Španělsko se potýká s vysokou nezaměstnaností, s dluhy a také s produktivitou práce. Ekonomové ukazují prstem na tradiční dlouhou pauzu na oběd a čím dál více propagují americký model práce od devíti do pěti. Kratší pracovní den by podle nich znamenal, že lidé budou v práci více odpočatí a soustředění, a budou proto podávat lepší výkony. Navíc budou mít večer čas třeba na koníčky nebo na děti.
Víc a víc společností si teď uvědomuje, že by jim změna pracovní doby prospěla, ale zažité zvyky se jen obtížně mění. „Chceme se vyhnout zbytečně dlouhým pracovním dnům, které produktivitu práce nijak nezvedají,“ tvrdí například Teresa Diaz de Teranová z vedení španělské asociace malého a středního podnikání. Antonio Camunas, který šéfuje poradenské společnosti Global Strategies, to říká úplně bez obalu: „Ve Španělsku se prostě ve velkém mrhá časem. O tom není pochyb.“
Právo na siestu ve Španělsku není stanoveno zákonem, délku polední pauzy většinou vyjednávají odbory nebo ji určí zaměstnavatel. Ve srovnání se severněji položenými zeměmi je ale přestávka na oběd velmi štědrá. Hodně lidí tráví u jídla dvě hodiny nebo i víc a považuje dlouhou pauzu za své nezadatelné právo, přesto se množí názory, že siesta je v nynější situaci přehnaný luxus.
Z těžké doby vzešel pohodlný zvyk
Siesta přitom ve Španělsku zdomácněla až v polovině 20. století. Předtím Španělé obědvali víceméně společně se zbytkem Evropy, ale po ničivé občanské válce, která skončila v roce 1939, si kvůli zajištění rodin museli často hledat dvě zaměstnání. Když skončili v jedné práci, dopřáli si několik hodin odpočinku, než odpoledne nastoupili do dalšího zaměstnání. Až se z této pauzy stal zvyk i pro ty, kdo měli práci jen jednu.
Siestu a její různé délky neodrážejí žádné statistiky, pevná pracovní doba a osmihodinový pracovní den je ale ve Špěnělsku spíš výjimkou. Dvouhodinovou siestu mají například i zaměstnanci velké ropné společnosti Repsol nebo největší španělské banky Santander.
Lidé pak jen zívají a pijí kafe
Kritici siesty navíc připomínají, že člověka pro práci nijak nepovzbudí a druhá polovina pracovního dne je tak dosti neproduktivní. „Po obědě lidi jen zívají a pijí kafe,“ řekl lapidárně bankovní úředník, který reportérovi agentury AP nechtěl prozradi jméno. Lidé jsou pak v práci běžně do osmi hodin večer.
Boj tomuto zažitému zvyku vyhlásili například v elektrárenské společnosti Iberdrola. Zavedli totiž pravidelnou celoroční pracovní dobu od sedmi do tří. Mnoho zaměstnanců si nový pořádek chválí, říkají, že jim kamarádi závidí, že jsou tak brzy doma. Firma už zaznaměnala, že změna pracovní doby snížila absence, počet pracovních úrazů a zvedla produktivitu.
