Afghánské údolí Pandžšír ve stejnojmenné provincii vzbuzuje v posledních dnech v odpůrcích směřování země opatrnou naději. Do tamní „pevnosti“, pyšnící se svou nedobytností, se stahují bojovníci, kteří nejsou ochotní podvolit se vládě Tálibánu. Zatím však není jasné, jestli se chystají na dlouhodobý aktivní odpor proti radikálnímu hnutí, nebo si na něm pouze chtějí vynutit autonomii oblasti. Záležet bude i na případné mezinárodní pomoci.
Pandžšír, v překladu Údolí pěti lvů, nepadl do rukou Tálibánu ani teď, ani za jeho panování na přelomu tisíciletí. Předtím se ho nepodařilo pokořit ani Sovětům. Velký podíl na tom měl legendární vojenský velitel Ahmad Šáh Masúd, přezdívaný Lev z Pandžšíru, který byl zavražděn těsně před 11. zářím 2001. Nyní se jej rozhodl následovat jeho dvaatřicetiletý syn Ahmad se vzděláním z londýnské King’s College zaměřeným na válečná studia a ročním kurzem ve vojenské akademii Sandhurst.
„Máme zásoby munice a zbraní, které jsme trpělivě sbírali od dob mého otce, protože jsme věděli, že tento den může přijít. Pokud Tálibán zahájí útok, bude samozřejmě čelit tvrdému odporu,“ napsal Masúd v úvodníku listu The Washington Post.
Dodal, že další zbraně přivážejí lidé, kteří se do soutěsky postupně stahují. Jsou mezi nimi údajně i zkušení bojovníci, především dosavadní afghánský viceprezident Amrulláh Sálih, jenž se už prohlásil za výkonného prezidenta země. Na Twitteru uvedl, že jeho krok je po útěku prezidenta Ašrafa Ghaního plně v souladu s ústavou země.
„Amrulláh Sálih není obyčejný člověk. Celý život bojuje proti Tálibánu. Od doby, co se připojil k protisovětskému hnutí, patřil k nejdůvěryhodnějším pomocníkům Lva z Pandžšíru. Získal takovou proslulost, že když v roce 1996 Tálibán ovládl Afghánistán, umístil Sáliha na vrchol svého seznamu cílů,“ popsal bojovníka na webu India.com bezpečnostní expert a vysloužilý major indické armády Amit Bansal.
Na Twitteru funguje i nepotvrzený účet ministerstva obrany Afghánistánu, podle něhož se v Pandžšíru shromáždilo i několik generálů. Některé zprávy hovoří o tom, že v oblasti jsou už i příslušníci speciálních sil afghánské armády. A do údolí údajně míří i obyčejní obyvatelé, kteří se jednoduše nechtějí smířit s vývojem v zemi.
Formování odporu v regionu potvrdil i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a v některých médiích se objevily i fotografie bojovníků, zbraní a vojenské techniky v horském úkrytu. Zatím však vůbec není jasné, jaké síly se celkově podařilo shromáždit, jelikož o osudu rozprášené afghánské armády se ví jen málo.
Nejasnosti panují i nad tím, zda je cílem Masúda a Sáliha pouze obrana malé části afghánského území, nebo uvažují do budoucna o širším boji proti Tálibánu. Nejčastěji se spekuluje o tom, že budou chtít s hnutím dosáhnout dohody o autonomii Pandžšíru, případně i nějaké širší oblasti či přímo o politické správě země.
Osud odboje bude patrně záviset na tom, jestli se Tálibánu podaří vynutit si loajalitu většiny obyvatel země. Afghánistán je roztříštěný a Pandžšír obývají etničtí Tádžikové. Jejich oddanost Sálihovi a Masúdovi se dá očekávat, ale není jisté, zda si získají popularitu i jinde.
Sálihovou výhodou je, že dokázal během své poměrně dlouhé politicko-bezpečnostní kariéry po příchodu západních spojenců vytvořit zpravodajskou síť nejen v zemi, ale i v jejím sousedství. Měl ostatně velký podíl na nalezení úkrytu Usámy bin Ládina a jeho následné likvidaci v roce 2011. Dá se předpokládat, že jeho zpravodajci částečně fungují i nadále.
Patrně nejvíce však bude záležet na tom, zda mezinárodní společenství vyhodnotí, že vláda Tálibánu je pro Afghánistán lepším řešením než další vleklý konflikt s nejistým koncem, chaos a humanitární krize.
Masúd už se každopádně obrátil na Spojené státy s žádostí o pomoc v boji proti hnutí. „Píšu z pandžšírského údolí připravený kráčet ve šlépějích svého otce s mudžáhedíny, kteří jsou znovu nachystaní postavit se Tálibánu,“ uvedl ve zmíněném americkém deníku. Zdůraznil, že jeho síly potřebují zbraně, munici a další dodávky. „Amerika může být i nadále velkým arzenálem demokracie,“ dodal.
