„Byla bych ráda, kdyby ti, kdo jsou kritičtí, mají jiné názory a představu o společnosti, dostali v Turecku směřujícím do 21. století nějaký prostor,“ vzkázala v pondělí prostřednictvím stanice RTL turecké vládě německá kancléřka Angela Merkelová.
Její názor zatím zůstává nevyslyšen. Během pondělka média zvyšovala počty lidí zadržených od neděle v Ankaře a Istanbulu. Ani pozatýkání stovek demonstrantů však neodradilo nespokojené Turky od dalších protestů. Bezpečnostní složky vyzbrojené vodními děly včera vyzvaly zhruba tisícovku odborářů, aby neblokovali jednu z hlavních ulic metropole. Varovaly je před užitím síly.
Právníci si mezitím stěžovali, že nemají přístup ke svým uvězněným klientům. Objevily se také informace, že „zmizelo“ několik zdravotníků, kteří ošetřili zraněné demonstranty.
Alarmující také je, že se šíří zvěsti o potyčkách mezi vládními kritiky a jejími stoupenci. Opoziční Lidová republikánská strana si stěžovala, že skupina asi čtyřicítky lidí vyzbrojených tyčemi napadla jedno z jejích sídel. Údajně přitom skandovala jméno premiéra.
Vicepremiér Bülent Arinç včera uvedl, že pokud policejní síly nebudou k potlačení protestů stačit, zasáhne vojsko. To by však byl riskantní krok. O loajalitě armády, tradičního ochránce sekulárního státu, lze pochybovat.
Na druhé straně se už delší dobu spekuluje o tom, proč vojáci k dosavadním protestům mlčí a nezasáhnou. Novodobá turecká historie je přitom na podobné puče bohatá. Podle analytiků je zřejmě hlavním důvodem ticha Erdoganovo okleštění armádní moci v uplynulých letech. Provázelo ho uvěznění stovek důstojníků obviněných z údajného spiknutí. „Sbor našich ozbrojených sil má stále stejné názory, jako měl v minulosti, ale raději stojí mimo politiku,“ řekl Reuters vysloužilý generál Armagan Kuloglu. Je však otázkou, jak by armáda reagovala, kdyby byla do politiky proti své vůli zatažena a musela zasahovat proti lidem, z nichž někteří sdílejí podobné názory.
