Francouzský prezident Emmanuel Macron vyrazil do Kazachstánu a Uzbekistánu s úmyslem posílit francouzskou energetickou bezpečnost. Astana má pod palcem výraznou část světové těžby uranu, který Francie potřebuje pro svou flotilu 56 reaktorů. Prezident se zároveň snaží zajistit, aby země regionu příliš nepodléhaly ruskému vlivu a nepomáhaly válčící zemi vyvléct se ze západních sankcí.
Macron v Astaně ocenil její dosavadní přístup k válce na Ukrajině. „Zvolili jste si směřování své země spočívající v budování cesty, která odmítá být cestou podřízenosti několika mocnostem,“ řekl podle AFP svému protějšku Kasymovi-Žomartu Tokajevovi. Kazachstán odmítl uznat ruskou anexi ukrajinských území a přislíbil, že bude spolupracovat na dodržování sankcí, které západní země uvalily na Rusko.
Astana čelila nařčením, že pomáhá zásobovat ruský obranný průmysl
V praxi je to však složitější a ožehavější záležitost. Středoasijské země se společně s Tureckem staly v postizích významnou trhlinou, přes kterou proudí k agresorovi množství západního zboží. Svědčí o tom významný vzestup obchodní výměny unijních zemí s tímto regionem. Problém se týká i Česka, podle dřívějších odhadů se přinejmenším třetina výpadku českého vývozu do Ruska na místo stejně dostala jinými kanály.
Kazachstán i další země čelily nařčení, že umožňují i dodávky zboží vojenského charakteru pro potřeby Kremlu. Některé mediální investigace odhalily, že kazašské firmy založené po invazi na Ukrajinu slouží kupříkladu k přepravě západní elektroniky ruskému obrannému průmyslu. Střední Asie se tak v uplynulých měsících dostala pod tlak Evropské unie a Spojených států. Někteří západní politici tam přímo vyrazili nebo se se středoasijskými představiteli setkávají na okraj různých akcí.
Kazachstán s Ruskem pojí 7600 kilometrů dlouhá hranice, hospodářská provázanost a členství v celní unii, kvůli němuž je kontrola obchodu obtížná. Astana přesto na jaře slíbila, že bude reexport západního zboží k sousedovi důsledně potírat. Nedávno navíc oznámila, že do Ruska omezila vývoz více než stovky produktů, které mohou být využity pro vojenské účely.
„Jde o drony, různé součástky, specializovanou elektroniku, čipy a podobné produkty,“ řekl médiím představitel kazašského ministerstva obchodu Kairat Torebajev.
Kazašský uran je žádaný kvůli neklidu v Africe
Kazachstán je v hledáčku unijních zemí také proto, že má velké nerostné bohatství, kterým je možné nahradit dovoz nejen z Ruska. Do Německa už tak severní větví potrubí Družba proudí kazašská ropa. A Tokajev před pár týdny kancléři Olafu Scholzovi sdělil, že země je připravena dodávky zvýšit. Berlín má zájem i o kazašské kritické materiály důležité pro energetickou transformaci.
Pro Macrona je Astana přitažlivá hlavně jako nejvýznamnější světový producent uranu. V zemi se doluje více než čtyřicet procent světové těžby. „Kazachstán je klíčem k energetické bezpečnosti Francie,“ řekl Bloombergu Michael Levystone z Francouzského institutu mezinárodních vztahů. „Macronova návštěva připomíná, že Paříž je připravena zintenzivnit spolupráci,“ dodal.
Francii přitom v tomto případě nejde o náhradu za ruskou surovinu, neklid v Africe ohrozil její dodávky uranu z Nigeru. Celkově Francie odebírala loni surovinu od pěti zemí. Kazachstán byl s více než třetinou dodávek na prvním místě, Niger s pětinovým podílem na druhém. Dalšími třemi dodavateli byly Namibie, Austrálie a Uzbekistán.
Francouzská společnost Orano už od devadesátých let minulého století provozuje společný podnik Katco s kazašskou státní těžební společností Kazatomprom. Prohlubování vzájemné spolupráce bylo podle různých zdrojů na programu aktuální Macronovy cesty. Společnost Orano přitom minulý měsíc musela kvůli mezinárodním sankcím zastavit zpracovávání uranové rudy v jednom ze svých zařízení v Nigeru.
O kazašský uran ale mají velký zájem i další západní země, které hledají alternativy k ruské produkci. Astana se už chopila příležitosti, má v plánu zvýšit těžbu a hledá alternativní exportní trasy, kterými by se vyhnula Rusku. Ve válčící zemi se sice dolují pouze jednotky procent světového uranu, ale Moskva hraje velkou roli při jeho následné úpravě.
Středoasijská země plánuje vybudovat průmysl na zpracování rudy
Ruda se po těžbě totiž musí zpracovat, konvertovat do plynného skupenství na hexafluorid uranu a následně obohatit. Téměř polovina kapacit na konverzi uranu je přitom v Rusku a podobné je to i s jeho obohacováním. Jen v EU je navíc devatenáct reaktorů ruského původu, pro které jejich provozovatelé postupně hledají náhradní palivo. Rosatom navíc staví další dva bloky v Maďarsku. Z těchto důvodů se EU zatím nedaří uvalit sankce na ruský jaderný byznys.
Uran mezitím výrazně zdražuje. Jeho ceny na burze jen za letošní rok vzrostly bezmála o polovinu, a to zejména ve druhém pololetí. Koncem října byl nejdražší za posledních dvanáct let. Z jeho cenového dna na podzim roku 2016 se jeho hodnota zčtyřnásobila.
Astana se ale netají úmyslem vytvořit do budoucna i silný zpracovatelský průmysl uranové rudy včetně konverze a obohacování. Doufá, že do odvětví přitáhne investory. Orano mezitím v říjnu schválilo investici 1,7 miliardy eur do zvýšení kapacity podniku na obohacování uranu na jihu Francie o více než třicet procent.
Plány by se měly zhmotnit za pět let. „V současném geopolitickém kontextu je účelem tohoto navýšení posílení západní energetické suverenity ve Francii,“ řekl podle webu World Nuclear News šéf představenstva firmy Claude Imauven.
Energetické zájmy Francie v Kazachstánu se však neomezují pouze na uran. Společnost EDF by tam ráda postavila první jadernou elektrárnu. V tomto směru bude zřejmě muset konkurovat nabídkám z Ruska, Číny a Jižní Koreje. Astana také loni byla podle údajů francouzského ministerstva hospodářství druhým největším francouzským zdrojem surové ropy hned po Spojených státech. Paříž má podobně jako Německo zájem i o kazašské kritické materiály, ke kterým patří měď, zinek nebo mangan.
