Přestože Obama s oblibou vyzdvihuje zásadní roli biopaliv ve snaze USA zbavit se závislosti na volatilní ropě, mají obnovitelné zdroje ve Spojených státech nejmenší podíl mezi energetickými zdroji. Země z nich získává osm procent energie, více jí Spojené státy vyrobí i v jaderných elektrárnách. Ze „špinavých zdrojů“ – ropy a uhlí – stále pocházejí dvě třetiny energie.
Pokud jde o biopaliva, svědčí proti nim zatím i nepoměr mezi cenou a výkonem v porovnání s benzinem. Jedinou výjimku v USA představovala výroba biolihu z kukuřice. Na většině tamních benzinových stanicích natankují řidiči palivo, jež je z desetiny tvořeno právě tímto produktem.
Léta Washington firmy, které kukuřičný etanol do benzinu přimíchávají, štědře dotoval. Vznikl tak provázaný řetězec vedoucí od pěstitelů přes rafinerie, jehož jednotlivé články měly zajištěný stabilní odbyt. Teď mají miliardové příspěvky skončit a stát se má soustředit na novou koncepci.
Plán by mohl mít úspěch i proto, že dodavatelé mohou počítat s významným odběratelem – námořnictvem. Armáda už několik let testuje biopaliva při pohonu stíhaček a říčních člunů.
„Kupujeme zkrátka příliš mnoho paliva ze zahraničí. Výpadky v dodávkách, cenové šoky, to je pro armádu nepřijatelné. Každé zdražení ceny ropy o dolar za barel stojí námořnictvo 30 milionů,“ vysvětluje zapojení svého rezortu do projektu ministr pro námořnictvo Ray Mabus. Do deseti let chce námořnictvo z obnovitelných zdrojů pokrývat polovinu své energetické spotřeby.
Biolihu z kukuřice zvoní ve Spojených státech hrana
Díky dotacím, které podporoval intenzivní lobbing ve Washingtonu, dominoval biolíh z kukuřice dlouhá léta americkému trhu. V podstatě blokoval vývoj další generace biopaliv, jelikož firmy neměly motivaci investovat do výzkumu. Farmáře amerického Středozápadu zrušení dotací rozladilo. V takzvaném kukuřičném pásu, jak se rovinaté státy Iowa, Illinois, Indiana či Nebraska nazývají, se farmáři dlouho vezli na vlně neutuchající poptávky od firem, které biolíh dodávají jako aditivum do benzinu. Každoročních šest miliard dolarů na dotacích šlo právě do jejich kapes.
„Před deseti lety byl etanol tou nejlepší věcí,“ vzpomíná na doby Bushových pobídek Arlyn Schipper, kterému v Iowě patří 1600 hektarů polí téměř výlučně osázených kukuřicí na výrobu etanolu. „Hodně farmářů do něj investovalo. Všichni ho chtěli. A teď, když v tom máme tolik peněz, se k nám otočí zády,“ dodal.
Iowa v pěstování kukuřice vede. Až 58 procent z tamní sklizně putuje do rafinerií na biolíh. Na celém Středozápadě se letos ve dvou stovkách rafinerií z kukuřice vyrobí 14 miliard galonů biolihu ročně. Proti pěstitelům kukuřice na biolíh mluví i současná světová potravinová krize. Spojené státy diktují ceny komodity na světovém trhu. Konec dotací pravděpodobně povede k mírnému snížení cen, což by pro africké země bylo dobrou zprávou.
O tom, zda biolíh americkou závislost na fosilních palivech skutečně snižuje, neexistují zatím přesvědčivé důkazy. Jisté ale je, že energeticky poměrně náročná výroba biolihu i pěstování kukuřice, která vyžaduje více pesticidů než jiné plodiny, životnímu prostředí nepomáhá.
