Shrnul tak podstatu věci: „záchranářská“ prohlášení hlav dvou největších ekonomik se omezila na doporučení, chybí jasné kroky. Následné oslabení na burzách ukázalo, nakolik byly trhy s výsledkem ujednání spokojeny.
Tříbodový plán nepovažují znalci za „úder“, jak by se patřilo. „Doprovodní diplomaté měli zřejmě finální text už hotový v zavazadlech při příjezdu,“ napsal Spiegel s odkazem na to, že tisková konference začala v Paříži skoro o půl hodiny dříve.Problém je v tom, že spásný projekt frázemi začíná, ale také končí. Podrobnosti nejsou známé, což přiživuje spekulace.
Společná hospodářská vláda, o niž svedli Sarkozy a Merkelová bitvu už v červnu (Paříž couvla s argumentem, že se tento model více hodí pro celou sedmadvacítku), budí od začátku nevoli tím, že má-li fungovat, znamená zásah do národních kompetencí suverénních členských států.
Aby se toto riziko snížilo, přichází ke slovu záměr č. 2, v ústavách ukotvená dluhová brzda. Tedy strop státního zadlužení. Má-li mít smysl, musí být pod platnými hodnotami z Maastrichtu. Takto se Brusel vzdá role drába a hodí odpovědnost na vlády. Zda se tyto připojí, je jedna věc. Co a jak dělat v případě, když „zlaté pravidlo“ selže, je věc druhá. „Vše je otevřené,“ konstatují experti. Ďábel, jako vždy, číhá v detailu.
Plán v kostce
1. Hospodářská vláda eurozóny z hlav států a kabinetů, jež se bude scházet nejméně dvakrát za rok.
2. Ústavně daná horní hranice pro státní zadlužení, dohoda má být do léta 2012.
3. Společná, blíže nedefinovaná daň z finančních transakcí.
