Nicméně je jasné, že nemohl jinak. Když politik vsadí prakticky všechno a prohraje, odchází. V Česku už si na to moc nepamatujeme, ale z hlediska zdraví evropské demokracie je normální chování Cameronovo, nikoli politiků, kteří sedí ve vládě a současně tutéž vládu obviňují z podpory korupce.
Cameron byl až do sečtení hlasů v úspěšným politikem i premiérem. Nicméně vabank, jejž rozehrál, aby uklidnil a udržel pohromadě vlastní stranu, se mu krutě vrátil.
V historii zůstane zcela jistě zapsán jako premiér, který neudržel Británii v EU, a dost možná také jako premiér, který stál na začátku další velké vlny silného pnutí uvnitř Spojeného království a vzestupu separatistických tendencí.
Dějiny se s Cameronem mazlit nebudou. Nic na tom nezmění ani fakt, že se ke své brutální prohře postavil čelem a oznámil odchod. To je hezké, ale pořád platí, že do vnitrostranické hry vsadil mnohem mnohem víc, než měl. A prohrál.
