„Nestačí zkontrolovat anglický název firmy. Firmy se registrují v čínštině. Je třeba zkontrolovat obchodní licenci, dovozní licenci, razítko neboli,company chop‘, což je jakási registrovaná známka,“ popisuje proceduru Raymond Kok.
Nejčastější chyby, se kterými se původem čínský právník žijící v Německu setkává, vznikají při uzavírání smluv. Obě strany, tedy například česká a čínská, se při psaní kontraktu mohou domluvit, právem které země se bude smlouva řídit. Jinými slovy: pokud vznikne spor, jaké zákony budou rozhodovat o tom, kdo má pravdu. A evropské země často udělají tu chybu, že si vyberou zákon své země. „Myslí si, že je to bezpečnější. Ale ne vždy je pak v Číně možné vymáhat něco podle cizího práva,“ říká Kok. Smlouvu psanou podle čínského práva navíc partner mnohem spíše podepíše.
Soudním sporům se vyplatí vyhýbat – to platí všude na světě, jak v Číně, tak v Evropě. Jsou ale situace, kdy soudní cesta je poslední možností. V takovém případě je podle Koka mnohem výhodnější vymáhat právo pomocí arbitráže než u běžných čínských soudů. Důvodů pro to je několik.
Obchod s Čínou: pozor na rozhodné právo a platební podmínky V
Chtěl změnit Čínu. Nakonec ji mění svým pádem
První důvod je ryze praktický – u arbitráže existuje možnost vést spor v angličtině, což u mnoha čínských soudů – například na periferii v čínském vnitrozemí – možné není. U arbitráže má evropská firma také větší šanci, že její případ bude posuzovat skutečný odborník. „Protože při arbitráži si můžete arbitry vybrat sami a tito lidé jsou většinou více obeznámeni s odvětvím, ve kterém se pohybujete. Předsedové soudů nemají zvláštní know-how. Takže někdy dělají svůj soudní odhad situace pouze na základě práva,“ vysvětluje Kok. U arbitráže je ale především mnohem vyšší procento úspěšných vymahatelů.
