Strach z F-35. Evropské armády mají jen málo možností, jak se nákupu americké stíhačky vyhnout
Prudce se zhoršující vztahy mezi Spojenými státy a Evropou vyvolaly diskuse o tom, zda mají evropské země nakupovat zbraně, a především stíhačky F-35, od USA. Spekuluje se o tom, že Spojené státy by mohly letadla na dálku znehybnit nebo evropským provozovatelům těchto letadel, včetně Česka, odepřít podporu jinak, jako například dodávkami náhradních dílů. Jaké existují pro evropské armády alternativy?
„Takzvaný vypínač (kill switch) je více než jen fáma,“ řekl německému deníku Bild Joachim Schranzhofer, mluvčí německé zbrojovky Hensoldt, která je partnerem výrobce letadla F-35, společnosti Lockheed Martin. Dodal, že USA by mohly provoz F-35 omezovat i prostřednictvím zásahů do systému plánování misí, což by podle něj bylo i snazší. Německo si objednalo 35 letounů F-35.
Například české ministerstvo obrany ale toto tvrzení odmítá. „Software v letounu nelze vypnout na dálku. Lze pouze omezit rozvoj softwaru tak, že výrobcem nejsou poskytovány jeho aktualizace. Na letoun jako takový tato situace nemá vliv,“ uvádí rezort. Připouští ale, že USA by omezením podpory mohly dalším zemím komplikovat provoz letadla. „Nicméně nepředpokládáme, že by Spojené státy americké svým aliančním partnerům záměrně znemožňovaly využívání techniky. Byly by samy proti sobě,“ dodává ministerstvo.
Ministerstvo obrany tvrdí, že i kdyby se Česko rozhodlo z kontraktu na 24 letounů F-35 vycouvat, na trhu neexistuje alternativa v podobě jiného nadzvukového letounu páté generace. „Jen stroje 5. generace mohou obstát na bojišti budoucnosti po roce 2040. Pokud tedy chceme taktické letectvo, jehož stroje nebude nutné za pár let obnovovat a které bude schopné plnit stanovené úkoly, tak je nutné koupit F-35,“ uvádí ministerstvo.
V každém případě se ani USA při další výrobě a provozu F-35 neobejdou bez evropských partnerů. Britská společnost BAE Systems dodává až 15 procent dílů pro každý letoun F-35, vystřelovací sedadla pro všechny F-35 dodává rovněž britská firma Martin Baker. A také britský Rolls-Royce je jediným výrobcem systému STOVL, který letadlu umožní start na krátké dráze a kolmé přistání. Technologii využívají některé verze F-35. Významným dodavatelem dílů jsou též nizozemské firmy a německý koncern Rheinmetall dokončuje stavbu továrny, ve které letos začne vyrábět části trupu pro americké letadlo. Podíl na výrobě mají i italské společnosti.
Pokud by přesto evropské armády chtěly nakupovat v Evropě, mají celkem tři možnosti.
Saab Gripen
Vývoj letounů začal v roce 1982 ve Švédsku. První vzlet si stíhačka připsala o pět let později. Po sérii letových testů se gripeny v roce 1997 staly součástí švédského letectva. Jas-39 Gripen slouží také v maďarské a české armádě. Z mimoevropských zemí si tyto stroje pořídila Jihoafrická republika, Thajsko a Brazílie.
Čeští piloti s gripeny pracují od roku 2005. Švédské letouny se tehdy staly náhradou zastaralých strojů MiG-21. Česko si však gripeny jen pronajímá, má 14 letounů. Smlouva o pronájmu vyprší v roce 2027. Součástí smlouvy se Švédskem je ale opce na případné prodloužení pronájmu o dva roky. Švédové sice Česku nabídli bezplatný převod používaných gripenů, česká vláda se však rozhodla pro koupi modernějších stíhaček F-35 Lightning II.
Pokud by některá z evropských armád nyní uvažovala o nákupu nových gripenů, měla by možnost pořídit letouny série E, které jsou označované jako stroje 4,5+ generace. Pro srovnání – Česko nyní používá verzi Gripen C.
I Saab Gripen ale závisí na množství amerických komponentů. Pohonnou jednotku dodává americký General Electric a různé systémy na ochranu posádky vyrábí pro Švédy rovněž americký Honeywell.
Eurofighter Typhoon
Společnost Eurofighter GmbH vznikla v roce 1986. Podílníky jsou tři významní letečtí výrobci – Airbus, BAE Systems a Leonardo. Na projektu se tak podílí pět evropských zemí. Nadnárodní společnost byla založena za účelem výroby a modernizace stíhaček Eurofighter Typhoon. Ty jsou využívány především ve státech, které se na výrobě podílejí, tedy ve Spojeném království, v Německu, v Itálii a ve Španělsku.
Popularitu si evropské letouny Eurofighter Typhoon získaly na Blízkém východě, v arzenálu je mají Saúdská Arábie, Omán či Kuvajt. V posledních letech si letadla Eurofighter objednalo například Španělsko, které po roce 2030 dostane 25 letadel, nebo Itálie, která získá až 24 strojů.
Typhoon v mnohem větší míře využívá evropských komponentů. I tak do něj díly dodávají americké Lockheed Martin, Collins Aerospace, Honeywell a Northrop Grumman.
Dassault Rafale
S vývojem stíhaček Dassault Rafale začala Francie v osmdesátých letech. Ve výzbroji francouzské armády se víceúčelové stíhací letouny objevily v roce 2001. Kromě Francie se pro ně rozhodly Chorvatsko a Srbsko, z mimoevropských zemí například Indie, Egypt či Spojené arabské emiráty. Velký obchod uskutečnilo rovněž Řecko, které si v roce 2021 objednalo osmnáct stíhaček za 2,3 miliardy eur. Řecké zbrojení je mimo jiné reakcí na neshody s Tureckem ve východním Středomoří.
Ještě před vypuknutím konfliktu na Ukrajině se spekulovalo, že by si stíhačky mohla pořídit právě Ukrajina. K obchodu ale nedošlo a model Dassault Rafale nebyl dosud ukrajinským silám ani zapůjčen.
Přestože je Rafale francouzským projektem, letadlo obsahuje tolik britských komponentů, že Londýn drží de facto právo veta při rozhodování o exportu těchto letadel. Dassault využívá také několik dodavatelů z USA, mimo jiné Lockheed Martin a Collins Aerospace.
FCAS
Do budoucna budou mít evropské vlády při nákupu stíhaček i čtvrtou volbu pocházející se starého kontinentu. Letouny Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale v dlouhodobém výhledu směřují ke konci výroby. Německo, Francie a Španělsko se dohodly na vývoji a výrobě nového evropského nadzvukového letounu, který by je měl nahradit. Jako hlavní partneři se na projektu nazvaném FCAS podílejí Airbus, Dassault Aviation a Indra Sistemas.
První testovací let letounu FCAS má proběhnout přibližně v roce 2027. Do provozu se ale mají letadla dostat až v roce 2040.
