Kancléřka Angela Merkelová a její vláda pravého středu opakovaně odmítají, aby eurozóna začala vydávat společné dluhopisy, a kolektivizovala tak dluhy. Konzervativní Die Welt však s odkazem na vysoce postavené diplomaty v Evropské unii napsal, že Německo by se nebránilo společným dluhopisům s Francií, Finskem, Nizozemskem, Rakouskem a Lucemburskem.
Cílem záměru je prý stabilizovat situaci v zemích s nejvyšším ratingem, a zároveň vybudovat věrohodnou protipožární zeď, která by uklidnila finanční trhy. Plán předpokládá, že takové společné dluhopisy by měly úrok od 2,0 do 2,5 procenta. Jinými slovy jen mírně vyšší, než za kolik si nyní půjčuje Německo. Země eurozóny s nižším ratingem než AAA by do projektu v první fázi neměly být zahrnuty.
Německo ale přípravy společného elitního dluhopisu popřelo. „Intenzivně pracujeme na vytvoření unie stability. Tu chceme zajistit pomocí změn smlouvy, kde navrhujeme, aby členské země musely v rozpočtech dodržovat dluhové limity,“ vysvětlilo priority německé ministerstvo financí.
Merkelová se Sarkozym prý pracují na „plánu B“
Kromě spekulací o „elitním dluhopisu AAA“ se teď na evropské scéně mluví také o „plánu B pro eurozónu“, na kterém podle německého nedělníku Welt am Sonntag pracují Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Řeší prý situaci, když by aukce státních dluhopisů tento týden nedopadly dobře, pokračoval by útok proti euru a ukázalo by se jako nemožné zajistit potřebnou palebnou sílu pro záchranný fond EFSF. Plán by mohl zahrnovat posílení rozpočtových pravidel a zpřísnění sankcí.
Pokud by se situace na dluhopisovém trhu dramaticky zhoršila, byla by podle Welt am Sonntag Merkelová otevřenější i k společným dluhopisům a větší roli Evropské centrální banky při boji s krizí. Německá vláda sice zprávu částečně popřela, francouzská média ji ale s odkazem na své zdroje měla také.
Francouzský list Le Figaro k tomuto tématu napsal, že nová pravidla by mohla platit už v lednu či únoru. Vznikl by tak prý jakýsi „klub superevropanů“. Za účelem zrychlení celého procesu by nová pravidla mohla být přijata ve formě bilaterálních mezivládních dohod po vzoru schengenské dohody. Nastíněná smlouva by případně počítala s fungováním misí, které by v jednotlivých zemích kontrolovaly dodržování rozpočtových pravidel a dohlížely na „reálné sankce“.
