Hospodářské problémy evropských zemí mění zažité migrační trasy | E15.cz

Hospodářské problémy evropských zemí mění zažité migrační trasy

zahraniční dělníci
zahraniční dělníci
• 
ZDROJ: profimedia.cz
Pavla Palaščáková

Pavla Palaščáková

Hospodářské problémy vyhánějí z mnoha evropských zemí jejich obyvatele. Uplatnění se snaží najít i na velmi exotických místech. Oblíbenými cíli jsou země bohaté na přírodní zdroje, které potřebují kvalifikované pracovníky. Svoji roli hraje i jazyk a kulturní blízkost, Evropané tak často končí ve svých bývalých koloniích.

Jen emigrace ze Španělska v prvních šesti měsících letošního roku meziročně stoupla o 44 procent. Statistiky ukazují, že zemi v tomto období opustilo přes 40 tisíc Španělů a téměř čtvrt milionu cizinců. Populace státu totiž v dekádě před počátkem krize vzrostla díky přílivu milionů zahraničních pracovníků téměř o pětinu. Nyní se ale lidé, které do země přilákal stavební boom, houfně vracejí domů.

Španělé míří do bývalých kolonií

„Stala jsem se nezaměstnanou, můj manžel je bez práce už dva roky a se dvěma dětmi je situace velmi tvrdá, takže jsme se rozhodli vrátit,“ líčila na letišti v Madridu nedávno novinářům třicetiletá Patricia Herrerová původem z Ekvádoru. Její manžel přijel do Španělska před 13 lety a hned si našel práci jako malíř pokojů. Patricia se k němu připojila o dvanáct měsíců později a stala se uklízečkou. Dva roky poté zamířil do Evropy i syn Alexis s babičkou. „Odcházíme velice smutní. Velmi mě to bolí a hlavně našeho syna, protože tady vyrostl,“ dodala žena.

Rodina obdržela letenku a příspěvek od organizace Ruminahui starající se o Ekvádorce žijící ve Španělsku. „Máme velmi dlouhý seznam lidí, kteří jsou zoufalí a chtějí se vrátit do svých zemí, protože zde ztratili vše,“ vysvětluje její šéf Vladimir Paspuel.

Nejde však jen o návraty. Migrační tok mezi Evropou a Jižní Amerikou se otočil a Španělé bez práce se do bývalých kolonií vydávají hledat štěstí. A to zejména mladí, na které dopadla nezaměstnanost nejhůře. Bez práce je nyní v zemi více než polovina osob do 24 let. Lidé s jazykovými znalostmi se pokoušejí najít uplatnění v Německu nebo Británii, i když jde někdy jen o přestupní stanice. A ti, kteří jinou řeč než mateřštinu neovládají, volí rovnou Ekvádor, Venezuelu a Argentinu.

Když se Marta Septiénová hlásila v roce 2003 ke studiu geologického inženýrství, byla nezaměstnanost v tomto oboru nulová. V současnosti ale mladá žena pracuje v Londýně jako servírka a spokojená rozhodně není. Uvažuje proto o přesunu dál. „Možná zkusím latinskoamerické země, jako jsou Panama, Brazílie nebo Kolumbie,“ svěřila se deníku El País.

Nové migrační trasy Evropanů Autor: E15

Portugalci hledají štěstí v Angole

Mezi Portugalci, kde je nezaměstnanost mladých lidí zhruba třetinová, vede Brazílie. Ale emigranti hledí i na bývalé portugalské kolonie v Africe. Míří zejména do Angoly, která zažívá hospodářský růst díky ropě, a očekává se, že tento trend bude dále pokračovat. „Pro každého portugalského ztroskotance se v Angole najde záchranná vesta,“ napsal dokonce nedávno lisabonský týdeník Visao. Postavení evropských hledačů práce ulehčuje vysoká angolská negramotnost, poptávka po expertech je tak veliká.

Irové se bojí odchodů schopných

Další zemí, ze které v poslední době nastal hromadný exodus, je Irsko. Podle údajů statistického úřadu odtamtud každý měsíc odejde přes tři tisíce Irů. „Museli byste pátrat zpátky do 19. století, abyste dostali podobná čísla,“ řekla listu Irish Independent zástupkyně úřadu Deirdre Cullenová. Odchozí vesměs vyrážejí do anglicky mluvících zemí – Británie, Kanady, USA, Austrálie a na Nový Zéland. Například australský imigrační úřad loni zaznamenal 68procentní nárůst víz udělených irským pracovníkům. Kontinent skýtá příležitosti hlavně díky svým bohatým nerostným zdrojům.

Ozývají se přitom varování, že vysoká emigrace může vážně ohrozit ekonomické zotavení Irska. „Masy vysoce vzdělaných absolventů odcházejí do velkých vzdáleností a odnášejí s sebou budoucí prosperitu ostrova,“ varoval vládu bývalý předseda irského studentského svazu Gary Redmond.

Lotyšsko hovoří o demografické katastrofě

Regionem, jenž je rovněž velmi znepokojen masovým odchodem obyvatel, je Pobaltí, které se od počátku rozhodlo čelit hospodářské krizi ráznými škrty. Problematické je hlavně Lotyšsko, od nabytí nezávislosti ho opustily stovky tisíc lidí. „Máme takový vtip, že v roce 2030 poslední Lotyš zhasne světla v Rize na letišti,“ říká šéf Evropsko-lotyšské asociace Aldis Austers.

Podle oficiálních dat za poslední zhruba dekádu poklesla populace země o třináct procent. Někteří odborníci však uváděným údajům nevěří. „Když slyším oficiální statistiky hovořící o 250 tisících lidech, je to k smíchu. Podle mých odhadů odešlo do zahraničí nejméně půl milionu osob,“ řekl v srpnu médiím univerzitní profesor Andris Denins.

V zemi se hovoří přímo o demografickém neštěstí. Až 80 procent emigrantů totiž tvoří věková skupina do 35 let, zbývající obyvatelstvo rychle stárne. Vláda Valdise Dombrovskise založila speciální pracovní skupinu, která chce přemluvit experty k návratu a také zvýšit porodnost. Plánuje proto mimo jiné vzkřísit motivační dávky, které padly za oběť škrtům. Ochránci dětských práv zase vidí problém v tom, že mnoho dospělých odchází za prací za hranice, ale nechává v Lotyšsku své děti u prarodičů a dalších příbuzných.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.