Strach z útoku Ruska sílí. Evropa obnovuje bunkry a učí se operovat ve sklepě
Čtvrtým rokem války na Ukrajině je stále více znát, že militarizace Evropy plíživě dopadá i na civilisty. Německo chystá modernizaci bunkrů z dob studené války a podobné plány mají i další země. Pobaltí řeší, jak na válečnou hrozbu co nejlépe připravit své zdravotnictví. Kontinent chce také upravit dopravní infrastrukturu tak, aby ji mohla snadno a rychle využít armáda. Investice tímto směrem v příštích letech nejspíše ještě vzrostou. Summit NATO se bude zabývat návrhem, aby členové aliance každoročně vyčlenili 3,5 procenta HDP na obranu a dalších 1,5 procenta právě do projektů na pomezí vojenského a civilního využití.
Litva minulý měsíc uspořádala dvoudenní cvičení Železný vlk, nešlo však o obvyklé vojenské manévry. Součástí výcviku byla i policie, hasiči a zdravotníci, kteří měli natrénovat dramatický scénář: útok na východní křídlo NATO. Záchranářka Martyna Veronika Noreikaitėová popsala webu Politico, jak se cítila nervózní, když ve třicetitisícové Jonavě mířila ke škole, kde byla hlášena fiktivní exploze.
„Lidé pobíhali kolem, leželi na zemi a křičeli. Když vidíte, co se stalo, paniku, křik, nevíte, co dělat nebo kam jít. Všechno zapomenete. Vyvede vás to z rovnováhy.“ líčila dění na školním stadionu. Proto si myslí, že by podobné nácviky měly být častější.
Obavy z úprku zdravotníků
Litva přitom není jediná v regionu, která zareagovala na ztrátu iluze o evropské bezpečnosti a důkladně se připravuje na možnou válku s Ruskem. I další země na východní výspě NATO upravují krizové scénáře pro zdravotnická zařízení, organizují cvičení, investují do přileb, balistických vest a satelitních telefonů pro posádky sanitek a přesouvají operační sály do podzemí. „Není otázkou, jestli Rusko zaútočí. Je otázka kdy,“ konstatoval pro zmíněné médium Ragnar Vaiknemets z Estonské zdravotní rady, která má na starosti připravenost na různé krize od pandemie po válku.
Například univerzitní nemocnice Santaros Clinics v litevském Vilniusu, která se nachází pouhých padesát kilometrů od hranice s Běloruskem, v současnosti buduje podzemní infrastrukturu, přistávací plochy pro vrtulníky i autonomní systémy, které by jí umožnily fungovat v případě přerušení dodávek elektřiny nebo vody. „Dobře víme, že Rusko se zaměřuje na civilní infrastrukturu a energetické struktury, nechceme se tedy dostat situace, kdy nemocnice nefunguje, protože jsou nějaké problémy s elektrárnou,“ řekl Vaiknemets.
Zdůrazňuje zároveň, že řada nemocnic pochází ještě ze sovětské éry a je obzvlášť zranitelná, protože jde o vysoké a rozlehlé budovy. Pobaltští zdravotníci tvrdí, že jim s přípravou na krize paradoxně pomohl covid, od pandemie musejí například lotyšská zdravotnická zařízení držet zásoby léků na tři měsíce. Připouštějí však, že velkým problémem by nejspíš byl nedostatek personálu, se kterým se tyto země potýkají i v době míru. Litevští zdravotníci už po ruské invazi na Ukrajinu museli podepsat prohlášení, že v případě vypuknutí války zůstanou v zemi a budou pracovat. Jenže průzkumy naznačují, že zdaleka ne všichni mají v úmyslu slib splnit.
Kryty už nejsou považované za zbytečnost
Evropská příprava na válku se zdaleka netýká zdaleka pouze zdravotnictví. Polsko má od ledna nový zákon o civilní obraně a ochraně obyvatelstva. Zavedl povinná školení úředníků, nová pravidla pro řízení ochranné infrastruktury, jako jsou kryty, i přípravu dobrovolných hasičů, horské služby či vodních záchranářů. „Je to společnost, která určuje, zda válku vyhrajeme nebo prohrajeme, zda přežijeme konfliktní situaci nebo padneme. Silná společnost je číslo jedna,“ komentoval situaci ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz.
Výsledky vládního průzkumu loni ukázaly, že v zemi s 38 miliony obyvatel se do protileteckých krytů vejde pouze 300 tisíc lidí. Jiné zabezpečené prostory, jako jsou stanice metra a tunely, by však mohly pojmout až 48 milionů lidí. Na jaře ministr oznámil, že Polsko získalo systém pro budování infrastrukturních zařízení UBM (Ultimate Building Machine). Označil ho za velkou tiskárnu, která umožňuje v krátké době rychlou výstavbu zařízení nezbytných pro ochranu obyvatelstva i potřeb armády, tedy krytů, skladů a hangárů.
Velký projekt modernizace a rozvoje krytů chystá po nástupu Friedricha Merze do čela vlády i Německo, které dlouho věřilo tomu, že příprava na válku je zcela zbytečná. Země bude podle odhadů na civilní obranu potřebovat nejméně deset miliard eur během příštích čtyř let a až třicet miliard v horizontu deseti let. Detailní plán by měl vzniknout během léta.
Rozdvojení výdajů na obranu má i své odpůrce
Zaspat nechce ani krytová velmoc Švédsko, která má 64 tisíc útočišť pro sedm milionů lidí ze své desetimilionové populace. V současnosti se modernizují, prioritou jsou desítky velkých, speciálních krytů. Renovace těchto podzemních míst je ale také třeba součástí výstavby nových školních budov. „Zvýšená úroveň globálního ohrožení zvedá riziko, že mohou být použity jaderné zbraně,“ píše se v brožuře, kterou švédské úřady loni na podzim připravily pro veřejnost.
A význam civilní ochrany nejspíše brzy ještě vzroste. Za pár dní budou členové aliance v Haagu řešit, nakolik se zvednou doporučené výdaje na obranu a zda budou rozděleny na dvě oblasti. Některé země jako Litva nejsou nadšené z návrhu, aby z pěti procent HDP směřovalo 1,5 procenta na „měkčí“ projekty, které by se týkaly ochrany civilistů, potírání kybernetických hrozeb a vyztužení dopravní infrastruktury pro vojenské účely.
VIDEO: Vzpínající se lev a Pavučina: dvě citelné rány pro dva blízké spojence – Rusko a Írán, tvrdí analytik Bříza ve FLOW
„Podle našeho názoru by celých pět procent mělo jít na vojenské výdaje, především na zbraně,“ prohlásila v rozhlasovém vysílání poradkyně litevského prezidenta Gitanase Nausėdy. Je si však vědoma toho, že by takový model mohl fungovat jako kompromis, který by odsouhlasily i méně jestřábí země dál od Ruska. Například Merz už před časem prohlásil, že německé investice do obrany budou přesně takto rozděleny.
Strategická Rail Baltica
Nutnost investovat do vojenské mobility vyplynula i z letošní zprávy Evropského účetního dvora, podle které pokrok v této oblasti vázne a ozbrojené síly se stále potýkají se zásadními problémy při přesunu mezi členskými státy EU. Problém je hlavně s moderními těžkými tanky, pro které řada evropských silnic, mostů a tunelů není dimenzovaná. Rozvoj často brzdí byrokratická zátěž, regulace i nedostatek strategického plánování.
Země na východním křídle ale chápou nutnost rychlé nápravy. Litva společně s Polskem plánuje vylepšit silnici přes zranitelný Suvalský koridor, jedno z nejpravděpodobnějších míst případného ruského útoku na NATO. Varšava v současnosti chce přesměrovat šest miliard eur z unijních fondů na obnovu po pandemii, původně určených na zelenou transformaci městských oblastí, na rozšíření civilní bezpečnosti a infrastruktury dvojího užití včetně silnic, železnic, letišť a přistávacích drah.
Stěžejním projektem, ke kterému se poutá pozornost celého regionu, je však výstavba železnice Rail Baltica. Pobaltský „projekt století“ propojí polskou Varšavu s estonským Tallinem a vyřeší problém chybějícího severojižního spojení v oblasti, jenž by značně komplikoval obranu tří zranitelných zemí. Železnice musí splňovat požadavky moderní obrany včetně přepravy těžkého zboží a vojenského personálu.
„Odhady ukazují, že Rail Baltica bude schopná nahradit sedm kilometrů dlouhý vojenský konvoj jediným vlakem o čtyřiceti vagonech. V případě ozbrojených konfliktů by za jeden den mohlo být z pobaltských metropolí do Polska evakuováno až 143 tisíc lidí,“ prohlásil před časem šéf litevských železnic LTG Egidijus Lazauskas. Výstavbu však provázejí obavy z nesplnění harmonogramu i nedostatku financí.
