Za nákup plynu, ropy a uranu z Ruska cla 500 procent. Americký bič může udeřit i evropské zákazníky Kremlu
Americký Senát chce tento měsíc pohnout s přípravou tvrdých protiruských sankcí, které mají zasáhnout energetický export agresora. Tato opatření však míří i na zákazníky Kremlu. Společná iniciativa republikánských a demokratických senátorů plánuje zavedení cel ve výši 500 procent na zboží ze zemí, které nakoupí, přepraví nebo prodají ropu, naftu, plyn či uran ruského původu. Dopadnout by tak mohly i na řadu evropských států, jež se zatím nedokázaly zbavit závislosti na ruském energetickém vývozu. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová tento americký tlak na Moskvu podporuje.
Senátoři dávají najevo, že sankce jsou jakýmsi záložním plánem, pokud selžou mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, která prosazuje americký prezident Donald Trump. V takovém případě jsou ochotní pomoci podpořit apetit Kremlu k dohodě tvrdými kroky, které by ho nejspíš odřízly od nemalých zdrojů k financování války.
Lídr republikánské většiny John Thune tento týden uvedl, že Senát během června nejspíš zahájí přípravu sankcí. „Jsme připraveni poskytnout prezidentu Trumpovi veškeré nástroje, které potřebuje k tomu, aby Rusko konečně skutečně přistoupilo k jednacímu stolu,“ prohlásil Thune.
Američané chtějí postihnout hlavně Čínu
Návrh zákona, za nímž stojí především republikánský senátor Lindsey Graham a demokrat Richard Blumenthal, má v tuto chvíli v horní komoře jednoznačnou podporu. Graham, jenž něvěří tomu, že Moskva o mír doopravdy stojí, původně prohlašoval, že by Senát mohl s návrhem pracovat už tento týden. Nyní se ale zdá, že američtí politici přece jenom ještě vyčkávají, jak dopadne úsilí ukončit konflikt diplomatickou cestou.
Senátoři míří postihy zejména na Peking a Dillí, o kterých se dlouhodobě ví, že využívají slev na ruskou ropu, kterou přepravuje stínová flotila tankerů. „Sedmdesát procent ruské ropy kupují Čína a Indie,“ uvedl Graham. „Číno, hra, kterou hraješ s Ruskem, se brzy změní. Pokud budeš i nadále kupovat levnou ruskou ropu, abys poháněla Putinovu válečnou mašinerii, bude na všechny tvé produkty dovážené do Spojených států uvaleno pětisetprocentní clo,“ vzkázal.
Jenže ruské produkty dosud dovážejí i země Evropské unie. Studie Centre for Research on Energy and Clean Air (CREA) tvrdí, že hodnota exportu ruských fosilních paliv dosáhla ve třetím roce agrese na Ukrajině 242 miliard eur. Z toho Čína nakoupila suroviny za 78 miliard, Indie za 49 miliard, Turecko za 34 miliard a země sedmadvacítky za téměř 22 miliard eur.
Do EU se přitom dostávají různým způsobem. Sedm miliard dostalo Rusko za LNG, který importovaly především Francie, Španělsko, Belgie a Nizozemsko. I když Ukrajina na začátku letošního roku zastavila tranzit ruského plynu, proudí do Evropy ještě potrubím Turkstream. Objem přepravy přitom v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostl na základě vyšší poptávky Slovenska a Maďarska.
Ruský plyn z těchto zdrojů ale může skončit prakticky kdekoliv. „Jakmile je v síti, nelze ho vysledovat. To prospívá jak vývozci, tak kupujícímu,“ řekla Deutsche Welle energetická analytička z Institute for Energy Economics and Financial Analysis Ana Maria Jaller-Makarewiczová.
Unijní země by teoreticky mohly dostat výjimky
Navzdory unijním sankcím některé země na základě výjimek stále dovážejí i ruskou ropu. Do Česka neproudí díky rozšíření západního ropovodu TAL teprve od dubna. „Maďarsko a Slovensko neprojevily velký zájem o snížení své závislosti na ruské ropě. Obě země udržují úzké vztahy s Ruskem a odmítly nabídky Chorvatska na využití jeho ropovodu Adria k dodávkám neruské ropy,“ konstatovala však zpráva CREA.
Problémem je i import produktů z ruské ropy, který je však špatně vysledovatelný. Unijní země je mimo jiné dovážejí z rafinerií v Indii a Turecku, které zpracovávají ruskou surovinu. Mezi jejich velké zákazníky patří Nizozemsko, Francie, Rumunsko, Španělsko a Itálie.
V neposlední řadě se mají americké sankce vztahovat na uran. Loni přitom pocházelo čtrnáct procent unijního importu tohoto materiálu z Ruska. Ještě hůře si sedmadvacítka stojí v závislosti na ruských službách týkajících se zpracování uranu – konverzi a obohacování. Pět unijních zemí včetně Česka záviselo na ruském palivu do svých jaderných elektráren a jeho nahrazování jde poměrně pomalu.
Teprve před pár dny dorazily dodávky nového paliva od společnosti Westinghouse do Temelína. Ještě letos by měla tato severoamerická firma dodat desítky dalších palivových souborů i pro elektrárnu v Dukovanech. V příštím roce začne do Česka dodávat jaderné palivo také francouzská společnost Framatome.
Americké postihy by tak mohly podle odhadů dopadnout na dvanáct unijních států. Přes zjevné evropské slabiny Brusel plán senátorů na zvýšení tlaku na Moskvu potěsil. „Tlak funguje, protože Kreml nechápe nic jiného,“ uvedla tento týden von der Leyenová a hovořila s Grahamem o slaďování amerických a unijních sankcí.
Není jasné, jak se k sankcím postaví Trump
Web Euronews podotýká, že americký plán obsahuje klauzuli, která by Trumpovi umožnila vynechat z postihů konkrétní zemi, zboží nebo služby, pokud by to bylo odůvodněno zájmy národní bezpečnosti. Není však jasné, jestli von der Leyenová o těchto výjimkách s Grahamem mluvila a jakou cestou by se jich unijní země domáhaly. „Pozitivní slova šéfky komise po setkání naznačují víru v to, že se bloku podaří vyhnout se odvetě,“ dodal Euronews.
Brusel tento měsíc představil vlastní plán definitivního odklonu od ruského energetického dovozu, který má být završen nejpozději v roce 2027. Uskutečňovat se bude postupně. Ještě letos by měl být naplněn zákaz nových krátkodobých smluv. Každý stát by měl přitom vypracovat vlastní národní plán, kde podrobně osvětlí, jak s ruským importem skoncuje. Záměr se nelíbí Budapešti a Bratislavě.
Odborníci upozorňují na to, že americké sankce by zasáhly i klíčové spojence Washingtonu, kromě evropských zemí Indii a Turecko. Navíc by byly těžko vymahatelné vzhledem k nesnadnému dohledávání veškerých stop ruských surovin.
Iniciativa amerického Senátu každopádně musí projít i Sněmovnou reprezentantů, kde je její osud zatím nejasný, a nakonec ji musí podepsat Trump. Prezident sice vykazuje vzrůstající netrpělivost v podstatě s nulovým pokrokem jednání, je ale otázkou, zda se k podpisu odhodlá. Graham přesto v závěru minulého týdne v Kyjevě vyjádřil přesvědčení, že do letní pauzy Kongresu by mohlo být vše hotovo i posvěceno Trumpem. „Nikdy jsem nebyl optimističtější než teď,“ prohlásil.
