Strana, která získala oblibu po nedávném hospodářském pádu země, prosazuje například 35hodinový pracovní týden či reformu bankovního systému s osamostatněním investičních divizí. Píratar, jak se v islandštině strana jmenuje, zastává neotřelý přístup v řadě oblastí, mimo jiné nemá ani oficiálního předsedu, nejčastěji za ni ale hovoří spoluzakladatelka Birgitta Jónsdóttirová.
Jónsdóttirová úspěch své strany vysvětluje tím, že lidé jsou unaveni tradičními politickými stranami, které nedodržují volební sliby. Za jedním z důvodů rychlého nárůstu popularity vidí loňské rozhodnutí vlády stáhnout bez diskuzí žádost země o členství v Evropské unii.
O začlenění do evropského bloku požádala v roce 2009 sociálnědemokratická vláda, která ve členství viděla záruku hospodářské stability. Nástupnická středopravá vláda krátce po volbách v roce 2013 přístupové rozhovory s Bruselem pozastavila a loni v březnu žádost stáhla. To rozhněvalo desítky tisíc obyvatel, kteří o možné unijní budoucnosti požadovali vypsání referenda.
Piráti vlastní postoj k islandskému členství v EU nemají, podle nich v této věci musí rozhodnout výhradně občané v plebiscitu. Ostrovní stát s asi 320 tisíci obyvateli je součástí schengenského prostoru bez hraničních kontrol i unijního hospodářského prostoru, který je založen na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.
