Parlamentní volby jsou mimořádně důležité kvůli chystanému přesunu pravomocí z prezidenta na premiéra, jenž podle mnohých názorů souvisí s tím, že Saakašvili v roce 2013 už nemůže na hlavu státu kandidovat. Prezidentovo Sjednocené národní hnutí (UNM) ovládá téměř čtyři pětiny zákonodárného sboru a podle průzkumů mělo ještě nedávno náskok dvaceti procent. Teď se mu ale situace začíná vymykat z rukou.
Skandál a demonstrace
Kvůli skandálnímu videu s mučením vězňů protestují proti vládě v poslední době až stovky tisíc odpůrců, přestože Saakašvili tvrdí, že jde o podvrh. Ne příliš čitelnému opozičnímu Gruzínskému snu miliardáře Bidziny Ivanišviliho se tak podstatně zvýšily šance na úspěch. „Měla jsem v úmyslu volit Saakašviliho stranu, ale potom, co jsme všichni viděli v televizi, jsem změnila názor a dám hlas opozici. Myslím si, že je nemorální podpořit tuto vládu,“ svěřila se Reuters učitelka Nana Dumbadzeová.
Protesty mají ale hlubší kořeny. Návštěvníkovi Tbilisi se může na první pohled zdát vztah hrdiny růžové revoluce v roce 2003 a Gruzínů jako idylický. Prezident vidí z oken honosného paláce, jak se obyvatelé metropole baví v krásném a moderním parku se sochou Ronalda Reagana. Kritici ale místo považují za typickou ukázku umělé fasády, která má zakrýt selhání prezidenta ve skutečném rozvoji země.
Nesplněná očekávání
První léta se Saakašvilimu dařilo. Sklízel pochvaly za potírání korupce, obnovení veřejných služeb a ekonomický růst. Pak ale přišel ozbrojený konflikt s Ruskem a globální hospodářská krize. Země se navíc stále potýká se špatnou infrastrukturou, jež brzdí rozvoj odlehlejších oblastí a turistický ruch, na který vláda hodně spoléhá.
HDP na hlavu se sice od revoluce ztrojnásobil, Gruzie se však na žebříčku zemí i přesto pohybuje kolem 120. místa. Očekávání rychlého zlepšení životních podmínek Gruzínů se nenaplnilo, nadšení vystřídala deziluze. Zastánci prezidenta marně poukazují na to, že Saakašvili přebíral zem takřka ve stavu kolapsu a doufat v zázraky bylo nesmyslné.
Sovětská nostalgie
Politik, který podle amerického exprezidenta George Bushe z Gruzie učinil „maják svobody“, je navíc protivníky obviňován z usurpování moci a potlačování opozice. Ozývají se také hlasy zpochybňující jeho zahraniční kurz. Kritici míní, že zemi škodí jeho umíněný postoj vůči Rusku a horlivá snaha Tbilisi o vstup do NATO a EU. Zvlášť když prezident svůj unijní sen zatím realizoval jen všudypřítomnými modrožlutými vlajkami.
Čtěte také:
Rusko s Gruzií podepsalo dohodu, může do WTO
Komárkova MND investuje miliardy do těžby v Gruzii
Část obyvatel nechápe, proč by měla Gruzie předstírat, že leží v Evropě, a přetahovat se s Ruskem, když by trocha pragmatismu a obchod s mocným sousedem mohly zlepšit jejich životní standard. Někteří dokonce s nostalgií vzpomínají na Sovětský svaz. A tito lidé teď upírají oči k Ivanišvilimu. „Je to dobrý člověk. Otevře hranice s Ruskem a Gruzíni budou moci znovu cestovat. Nepotřebujeme Ameriku,“ svěřil se médiím prodavač na tržnici Ilia Macharadze.
Bidzina Ivanišvili (56)
Pochází z chudé gruzínské rodiny, vystudoval ekonomii v Moskvě. Díky známostem zbohatl v éře ruské privatizace. Časopis Forbes jeho majetek odhaduje na 6,4 miliardy dolarů. Byznysmen popírá, že by byl ovlivněn Kremlem, jeho kritici ale tvrdí, že k podnikání v takovém rozsahu musí mít jeho požehnání. Má francouzské občanství, kvůli němuž přišel o gruzínské v době, kdy ohlásil vznik své strany. Nyní o něj bojuje, stranu formálně vede právnička Manana Kobachidzeová.
Michail Saakašvili (44)
„Miša“ se narodil v Tbilisi, po rozpadu SSSR mimo jiné studoval v USA, kde také krátce působil jako právník. Mluví anglicky, francouzsky, rusky a ukrajinsky, za manželku má Nizozemku. Prezidentem je od roku 2004, kdy po takzvané růžové revoluci nahradil Eduarda Ševarnadzeho. Nyní varuje před volbou opozice, která je prý napojená na Rusko. Moskva chce podle něj vymazat Gruzii z mapy a stojí i za skandálním videem.
