Odborníci tvrdí, že po rezignaci Silvia Berlusconiho bude země potřebovat silný kabinet, který kroky dokáže uvést v praxi navzdory velkému odporu veřejnosti. Reformy a odchod mediálního magnáta z čela vlády přivítali přední politici, kupříkladu německý ministr zahraničí Guido Westerwelle. „Je to důležitý krok k současné stabilizaci Evropy,“ uvedl.
Ohledně rozsahu balíku panovaly nejasnosti. Jedním z opatření, jež mají naplnit státní pokladnu, bude zvýšení sazby daně z přidané hodnoty z 20 na 21 procent. Energetický sektor zřejmě čeká speciální daň. Firmy, které budou zaměstnávat mladé pracovníky, se naopak mohou těšit na daňové úlevy. Zpřísní se také kontrola daňových úniků, bude například stanoven limit pro hotovostní transakce ve výši 2500 eur. Zaměstnanci veřejného sektoru musí počítat s dočasným zmrazením příjmů. Podstatně vzroste důchodový věk žen zaměstnaných v soukromé sféře.
Stát bude podle některých zdrojů také dávat méně peněz do vzdělávání a zdravotnictví. Reformní balík počítá i s privatizací státem vlastněných nemovitostí, jejíž výnos by měl pokrýt část veřejného dluhu. Privatizovat by se měly i komunální služby spravované místní a regionální samosprávou.
Mingardi: Příští vláda musí být kurážnější
Jakmile Monti zklidní trhy, strany na něj začnou tlačit, prorokuje italský politolog a šéf liberálního Institutu Bruna Leoniho Alberto Mingardi.
* E15: Jaké máte mínění o nové pravděpodobné vládě s bývalým eurokomisařem Mariem Montim v čele? Je technokratický kabinet nyní tím nejlepším řešením pro Itálii?
Jako Ital, který doufá, že se jeho země vrátí k růstu a prosperitě, přeji Montimu jen vše dobré. Přesto si ale myslím, že jeho kabinet bude mít velmi těžký život. Monti je nyní vítán jako muž prozřetelnosti lidmi z celého politického spektra. Jakmile ale uspěje byť jen na chvíli ve zklidnění trhů, politické strany na něj začnou vyvíjet velký tlak. Velká koalice z principu znamená druh permanentní volební kampaně po celou dobu trvání vlády. Každá ze stran formující se koalice se bude snažit udržet si svoje voliče na úkor druhých. Monti je schopný technokrat, má ale pramálo politické zkušenosti a minimální talent pro kličkování v mezilidských vztazích.
* E15: Získá Monti vůbec podporu pro nepopulární reformy?
Na počátku ano. Ale jak dlouho to potrvá? Čím déle povládne Montiho kabinet, tím větší to bude pobídka pro strany, aby se odlišily a odešly z koalice.
* E15: Co se musí okamžitě udělat, aby Itálie zklidnila trhy? Myslíte, že dosavadní reformy jsou postačující?
Itálie má problém s důvěryhodností. To je největší potíž. Hráči na trzích viděli Silvia Berlusconiho jako úzké místo v reformním úsilí. Bylo tomu ale opravdu tak? Myslím si, že Berlusconi byl špatný premiér, ale jsou zde silnější skupiny, které oponovaly reformám. Bude nyní technokratická vláda úspěšnější v překonávání lobbistických a zájmových skupin. Bůh ví. Na odchodu Berlusconi nakonec prosadil smysluplné reformy. Malé a pozdě, ale smysluplné. Příští vláda musí být kurážnější, například liberalizovat pravidla pro propouštění. Ale kdo se najde, aby pro to hlasoval? To se uvidí v příštích dnech.
* E15: Co si myslíte o podobných řešeních v Itálii a Řecku, tedy nominování mimopartajního eurokrata jako premiéra? Je dluhová krize v eurozóně tak hluboká, že se profesionální politici raději vzdávají zodpovědnosti a vládu předávají expertům?
To je dost obsáhlá otázka a bojím se, že vám na ni nedám uspokojivou odpověď. Myslím ale, že je jasné, že politici v Itálii a Řecku tváří v tvář současné krizi zkrachovali v prosazení důvěryhodných řešení. Budou lidé bez legitimnosti dané lidem v tom nějak lepší? To ještě nevíme, může to být tak i tak. Tyto technokratické vlády stejně potřebují v parlamentu většinu. Bude ale dostatečná a dlouhodobá okolo vládní agendy? Tak to opravdu nevím. To, co se ale nyní děje, vrhá stín závažných pochybností na naši demokracii. Jako by se nyní zdálo, že k nalezení smysluplného řešení je nutné se odstřihnout od konsenzu lidu. A to je děsivá myšlenka.
