Íránská válka vyvolala hlad po surovinách z druhé ruky. Na dračku jdou hliníkový šrot, petky i lidská moč
- Cena panenského plastu kvůli Íránu prudce stoupla.
- Evropští hliníkáři bojují o unijní šrot.
- Startupy na kontinentu produkují hnojiva z lidské moči.
Uzávěra Hormuzského průlivu a surovinový nedostatek v uplynulých měsících přinesly nečekaný impulz trhům s druhotnými materiály. Recyklovaný plast se rázem stal konkurenceschopným. O zmačkané hliníkové plechovky se vedou boje. Dobré časy kvůli obavám o přístup ke hnojivům a potravinovou bezpečnost zažívá i švýcarský startup, jenž v budovách sbírá lidskou moč.
Mnozí producenti po celém světě na jaře rychle zjistili, že je válka v Íránu připravila o přístup nejenom k surové ropě a LNG, ale také k surovinám, které s nimi souvisejí, jako jsou síra, čpavek, močovina, plasty či helium. Někteří své potíže začali řešit tím, že se obrátili na trhy s recykláty. Patrně nejvíce se proměnilo odvětví výroby plastů.
Opětovné využití plastu silně závisí na cenách fosilních paliv
Válka vyhnala ceny panenského plastu nahoru o desítky procent. Recyklovaný materiál, který je obvykle dražší, najednou začal dávat i ekonomický smysl. „Recyklované plasty zažívají velký rozmach,“ potvrdil listu Los Angeles Times Matt z poradenské společnosti Wood Mackenzie.
„V uplynulých několika letech čelili severoameričtí recyklátoři plastů frustrující realitě. Navzdory ambiciózním závazkům v oblasti udržitelnosti a rostoucí veřejné podpoře zůstávala ochota významných společností nakupovat recyklované plasty tvrdošíjně slabá,“ podotklo americké sdružení pro recyklaci plastů APR.
Levná fosilní paliva podle asociace udržovala nízko cenu prvotního plastu a postavení recyklátů zhoršoval nárůst dovozu nových materiálů. Jen loni bylo v USA uzavřeno sedm podniků na recyklaci polyethylentereftalátu (PET), tedy asi čtvrtina kapacity. „Geopolitická nestabilita nyní začíná tuto rovnici měnit,“ konstatovalo sdružení.
Podobným obratem prošel v uplynulých měsících i evropský trh s recyklovanými plasty, ve kterém působí přes osm stovek společností a zaměstnává na třicet tisíc lidí. „Poptávka po recyklovaných plastech rychle roste,“ potvrzoval v květnu Henk Alssema, představitel bruselského Bureau of International Recycling (BIR), který se v prostředí evropské recyklace pohybuje už více než tři dekády.
Mnohé společnosti, které se spoléhaly na dodávky panenského plastu odjinud, podle něj nyní hledají alternativy blíže domovu. „Je jasné, že se koncoví výrobci probudili a jejich zaměření se přesouvá k bezpečnosti dodávek. To se promítá do rostoucí ochoty uzavírat dlouhodobé dohody o nákupu evropských recyklovaných materiálů,“ tvrdí.
Obor recyklace plastů se bojí návratu k živoření
I tak jsou evropští i američtí producenti secondhandového plastu opatrní a míní, že současné vzepětí může být jen krátkou epizodou. Mají obavu, že jakmile se situace na Blízkém východě uklidní a dodávky se stabilizují, vše se vrátí do předchozího stavu. Představitelé sektoru proto vyzývají firmy, aby dbaly na dlouhodobou bezpečnost dodávek.
„Krátká paměť je nebezpečná. Pokud firmy podporují recyklaci pouze během krizí, kapacita zmizí v době poklesu a nebude k dispozici, až dojde k dalšímu narušení,“ varoval například Max Craipeau z recyklační firmy Greencore Resources.
„Dočasné zlepšení nelze zaměňovat za oživení. Recyklační průmysl se nemůže spoléhat na geopolitické krize a prudký nárůst cen ropy, aby si udržel životaschopnost,“ tvrdí i zájmová skupina Recycling Europe. Zdůrazňuje, že od listopadu bude zakázán vývoz plastového odpadu mimo země OECD a bez dalších investic do recyklace sedmadvacítka riskuje hromadění plastů na skládkách a jejich zvýšené spalování.
Neklid na Blízkém východě povzbudil i trh s recyklovaným hliníkem. Analytici společnosti S&P Global v červnu odhadli, že šoky v dodavatelském řetězci a íránské útoky na velké hutě ve Spojených arabských emirátech a Bahrajnu sníží letošní produkci hliníku na Blízkém východě až o dva miliony tun. Trhy tak hledají alternativní dodávky a hliníkový šrot v tom hraje hlavní roli.
O evropský šrot je velký zájem i v zahraničí
„Hledisko udržitelnosti zůstává zásadní. Recyklovaný hliník vyžaduje přibližně o 95 procent méně energie než primární výroba a výrazně snižuje emise CO2. Geopolitické napětí a narušení dodávek však zdůraznily strategický význam recyklace z hlediska průmyslové a ekonomické bezpečnosti,“ tvrdí hlas unijního hliníkářského průmyslu European Aluminium. „To již zvyšuje globální konkurenci o šrot a vyvíjí tlak na růst cen a dostupnost šrotu,“ dodala skupina.
Evropa přitom nemá příliš velké recyklační rezervy. „V Evropě se v průměru pohybuje míra recyklace hliníkové plechovky na úrovni 75 procent. Některé evropské země dosahují téměř 99 procent. V USA je to o něco méně než padesát procent. To vše je dáno chováním spotřebitelů,“ sdělil Ross Murdoch ze společnosti Meadow, která se zabývá obalovou technologií.
EU se navíc potýká s růstem vývozu šrotu: v březnu po šoku z války meziročně vzrostl o 75 procent. European Aluminium podporuje cílené omezení exportu. Brusel ale váhá a kličkuje mezi protichůdnými zájmy. Unijní producenti si stěžují, že je asijská konkurence přeplácí, nakupuje šrot v EU a pak recyklovaný hliník prodává zpátky do Evropy. Část slévárenské kapacity v EU zůstává nevyužitá, protože si domácí společnosti nemohou dovolit nakupovat dostatek šrotu. European Aluminium deficit odhaduje na dva miliony tun.
Brusel zvažuje vývozní daň
Obchodníci se šrotem ale lobbují za svůj byznys a na EU se s žádostí o úlevu obrátila i Indie. Už loni na podzim Evropská komise oznámila, že by k omezení mělo dojít do jara. Nyní ale rozhodnutí odložila na září. List Financial Times napsal, že ve hře je patnáctiprocentní vývozní clo. Bylo by to poprvé, co by Brusel tento nástroj použil, podotkl deník.
Geopolitické třenice povzbuzují recyklační snahy i na zcela nečekaných místech, konkrétně na evropských toaletách. Švýcarský startup VunaNexus se zabývá výrobou hnojiva Aurin z lidské moči. Je schváleno švýcarskými a francouzskými úřady a prodává se k použití v zahradách i na pokojové rostliny. Testují ho městské úřady v Paříži, Lausanne a v Curychu.
„Byli jsme vnímáni trochu jako hipísáci,“ popsal deníku The Guardian peripetie firmy její šéf David de Chambrier. Změnila to ale válka na Ukrajině a nyní ještě víc ta v Íránu, která přinesla zemědělcům po celém světě obrovské obavy o osud sklizně. Hormuzem totiž prochází asi třetina světového obchodu se surovinami pro hnojiva.
Lidská moč obsahuje vše, co rostliny potřebují
Systémy VunaNexus jsou dnes instalovány v několika velkých komerčních a rezidenčních budovách včetně jedné z největších švýcarských soukromých bank. Recyklují přibližně tři miliony litrů moči ročně. Technologie se zavádějí také v nově budované ekologické čtvrti v Paříži. „Kdybychom měli recyklovat veškerou moč lidí v Evropě, myslím, že bychom mohli pokrýt přibližně 30 procent potřeby dusíku,“ tvrdí de Chambrier.
Nejde o jediný takový evropský pokus. Startup NPK Recovery se sídlem v Bristolu shromažďuje moč z přenosných toalet během festivalů a dalších akcí a rovněž z ní vyrábí hnojivo. „Moč přirozeně obsahuje všechny živiny, které rostliny potřebují, jako je dusík, fosfor a draslík, ale obsahuje také řadu kontaminantů,“ vysvětlila BBC představitelka společnosti Olivia Wilsonová.
Doufá, že projekt v dlouhodobém horizontu poskytne určitou jistotu zásobování pěstitelům ve Spojeném království, kteří hledají udržitelnější zdroje hnojiv. Momentálně firma plánuje využít svůj produkt k pěstování 4500 původních britských stromů, jako je buk a borovice, které budou vysazeny v národním parku Bannau Brycheiniog ve Walesu.
