Humanitární situaci v Nepálu by mohlo zhoršit období monzunů

Lidé z nepálské metropole Káthmándů žijí na okraji města ve stanových táborech. Jejich domovy buď zmizely, nebo je opustili kvůli obavě z následných otřesů

Lidé z nepálské metropole Káthmándů žijí na okraji města ve stanových táborech. Jejich domovy buď zmizely, nebo je opustili kvůli obavě z následných otřesů Zdroj: ctk/ap

Týden po ničivém zemětřesení, kterému v Nepálu podlehlo podle nejnovější bilance více než 6600 lidí, míří do této himálájské země stále stovky zahraničních záchranářů. Čeká je nelehký úkol pomoci více než 14 tisíc zraněných, kteří utrpěli nejen zlomeniny a těžké úrazy hlavy. Světová zdravotnická organizace (WHO) navíc varuje, že s blížícím se obdobím monzunů by se humanitární situace v zemi mohla výrazně zhoršit.

První velkou výzvou pro zdravotníky a záchranáře v Nepálu je dostat se ke zraněným. Řada z nich totiž zůstává v odlehlých oblastech, které jsou těžko přístupné i v době, kdy situaci nekomplikuje žádná přírodní katastrofa.

Nepálský zdravotnický systém, který měl problémy už před zemětřesením, se podle charitativní organizace Save the Children dostal na hranici zhroucení. Pomoc nyní Nepálci potřebují hlavně od lékařů urgentní medicíny. Do země přijíždějí chirurgové, aby napravovali zlomené nohy, ošetřovali poraněné páteře a těžké úrazy hlavy.

Nebezpečný crush syndrom

Lidé, kteří byli uvězněni pod troskami budov, ale mohou podle lékařů trpět i takzvaným crush syndromem, jenž vzniká v důsledku zhmoždění měkkých tkání. Z těch se po odstranění tlaku uvolňují toxické látky. Smrt pak může nastat v důsledku selhání ledvin, které se jedy snaží vyplavit. Pomoci může takovýmto pacientům dialýza, přístrojů na její provedení je však podle organizace Lékaři bez hranic (MSF) v hlavní nemocnici metropole Káthmándú jen osm.

V současnosti lidé v Nepálu ovšem potřebují mnohem naléhavější pomoc: přístřešek, pitnou vodu, sociální zařízení a potraviny. Mimo své domovy se v důsledku přírodní katastrofy ocitlo přinejmenším 2,8 milionu lidí. Někteří se nemají kam vrátit, protože se jejich domy ocitly v troskách, jiní se vrátit nechtějí ve strachu z následných otřesů.

Málo pitné vody

V nebezpečí se ocitly také zdroje pitné vody, které znečišťují odpadky a přetékající veřejné toalety. WHO už varovala před rizikem vypuknutí průjmových onemocnění včetně například cholery. Několik ojedinělých případů průjmů se už prý mezi obyvateli provizorních táborů objevilo. Situace se sice ještě zdaleka neblíží vypuknutí epidemie, nadcházející období monzunů by ale podle MSF mohlo situaci výrazně zhoršit.

„Nejtěžší je teď dostat se k lidem, kteří pomoc nejvíce potřebují,“ řekla Katrin Kisswaniová, koordinátorka MSF, která do Káthmándú dorazila dva dny po zemětřesení. „Podařilo se nám otevřít mobilní nemocnice, do nichž lidi z odlehlých vesnic v horách dostáváme pomocí vrtulníků. Mnoho silnic je stále ještě zablokovaných sesuvy půdy,“ dodala.

Nejtěžší je teď dostat se k lidem, kteří pomoc nejvíce potřebují

Přeživší, kterým se podařilo vlastními silami dostat do metropole, jsou podle Kisswaniové šokovaní a traumatizovaní. „Řada z nich ztratila své živobytí, své příbuzné, někdy zmizely úplně celé vesnice,“ řekla. Potřebná je tak prý naléhavě i psychologická pomoc.

Obrázky zkázy v Nepálu vyvolaly u mnohých silnou potřebu pomoci. WHO ale varuje před tím, aby se do postižených oblastí lidé vydávali bez řádné úvahy. Měli by se prý předem ujistit, že nebudou spíše na obtíž. „Máme tu nyní malé týmy, které vyrazily na pomoc po zhlédnutí zpráv. Snaží se pomoci v nejlepším úmyslu, ale bohužel nemají dostatečné schopnosti na to, abychom je vyslali do odlehlých oblastí, kde by pomoc byla nejvíce potřebná,“ uvedl doktor Ian Norton z MSF.