Tvrdošíjný evropský lídr celého levicového světa. Trump vyrobil ze Sáncheze symbol odporu ke konzervatismu
- Sánchez má zjevnou ambici vést globální hnutí proti konzervativcům, levice podle něj musí reagovat rázně.
- V Evropské unii je pro společnou armádu, na některých tématech ale těžko hledá shodu s jinými zeměmi.
- Skandály obklopený španělský premiér je kritizován za neustálou polarizaci společnosti.
Patrně málokdo dopředu čekal, že se Španělsko, země na evropské jižní periferii, stane významným symbolem odporu vůči revoluci zdravého rozumu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Šéf vlády v Madridu Pedro Sánchez jde ale snad ve všem proti současnému konzervativnímu mainstreamu.
Výrazně se ohrazuje proti Izraeli a jeho válečnému úsilí. Ignoruje požadavky na vyšší zbrojení. Tvrdí, že migrace je pro jeho zemi přínosná, stejně jako zelená energie navzdory loňskému blackoutu. A na návštěvu za ním nejezdí argentinská politická hvězda Javier Milei, ale levicový brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva.
Sánchez uplynulý týden hostil v Barceloně fórum Global Progressive Mobilisation. Platforma je považována za progresivistický protipól konzervativní konference CPAC, která se v březnu konala v Budapešti. Akce se zúčastnilo několik tisíc lidí ze čtyř desítek zemí, na nejvyšší úrovni vesměs lídři zemí řazených ke globálnímu Jihu. Média označila událost za snahu vybudovat koalici proti Trumpovi a proslovy na ní byly zjevně namířené proti němu.
Válka v Íránu vyostřila spory s Trumpem
„Nezáleží na tom, jak moc křičí nebo kolik lží šíří. Čas reakční ultrapravice skončil,“ prohlásil mimo jiné Sánchez. Španělský premiér kritizoval především Trumpova cla a současnou válku na Blízkém východě, která podle něj vede k erozi nadnárodních institucí. Globální levice musí na aktuální situaci rázně reagovat, je přesvědčen. „Zkroutíme ruku lidem, kteří si myslí, že jsou zcela nedotknutelní. Miliardářům s neomezenou chamtivostí. Těm, kteří spekulují s domy lidí,“ sliboval Sánchez.
Stoupající napětí mezi Sánchezem a Trumpem bylo patrné už od zahájení americko-izraelských úderů na Írán. I když se celá Evropa od počátku stavěla k operaci rezervovaně, Madrid zašel dál a troufl si Washington přímo kritizovat. Nezůstalo přitom u slov. Španělsko neumožnilo Američanům použít námořní základnu Rota a letecké středisko Morón, užívané oběma zeměmi společně.
Španělský postoj přispěl k Trumpově roztrpčenosti z evropské reakce na válku na Blízkém východě a povzbudil úvahy o možném stažení Američanů ze starého kontinentu a odchodu z NATO. Sánchez ale nejspíš ví, že americké dilema není snadné. Andaluské základny nedaleko Gibraltaru jsou vysoce strategické. Mají význam pro kontrolu nad vývojem ve Středomoří, Africe i na Blízkém východě a sloužit by mohly i v potenciálním střetu USA s Čínou.
Španělský odpor k výdajům na zbrojení
Íránská válka ale není jedinou bezpečnostní třecí plochou mezi Španělskem a Spojenými státy. Další představují obranné výdaje. Španělsko je v nich stejně jako Česko na chvostu aliance a horko těžko loni dosáhlo dvou procent HDP. Sánchez přitom otevřeně odmítá požadavek na zvyšování útrat za armády spojenců na pět procent HDP. Loni si před summitem vymohl výjimku, za kterou ho šéf Bílého domu ostře kritizoval. „Upřímně, možná byste je měli vyhodit z NATO,“ prohlásil kupříkladu na podzim.
Sánchezův odpor ke zbrojení má však hlubší kořeny než jen to, že stojí v čele levicové vlády. Španělé mohou mít díky své geografické poloze pocit, že se jich válka na Ukrajině a ruská hrozba týkají daleko méně než států na východní výspě NATO. V zemi navíc ještě stále dožívá dědictví frankistického režimu v podobě podezíravosti vůči armádě. Průzkum Centra pro sociologický výzkum před časem odhalil, že pouze 14 procent Španělů si přeje výrazný růst výdajů na armádu a čtvrtina míní, že stát by měl utrácet o něco více.
„Oficiální neutralita Španělska během obou světových válek a jeho převážně okrajová role během studené války pomohly utvářet politickou kulturu, která vnímá obranu jako druhořadou oproti sociálnímu zabezpečení,“ konstatoval think tank Atlantic Council koncem minulého roku. Podotkl přitom, že menší zapojení do kolektivní obrany znamená menší vliv a odsunutí na vedlejší kolej v transatlantické diskusi.
Společná evropská armáda, ale žádné jaderné zbraně
Není však jisté, jakou roli by hrál Madrid v posilování ryze evropské obrany, pokud by se současná západní bezpečnostní architektura zhroutila. Španělsko bylo na začátku března jednou ze zemí, které vyslaly pomoc Kypru po dronovém útoku na tamní britskou základnu. Sánchez přitom tvrdil, že tento krok není v rozporu s jeho postojem k akci v Íránu. „Se stejným odhodláním, které nás vede k tomu, abychom řekli ne válce, jsme odhodláni projevit solidaritu a v tomto případě podat pomocnou ruku členskému státu,“ vysvětlil.
Madrid si do jisté míry notuje s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který dlouhodobě prosazuje větší evropskou bezpečnostní autonomii. Je nakloněný myšlence společné evropské armády. Zároveň ale nechce jaderné vyzbrojování. Francie, Německo, Polsko i některé další země přitom v současnosti aktivně usilují o posílení evropských kapacit jaderného odstrašení.
Sánchez ale nekritizuje pouze Američany. Soustavně dává najevo nesouhlas i s izraelským počínáním na Blízkém východě a v tomto směru se snaží formovat i evropskou zahraniční politiku. Aktuálně stojí v čele malé skupiny zemí, která tvrdí, že Izrael porušuje mezinárodní právo, a žádá proto Evropskou unii o pozastavení asociační dohody s ním. Madrid ale zatím neuspěl, proti jeho názoru je v sedmadvacítce silná opozice.
Amnestie pro imigranty budí pozornost i v EU
Pozornost v sedmadvacítce socialista vzbudil i svým krokem, který se týká imigrace. Pustil se do plánu legalizace půl milionu přistěhovalců, kteří v zemi žijí bez dokumentů. Amnestie jim nabízí roční, obnovitelné povolení k pobytu, pokud ve Španělsku strávili pět měsíců a mají čistý trestní rejstřík. Premiér argumentuje tím, že tito lidé už v zemi stejně žijí a pracují, měli by tak mít stejné podmínky jako ostatní.
„To je to, co chceme. Mít vše v pořádku, pracovat, přispívat, tohle všechno. Platit daně. Víme, že budeme mít práva, ale také budeme mít povinnosti,“ řekla AP Venezuelanka Johana Morenová, která žádala o doklady v Madridu. Uvedla, že ve Venezuele pracovala jako archivářka, ale nyní uklízí domy.
Statistiky OECD ukazují, že mezi deseti nejčastějšími zeměmi původu příchozích v uplynulých letech bylo šest z regionu Latinské Ameriky, tři evropské včetně Ukrajiny, a řada imigrantů dorazila z Maroka. Sánchez dlouhodobě tvrdí, že příchozí z jazykově a kulturně blízké Latinské Ameriky jsou pro Španělsko přínosem. Podle něj významně přispívají k tvorbě HDP a ke státním příjmům, zatímco stojí pouze procento veřejných výdajů.
Amnestie ale doma vyvolala odpor u pravice i středopravicové Lidové strany. A vzhledem k tomu, že je Španělsko v Schengenském prostoru, vzbuzuje obavy i v zahraničí. „Španělsko vyváží migrační problém do celé Evropské unie,“ prohlásil nedávno šéf lidovců Alberto Núñez Feijóo s tím, že tento krok je proti společnému evropskému konsenzu.
Venku hrdina, doma pod tíhou skandálů
O Sánchezově tvrdošíjnosti svědčí i jeho pokračující sázka na zelené energie, přestože země loni zažila dramatický blackout. Zpráva vyšetřování příčin uvedla, že kolaps nastal v důsledku kombinace mnoha faktorů, které poukazují na špatnou správu přenosové soustavy. Událost vyvolala rozsáhlou diskusi o nedostatečné připravenosti země na přechod na méně stabilní zelené zdroje.
Nyní se ale politik dočkal určité satisfakce. Španělsko je v současné nejistotě ohledně dostatku fosilních paliv dáváno za příklad jako země, která dokázala snížit závislost cen elektřiny na cenách plynu.
Otázkou ale je, jak dlouho se hrdina progresivistického světa udrží u moci. Zemi čekají volby v příštím roce. Socialisté mají v průzkumech v současnosti o něco menší podporu než při uplynulém hlasování, které skončilo menšinovou levicovou vládou. Zato si teď lépe stojí krajně pravicová strana Vox.
Sáncheze mohou dohnat korupční skandály, které se týkají jeho spolupracovníků, bratra i manželky. Opozice politika opakovaně vyzývá k rezignaci. Někteří jeho kritici tvrdí, že je v podstatě končící maďarský premiér Viktor Orbán naruby a věčně se snaží odpoutat pozornost od politických rozbušek mobilizací levice a polarizací společnosti.
