Minimálně posledních 300 let byla na Zemi pořád někde válka. Alespoň na západní půlce planety v posledních dnech ale nastal historicky neobvyklý klid zbraní. Když na konci června podepsala kolumbijská vláda mírovou smlouvu s levicovými povstalci, skončil poslední velký konflikt západní polokoule.
Přitom ještě v devadesátých letech byly právě tropická Amerika a západoafrické země Guinejského zálivu dějištěm nejbrutálnějších střetů. Kulminovaly občanské války v Libérii, Sieře Leone, Salvadoru, Guatemale nebo v Peru.
V novém tisíciletí boje v prostoru na západ od nultého poledníku postupně mizí. Na mapě globálního indexu mírumilovnosti, kterou sestavuje organizace Vision of Humanity a která reflektuje hrozby válečného násilí či terorismu, si letos už žádný stát západní polokoule nevysloužil označení červenou barvou, která značí nejkritičtější situaci. Naopak na východní polokouli je takových států 15 – včetně Jižního Súdánu, Jemenu, Ukrajiny, Sýrie nebo Afghánistánu.
Vzácný „klid na západní frontě“ ale nemusí mít dlouhého trvání. Nejkřehčí je zřejmě v africkém Mali při hranici s Alžírskem.
V oblasti trvá napětí mezi centrální vládou a tuarežskými separatisty, kteří požadují vznik vlastního nezávislého státu. Situaci v oblasti navíc vyostřují radikální islamisté ze skupiny Ansar Dine, která je napojena na teroristickou organizaci al-Káida.
V Mali se snaží udržet klid mírová mise OSN, v níž slouží i čeští vojáci. Dochází ale k incidentům.
Poslední se odehrál minulý týden, když radikálové obsadili hotel ve městě Sevare a při následné přestřelce zahynulo 13 lidí.
Druhou tikající rozbuškou na západní polokouli je v tuto chvíli Venezuela. Jihoamerickou zemi srazilo do katastrofálního stavu zlevnění ropy a diletantské hospodaření socialistického režimu vedeného prezidentem Nicolásem Madurem. Ekonomika zkolabovala, v obchodech nejsou ani nejzákladnější potřeby a potraviny.
Maduro, jehož strana utržila drtivou porážku v nedávných parlamentních volbách, se ale odmítá vzdát moci. Může se proto stát, že se napětí mezi zuboženým obyvatelstvem a vládou zvrhne v občanskou válku. Klíčový bude postoj armády, která je také rozpolcena.
Kriminalita místo válek
Zatímco větší část generality údajně zůstává loajální Madurovi, nižší důstojníci a řadoví vojáci sympatizují s opozicí. Ta požaduje referendum o odvolání prezidenta.
Maduro se však plebiscit snaží co nejvíce oddálit. Konat se bude asi nejdřív počátkem příštího roku. A právě kolem referenda zřejmě napětí vystoupá k bodu varu. Jestliže východ světa je na tom v tuto chvíli hůře, co se týče válek, západní hemisféra to dohání násilnou kriminalitou. Zejména ve státech Latinské Ameriky začíná vyrůstat do tak obludných rozměrů, že se počtem obětí může s válkou měřit.
Nejrychlejší nárůst otřásl právě zchudlou Venezuelou. Podle Venezuelského ústavu pro sledování násilí loni v zemi, která se dopotácela na hranici anarchie, zemřelo násilnou smrtí už skoro 28 tisíc lidí. To je například více než pětinásobek obětí celé války na východní Ukrajině.
V Mexiku stojí za hrozivými statistikami hlavně boj mezi drogovými kartely. Loni tam bylo zavražděno zhruba 18 tisíc lidí.
Z Brazílie jsou dostupná data naposledy z předloňska, kdy bylo evidováno více než 53 tisíc vražd. To je v absolutních číslech vůbec nejvyšší počet mordů v jedné zemi.
Brazilské bezpečnostní složky se nyní snaží tvrdým postupem zredukovat kriminalitu přinejmenším v Rio de Janeiru, kde se bude příští měsíc konat letní olympiáda.
Při přepočtu na obyvatele ovšem vychází neblahý světový primát na Salvador, kde se v posledním roce statistika vyšplhala až na 103 vražd na 100 tisíc obyvatel (pro srovnání: v Česku to bývá zhruba jedna vražda ročně). O vládu nad jednotlivými regiony soupeří v Salvadoru dva nejmocnější kriminální klany Mara Salvatrucha a Barrio 18. Hlavní město San Salvador je tak de facto rozděleno na znepřátelené zóny, které ovládá a výpalné vybírá jeden či druhý gang.
Extrémní kriminalita v Salvadoru, Guatemale nebo Hondurasu je právě dědictvím dřívějších občanských válek, které země zbídačily a přinesly do nich mnoho zbraní. To je mementem i pro Kolumbii. Ta dnes hledá řešení, jak po uzavření míru včlenit do normální společnosti tisíce bývalých guerillových vojáků tak, aby nesklouzli k banditismu nebo vybírání výpalného. Zatímco vůdci rebelů si při licitování s vládou vyjednali do budoucna lukrativní posty, řadovým pěšákům hrozí, že zůstanou bloudit ve vzduchoprázdnu.
| Velké konflikty na západní polokouli (ukončené v posledních dvou dekádách) |
|---|
| Guatemala. Vleklá občanská válka začala už v roce 1960, kdy se vlády chopila vojenská junta. Proti ní stálo několik povstaleckých frakcí. Do spletitého konfliktu zasahovaly prostřednictvím CIA i Spojené státy americké. Junta přistoupila mimo jiné ke genocidě původních indiánů – zahynulo téměř 200 tisíc Mayů a se zemí bylo srovnáno na 400 vesnic. Mír byl uzavřen až v roce 1997, mnohaletý konflikt ale zanechal zemi neblahé dědictví – nedořešené křivdy mezi hispánským a indiánským obyvatelstvem a obrovské množství zbraní mezi lidmi, což je nyní jedním z důvodů rozsáhlé násilné kriminality. |
| Peru. Ultralevicoví povstalci z organizace Světlá stezka neboli Sendero Luminoso tyranizovali Peru od roku 1980 s cílem nastolit komunistický režim. Přestože proti vládním jednotkám bojovali partyzánským způsobem, na vrcholu moci byla Světlá stezka v podstatě ucelenou armádou o síle až 15 tisíc mužů a operovala na 80 procentech peruánského území. Její vzestup zastavil až v průběhu devadesátých let autoritativní prezident Alberto Fujimori. Menší skupiny povstalců ale organizovaly občasné útoky na armádu, policii i civilisty donedávna. Ještě loni bylo z jedné základny Světlé stezky osvobozeno 39 lidí, kteří tam byli drženi několik let jako rukojmí. Celkem zahynulo během 30 let konfliktu přes 70 tisíc lidí. |
| Mali. Kočovní Tuaregové usilovali o odtržení severovýchodní části Mali a o vznik nového samostatného státu Azavad. V roce 2012 obsadila rozlehlé pouštní oblasti vojenská tuarežská organizace MNLA. Proti Tuaregům vystoupili islámští radikálové napojení na al-Káidu. Krize vedla v roce 2013 až k zásahu Francie, která vyslala do oblasti své letectvo. Situace se pod dohledem mezinárodních sil zklidnila, ale oblast na pomezí Mali a Alžírska zůstává nejrizikovějším doutnajícím ohniskem na západní polokouli. |
| Sierra Leone. Povstalci z Jednotné revoluční fronty neboli RUF postupovali od roku 1992 směrem na metropoli Freetown, již později zčásti dobyli. Využili podpory diktátora Charlese Taylora, který vládl v sousední Libérii. Nákup zbraní financovali z těžby diamantů. Do bojů zasáhli také nigerijské bezpečnostní síly a žoldáci, které si vláda najala v Jižní Africe. Konflikt proslul mimořádnou brutalitou. RUF i vláda využívaly dětské vojáky. Povstalci usekávali zajatcům ruce jako výsměch vládnímu volebnímu sloganu „lid má moc ve svých rukou“. Příměří bylo uzavřeno v roce 2001. Pro vyšetření válečných zločinů vznikl ve Freetownu speciální soudní tribunál, který v roce 2012 poslal na 50 let do vězení i Charlese Taylora. |
| Kolumbie. Do půlstoletí trvající občanské války se zapletly vládní jednotky, levicové guerilly i pravicové soukromé paramilitantní jednotky. Povstalci financovali nákup zbraní z obchodu s kokainem i dalšími drogami. Válka si vyžádala přes 220 tisíc obětí. Mírovou smlouvu podepsala kolumbijská vláda a povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC letos v červnu. |
