Na západní půlce klid. Války skončily, nastoupili gangsteři

Minimálně posledních 300 let byla na Zemi pořád někde válka. Alespoň na západní půlce planety v posledních dnech ale nastal historicky neobvyklý klid zbraní. Když na konci června podepsala kolumbijská vláda mírovou smlouvu s levicovými povstalci, skončil poslední velký konflikt západní polokoule.

Přitom ještě v devadesátých letech byly právě tropická Amerika a západoafrické země Guinejského zálivu dějištěm nejbrutálnějších střetů. Kulminovaly občanské války v Libérii, Sieře Leone, Salvadoru, Guatemale nebo v Peru.

V novém tisíciletí boje v prostoru na západ od nultého poledníku postupně mizí. Na mapě globálního indexu mírumilovnosti, kterou sestavuje organizace Vision of Humanity a která reflektuje hrozby válečného násilí či terorismu, si letos už žádný stát západní polokoule nevysloužil označení červenou barvou, která značí nejkritičtější situaci. Naopak na východní polokouli je takových států 15 – včetně Jižního Súdánu, Jemenu, Ukrajiny, Sýrie nebo Afghánistánu.

Vzácný „klid na západní frontě“ ale nemusí mít dlouhého trvání. Nejkřehčí je zřejmě v africkém Mali při hranici s Alžírskem.
V oblasti trvá napětí mezi centrální vládou a tuarežskými separatisty, kteří požadují vznik vlastního nezávislého státu. Situaci v oblasti navíc vyostřují radikální islamisté ze skupiny Ansar Dine, která je napojena na teroristickou organizaci al-Káida.

Komplikace v boji s kokainem - Kolumbie přestane používat nebezpečný herbicid

Zahraniční

V Mali se snaží udržet klid mírová mise OSN, v níž slouží i čeští vojáci. Dochází ale k incidentům.
Poslední se odehrál minulý týden, když radikálové obsadili hotel ve městě Sevare a při následné přestřelce zahynulo 13 lidí.

Druhou tikající rozbuškou na západní polokouli je v tuto chvíli Venezuela. Jihoamerickou zemi srazilo do katastrofálního stavu zlevnění ropy a diletantské hospodaření socialistického režimu vedeného prezidentem Nicolásem Madurem. Ekonomika zkolabovala, v obchodech nejsou ani nejzákladnější potřeby a potraviny.

Maduro, jehož strana utržila drtivou porážku v nedávných parlamentních volbách, se ale odmítá vzdát moci. Může se proto stát, že se napětí mezi zuboženým obyvatelstvem a vládou zvrhne v občanskou válku. Klíčový bude postoj armády, která je také rozpolcena.

Kriminalita místo válek

Zatímco větší část generality údajně zůstává loajální Madurovi, nižší důstojníci a řadoví vojáci sympatizují s opozicí. Ta požaduje referendum o odvolání prezidenta.

Maduro se však plebiscit snaží co nejvíce oddálit. Konat se bude asi nejdřív počátkem příštího roku. A právě kolem referenda zřejmě napětí vystoupá k bodu varu. Jestliže východ světa je na tom v tuto chvíli hůře, co se týče válek, západní hemisféra to dohání násilnou kriminalitou. Zejména ve státech Latinské Ameriky začíná vyrůstat do tak obludných rozměrů, že se počtem obětí může s válkou měřit.

Nejrychlejší nárůst otřásl právě zchudlou Venezuelou. Podle Venezuelského ústavu pro sledování násilí loni v zemi, která se dopotácela na hranici anarchie, zemřelo násilnou smrtí už skoro 28 tisíc lidí. To je například více než pětinásobek obětí celé války na východní Ukrajině.

V Mexiku stojí za hrozivými statistikami hlavně boj mezi drogovými kartely. Loni tam bylo zavražděno zhruba 18 tisíc lidí.
Z Brazílie jsou dostupná data naposledy z předloňska, kdy bylo evidováno více než 53 tisíc vražd. To je v absolutních číslech vůbec nejvyšší počet mordů v jedné zemi.

Brazilské bezpečnostní složky se nyní snaží tvrdým postupem zredukovat kriminalitu přinejmenším v Rio de Janeiru, kde se bude příští měsíc konat letní olympiáda.

Při přepočtu na obyvatele ovšem vychází neblahý světový primát na Salvador, kde se v posledním roce statistika vyšplhala až na 103 vražd na 100 tisíc obyvatel (pro srovnání: v Česku to bývá zhruba jedna vražda ročně). O vládu nad jednotlivými regiony soupeří v Salvadoru dva nejmocnější kriminální klany Mara Salvatrucha a Barrio 18. Hlavní město San Salvador je tak de facto rozděleno na znepřátelené zóny, které ovládá a výpalné vybírá jeden či druhý gang.

Extrémní kriminalita v Salvadoru, Guatemale nebo Hondurasu je právě dědictvím dřívějších občanských válek, které země zbídačily a přinesly do nich mnoho zbraní. To je mementem i pro Kolumbii. Ta dnes hledá řešení, jak po uzavření míru včlenit do normální společnosti tisíce bývalých guerillových vojáků tak, aby nesklouzli k banditismu nebo vybírání výpalného. Zatímco vůdci rebelů si při licitování s vládou vyjednali do budoucna lukrativní posty, řadovým pěšákům hrozí, že zůstanou bloudit ve vzduchoprázdnu.