Evropské konzervativce zdiskreditovali Putin a Trump. Teď se musí vypořádat s Orbánovým pádem
- Volební porážka Viktora Orbána je vnímána nejen jako domácí neúspěch, ale také jako tvrdá rána pro konzervativce v Evropě i USA.
- Evropští pravicoví populisté zažívají těžké časy, z podpory prezidenta Donalda Trumpa se pomalu stává noční můra.
- V novém geopolitickém prostředí se euroskeptikům těžko hledají témata.
Maďarský premiér Viktor Orbán, jenž neuspěl v nedělních volbách, se stal během své dlouholeté vlády nejvýraznější tváří evropských konzervativců. Zároveň byl ale mezi nimi stále větší výjimkou svými nadstandardními vztahy s Moskvou i Washingtonem. Část evropských pravicových populistů se snažila od začátku války na Ukrajině distancovat od ruského prezidenta Vladimira Putina a v poslední době i od šéfa Bílého domu Donalda Trumpa. V éře po Orbánovi tak budou obtížně hledat nového lídra i jednotná témata, kterými osloví voliče.
Jen pár týdnů před svou volební porážkou Orbán hostil na konferenci CPAC světovou konzervativní elitu a užíval si politické podpory státníků z různých kontinentů. „Ať už se Maďarsko rozhodne jakkoli, bude to rezonovat v celé Evropě. Když se vůdce jako Viktor Orbán pustí do boje, aniž by žádal o svolení, stává se majákem pro nás všechny, kteří odmítáme akceptovat, že osudem Západu je řízený úpadek,“ podtrhl na akci výsadní postavení dosavadního maďarského premiéra argentinský prezident Javier Milei.
Také pro americké hnutí MAGA byl Orbán evropskou ikonou a jeho neúspěch pro něj není dobrou zprávou. Magazín Foreign Policy už napsal, že z hlasování se mohou poučit jak konzervativci, tak jejich odpůrci o hranicích ideologických témat. „Pro Trumpa a jeho spojence maďarský výsledek zdůrazňuje limity kulturní války jako trvalé politické strategie vládnoucí strany. Voliči se v konečném důsledku dívají za hranice performativních sdělení, aby skutečně zlepšili svůj každodenní život,“ varoval Thomas Carothers z think tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Nesplněný sen o supersilné frakci, která rozloží unijní politiku
Přes nepopiratelně silný vliv na konzervativní scénu se Orbánovi v Evropě nepodařilo dotáhnout svůj velký sen. Když v roce 2024 v Evropském parlamentu sestavoval třetí nejsilnější frakci Patrioti pro Evropu, maloval si spojení dlouhodobě roztříštěných národoveckých sil do jediné superskupiny. Chtěl v ní mít kromě francouzské nacionalistky Marine Le Penové i italskou premiérku Giorgii Meloniovou. Ta ale nakonec setrvala u Evropských konzervativců a reformistů (ECR), stejně jako polské Právo a spravedlnost (PiS). Vize mocné frakce, která zásadně změní unijní politiku, se tak nenaplnila.
Důvodů, proč nakonec zůstaly nacionalistické strany rozdělené, bylo několik. Už tehdy byl důležitou dělící linií postoj k válce na Ukrajině a od té doby se Orbánovy vztahy s Kyjevem ještě více vyhrotily. „Přední strany skupiny ECR, Bratři Itálie a polská strana PiS, patří mezi nejsilnější zastánce úzkých vazeb mezi EU a NATO a mezi největší kritiky ruských činů,“ vysvětlil rozkol v době formování frakcí serveru Euractiv Davide Ferrari, vedoucí výzkumné platformy EU Matrix.
I tak ale tehdy byly vyhlídky pro evropské konzervativce velmi nadějné. Krátce po ustavení Patriotů zvítězil v amerických prezidentských volbách Trump a čekalo se, že jeho úspěch posílí podobně smýšlející strany na starém kontinentu, které půjdou od jednoho vítězství k druhému. Představitelé nové americké administrativy od počátku neváhali Evropanům radit, co by měli dělat a koho mají volit.
Trump se pro část evropských konzervativců stal přítěží
Prvním testem se staly německé volby. Nezvítězila v nich však ze zámoří podporovaná krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), ale CDU/CSU v čele s Friedrichem Merzem. Trumpův fanoušek George Simion neuspěl s červenou čepicí v rumunských volbách, ale skutečnou výzvou se pro hnutí MAGA staly až současné volby v Maďarsku.
Washington vyvinul poměrně velké úsilí k podpoře Orbána. Nejdříve se v Budapešti objevil šéf americké diplomacie Marco Rubio a těsně před hlasováním i viceprezident J. D. Vance, jenž měl během mítinku Trumpa na telefonu.
Pro některé evropské pravicové strany se ale mezitím jakékoli spojení s Trumpem stalo noční můrou kvůli jeho obchodní politice, tlaku na získání Grónska a v poslední době i v souvislosti s válkou v Íránu. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že se dramaticky zhoršuje pohled Evropanů na Spojené státy, a pravicově populistické strany si toho všímají.
Už loni v létě odmítla Le Penová veřejnou Trumpovu podporu ve své kauze zneužití fondů Evropské unie, která ohrožuje její prezidentskou kandidaturu. Národní sdružení se bálo, že by ho to mohlo poškodit u francouzských voličů, tradičně nepříliš nakloněných transatlantickým vztahům.
Geopolitické otřesy mění pohled na evropskou integraci
Kvůli sympatiím Bílého domu má v současnosti vrásky i AfD. Web Politico kupříkladu nedávno informoval o tom, že spolupředsedkyně strany Alice Weidelová kladla svým kolegům na srdce, aby omezili kontakty s konzervativci za oceánem. Průzkumy ukazují, že konflikt na Blízkém východě odsuzuje většina Němců a jen malé množství jich USA stále považuje za spojence.
Trumpova blízká spojenkyně Meloniová sice neustále varuje před oslabováním euroamerických vazeb, ale i ona je ohledně války v Íránu zdrženlivá. Nepovolila americkým letadlům mířícím na Blízký východ přistání na letecké základně na Sicílii.
V Evropě zároveň pod tíhou geopolitických událostí sílí snaha o posílení vlastní obrany a mnozí si kladou otázku, zda to bude možné bez prohloubení integrace a zefektivnění rozhodovacích procesů. Zatímco dříve si některé země pohrávaly s myšlenkami na odchod ze sedmadvacítky, nyní se spíše řeší negativní dopady brexitu a Island z bezpečnostních důvodů zvažuje přičlenění k EU. Euroskeptici tak musejí pečlivě vážit, jaký postoj k řadě citlivých témat zaujmou.
Orbána bude těžké nahradit
A v této atmosféře se musejí vyrovnat s Orbánovým odchodem do opozice. „Orbánova porážka by byla psychologickou ranou pro Patrioty, velmi různorodé hnutí, které do značné míry drží pohromadě Orbán a přesvědčení, že je neporazitelný,“ varovala těsně před volbami někdejší členka strany Fidesz a zahraničněpolitická expertka Zsuzsanna Szelenyiová.
Tvrdí, že Fidesz je také největším finančním podporovatelem uskupení a frakce tak nyní může o tyto zdroje přijít. Stejně jako byl Orbán ideologem neliberálního státu, byl i architektem evropské konzervativní infrastruktury včetně škol a think tanků. Najít za něj náhradu tak bude velmi složité.
„Orbán je prozatím pryč. A ačkoli existuje mnoho dalších krajně pravicových politiků (například Giorgia Meloniová) a evropských narušitelů (jako slovenský premiér Robert Fico), nikdo z nich nemá úmysl, moc ani zdroje, aby zaplnil prázdnotu, kterou Orbánova porážka vytvořila,“ míní nizozemský expert na krajní pravici Cas Mudde.
