídce posunutí splatnosti záchranných půjček od ostatních evropských zemí a záchranných fondů do roku 2080. Třetí ingrediencí je zafixování úroků, které Řecko platí ze svých dluhů, maximálně na 1,5 procenta. Restrukturalizace dluhu zahrnující všechna uvedená opatření by měla vést ke snížení veřejného dluhu v roce 2060 na 106 procent HDP.
Ani to není žádná výhra. Pro zemi s pochroumanou fiskální pověstí může být i 106 procent moc. Navíc to předpokládá dlouhých 40 let trpělivosti. U řeckých voličů a politiků i u věřitelů, jimiž jsou v podstatě občané ostatních zemí eurozóny. Takže za rok znovu?
Autor je hlavním ekonomem Deloitte
