Už od půlky dubna se Němci prostřednictví týdeníku Der Spiegel i jiných médií dozvídají další a další podrobnosti o tom, jak německá tajná služba BND dodávala NSA kompletní záznamy telefonních hovorů a emailové komunikace lidí, kteří se ocitli v hledáčku Američanů.
Šéfka německé vlády ke kauze poprvé promluvila až v pondělí po téměř třech týdnech mlčení. Ti, kteří čekali stejně jednoznačné odsouzení špionáže mezi spojenci jako v roce 2013, kdy se Merkelová veřejně rozhořčila nad odposloucháváním svého mobilního telefonu Američany, ale museli být zklamáni.
„Zpravodajské služby zajišťují bezpečnost veřejnosti a německá vláda udělá všechno proto, aby zajistila, že budou moci vykonávat své povinnosti… Znamená to i spolupráci s dalšími zpravodajskými službami a to především s NSA,“ prohlásila Merkelová.
Hovory z Blízkého východu
Společné sledování BND a NSA se zaměřovalo na komunikaci přicházející z konfliktních zemí jako Afghánistán či Pákistán do Evropy. Nová zjištění německé parlamentní vyšetřovací komise ale ukazují, že v síti uvízly i evropské firmy a vládní organizace podnikající na Blízkém východě.
Právě tím se mohla BND, která má za úkol zahraniční špionáž, dopustit porušení zákona, podle nějž nesmí sledovat německé občany. Z vyhledávání byly sice vyloučeny internetové domény s koncovkou .de a telefonní čísla s německou předvolbou +49, řada německých firem ale používá domény .com nebo .eu. BND také zřejmě NSA předala záznamy telefonátů německých občanů uskutečněné prostřednictvím zahraničních telefonních čísel.
Odhalená lež
Rozsah špionáže, která se měla týkat i zbrojního a leteckého koncernu EADS (dnes Airbus Group), vyvolal vlnu rozhořčených reakcí opozice a také některých představitelů vládní SPD. Pod palbou kritiky a množících se výzev k rezignaci se ocitli především šéf BND Gerhard Schindler a ministr vnitra Thomas de Maizière.
Druhého jmenovaného navíc opozice nachytala při lži. V polovině dubna totiž ministerstvo na dotaz parlamentní frakce Linke odpovědělo, že „neexistují žádné poznatky o údajné hospodářské špionáži prováděné NSA nebo jinou americkou službou na území jiných států“.
Schindler přitom úřad kancléřky o špionáži informoval už o měsíc dříve, údajně ihned poté, co se o ní sám dozvěděl. A podle Spiegelu musel rezort vnitra odpověď na otázku týkající se tajných služeb konzultovat právě s přímými podřízenými kancléřky Angely Merkelové.
Co věděla kancléřka?
De Maizière navíc s aférou pojí i samotnou kancléřku. V letech 2005 až 2009 totiž šéfoval jejímu kabinetu a byl tak odpovědný za dohled nad tajnými službami. Podle německých médií přitom už tehdy věděl o spolupráci BND a NSA. Mohla tedy mít stejné informace i Merkelová?
Právě tady „teflonová strategie“, jak dosavadní vystupování (či spíše absenci) kancléřky v kauze popisuje Der Spiegel, zřejmě začíná selhávat. Stejnou otázku si totiž zjevně položil i šéf koaličních socialistů Sigmar Gabriel, který Merkelovou na zvláštní schůzce dotlačil k ujištění, že kromě případu EADS nepomáhala BND Američanům při „žádné další hospodářské špionáži“.
Nyní se pro změnu zlobí kancléřčina CDU. Podle ní koaliční partner zbytečně dotlačil Merkelovou k prohlášení, které se v budoucnosti nemusí ukázat jako pravdivé.
