V absolutních číslech to znamená 22,3 miliardy dolarů, oproti 16,4 miliardy za stejné období v předcházejícím roce. Indie má tedy problém: stává se světovým dlužníkem, protože příliš „kapitálu“ dováží a málo vyváží. Dlouhodobě to oslabí indickou měnu rupii a také to zhatí plány ministerského předsedy Manmóhana Singha na zrychlení ekonomického růstu země, která by v rámci regionu ráda dýchala na záda Číně.
Indická vláda se snaží alarmující trend zvrátit chystanými tarify na dovoz zlata, na které připadají dvě třetiny současné „díry“ v bilanci za poslední tři roky. Indie také dováží až čtyři pětiny spotřebované ropy ze zahraničí, Singh se proto na podzim zasadil o snížení palivové dotace. Dalším krokem, který má nastartovat růst, bylo otevření maloobchodního trhu zahraničním firmám na konci loňského roku. V Indii aktuálně díky němu mohou provozovat své obchodní domy nadnárodní řetězce typu IKEA.
Indii, která platí za největší demokracii světa, čeká letos vůbec nejnižší ekonomický růst za posledních deset let. Předpokládané tempo 5,7procentního růstu hrubého domácího produktu pro začínající rok 2013 může sice z pohledu z krizí zasažené Evropy působit docela impozantně, když ovšem přičteme inflaci přesahující sedm procent a nepříznivou demografickou křivku, chrlící na trh práce ročně zástupy nezaměstnaných, začíná být evidentní, že situace v Indii skutečně nevypadá příliš růžově.
