Existuje "zlatá" cesta z evropské dluhové krize?

Zlaté cihly

Zlaté cihly Zdroj: profimedia.cz

Mají evropské státy postižené krizí použít své zlaté rezervy k financování svých dluhů? V uplynulém týdnu se na summitu EU o této otázce nemluvilo. Ovšem pohled na čísla ukazuje: centrální banky 17 zemí eurozóny dohromady "sedí" na více než 10 tisících tun zlata, píše německá verze serveru Wall Street Journal.

S ohledem na evropskou dluhovou krizi lze konstatovat, že toto zlato „leží z velké části na špatném místě“. Téměř třetina zlatých rezerv eurozóny totiž patří Německu a asi čtvrtina Francii, tedy zemím, které s vysokými úrokovými mírami nijak zvlášť bojovat nemusí. Naproti tomu některé ze států postižených zvyšujícím se dluhovým zatížením mají příliš malé zásoby zlata, než aby jim mohlo ulehčit od jejich tíživé situace: Španělsko vlastní asi jen 282 tun zlata, Řecko 112 tun a Irsko disponuje dokonce pouhými šesti tunami vzácného kovu.

Ovšem přesto lze nalézt dvě země, které vlastní obrovské množství zlata, jež by mohly využít k refinancování svých dluhů. Itálie, která letos musela mimořádně splácet úroky, které by pro ni byly dlouhodobě neúnosné, má k dispozici druhé největší zlaté rezervy v Evropě - celých 2 450 tun. A výrazně menší zásoby má i Portugalsko, jež se muselo kvůli svým obrovským dluhům uchýlit pod evropský záchranný deštník - vlastní 382 tuny zlata.

Zlatem by šlo ručit za dluhopisy

Myšlenka na prodej tohoto zlata nyní sice nepřipadá v úvahu, zadlužené země by přesto své zlaté zásoby využít mohly. A sice v případě státního bankrotu by jimi alespoň částečně mohly garantovat věřitelům splácení jejich půjček. Italské zlaté rezervy by měly v příštích dvou letech stačit na pokrytí 24 procent odhadované potřeby peněz země, v případě Portugalska by to mohlo být 30 procent. Kdyby se oběma státům podařilo současně získat kupce na určité množství nezajištěných dluhopisů, mohly by díky svému zlatu překonat dokonce ještě delší období.

Ovšem ještě předtím, než se začne diskutovat o návrhu, který by Itálii zabránil připravovat sousedy o další peníze a Portugalsku urovnal cestu zpět na kapitálové trhy, bylo by třeba připomenout si pár věcí.

Jištění zlatem se používalo už v 70. letech

Zaprvé: myšlenka pochází z prostředí, které má na jejím uvedení do života vlastní zájmy. World Gold Council je lobbistická organizace, která zastupuje zájmy těžařských firem a jejímž posláním je propagovat rozšíření zlata.

Zadruhé: nápad již byl prezentován v Bruselu, například před poslanci Evropského parlamentu. Přišel s ním již také bývalý italský premiér Romano Prodi. V pestré směsici variant, které političtí vůdci eurozóny diskutují jako možná východiska z dnešní krize, však návrh na využití zlatých rezerv dosud vážně nezazněl.

Navíc nyní, když trh s bondy nabírá dech - v důsledku příslibů evropských centrálních bank nakupovat státní dluhopisy zemí, které oficiálně požádaly o pomoc a deklarovaly ochotu přizpůsobit se nastaveným podmínkám - by se téma zřejmě mohlo scvrknout na otázku čistě akademickou.

Přesto lze najít příklady, jak by se dalo zlato využít k zajištění dluhů. Ansgar Belke, ekonom z Univerzity Duisburg-Essen, upozorňuje, že jak Itálie, tak Portugalsko již v 70. letech své zlaté rezervy nabídly jako zástavu centrálním bankám a Bance pro mezinárodní platby. Ve studii, kterou vypracoval na zakázku pro World Gold Council, Belke spočítal, že by sazby pětiletých portugalských půjček mohly klesnout z deseti procent na šest, kdyby byla třetina jejich nominální hodnoty kryta zlatem. V případě, že by byla zlatem kryta polovina hodnoty, mohly by úroky poklesnout až na pět procent. Belke vychází z předpokladu, že by takto jištěné dluhopisy „přilákaly investory, jako jsou vlády rozvíjejících se ekonomik a státní fondy“.

Zlato mají v trezorech centrální banky

Nyní ale nejde o to, aby se dnešní zlaté rezervy mobilizovaly pro budoucnost tak, aby mohly jistit státní dluhopisy. Zaprvé zlaté pruty a mince neleží v trezorech vlád, ale centrálních bank. Zlato, o němž je zde řeč, sice není uloženo v Evropské centrální bance, přesto její bankovní rada musí schválit každý převod těchto zlatých zásob na vlády.

A zadruhé by centrální banky v eurozóně měly být nezávislé. Přesun zlata do působnosti vlád by nastolil otázku, zda by zákaz přímého financování států prostřednictvím centrálních bank neměl být zrušen, říká Belke.

Centrální banky eurozóny se navíc s ostatními světovými emisními bankami dohodly, že roční prodeje zlata omezí na 400 tun. Toto ujednání platí až do roku 2014. Není však zřejmé, zda by využití zlata jako pojistky pro dluhopisy bylo považováno za jeho prodej ve smyslu této dohody.

A Andrew Lilico z londýnské poradenské společnosti Europe Economics v jiné studii dochází k závěru, že by zlaté krytí dluhopisů zřejmě nebylo důvodem k tomu, aby centrální banky vyvíjely tlak na vlády, které by se tímto způsobem snažily najít východisko z krize. Lilico říká: „Zlato představuje reálnou cenu. Je-li použito jako jistina, působí na ně inflace právě tak málo, jako by byly dluhopisy kryty historickými budovami, vojenskou technikou, ostrovy nebo jakékoliv jiné jistiny, které by si sami vybrali věřitelé v době nouze“.