Vláda v Manile atmosféry konjunktury využívá – nabídla například Evropě, že jí přes Mezinárodní měnový fond (MMF) půjčí miliardu dolarů. Samotné Filipíny si přitom od MMF po 45 let půjčovaly, ale v roce 2006 svůj úvěr splatily. Jedna oblíbená sloupkařka z místních novin dokonce navrhla, aby Filipíny koupily zadlužené Španělsko, svého bývalého kolonizátora.
„Potřebují peníze, my je máme, jejich nemovitosti se propadají. Pojďme koupit Španělsko,“ napsala Jessica Zafra.
Růst země živí 16procentní nárůst počtu turistů, bující realitní sektor, stoupající domácí spotřeba a také služby. Do státní kasy také velkou měrou přispívá devět milionů Filipínců, kteří žijí v zahraničí. V prvním kvartálu poslali domů 4,8 miliardy dolarů. Peníze poslané zvenku tvoří celou desetinu HDP.
Britská banka HSBC staví filipínskou ekonomiku na 44. místo, pokud bude růst pokračovat, může se do roku 2050 vyšvihnout na 16. příčku. Filipíny mají konkurenceschopnost, jakou by jí evropské země mohly závidět. Poměr státního dluhu vůči HDP je 40 procent, místní burza roste. Na rozdíl od svých sousedů Filipíny také disponují velkou masou mladých vzdělaných lidí, kteří mluví anglicky. V offshorových call centrech nebo v outsourcingu obchodních aktivit (BPO) tu loni pracovalo 683 tisíc Filipínců, kteří generovali obrat 11 miliard dolarů.
Samotný outsourcing ale z chudoby nevytáhne, konstatuje Norio Usui z Asijské rozvojové banky. Manila musí rozšířit průmyslový sektor a výrobu, píše banka ve své zprávě. Tady jsou zapotřebí hlavně investice. „Filipíny se mohou opřít o jeden pilíř, tedy outsourcing obchodních procesů, který jiné země nemají,“ chválí ale Usui. „Pokud se této zemi povede vytvořit silnější průmyslovou základnu, teprve tehdy bude kráčet na dvou nohách,“ dodává. Filipíny jsou jediná asijská země, kde se průmyslová základna zmenšuje.
Skutečně není všechno zlato, co se na Filipínách třpytí. Šéfové velkých firem oslovení Světovým ekonomickým fórem citují jako hlavní brzdy pro byznys korupci a vládní neefektivnost. Chybí také infrastruktura, hlavně přístavy a letiště. Žádná z velkých investic právě do infrastruktury, které byly oznámeny v roce 2010 vládou Benino Aquina, dosud nebyla uskutečněna. „Filipíny ukazují, že i 26 let po obnovení tradice demokratických voleb jsou zlepšení ve vládnutí malá a často mizí při přechodu moci do rukou nové vlády,“ říká Jon Morales z The Asia Foundation v Manile.
Autorka je členkou sítě GlobeReporter.org
