Francie se hroutí pod tíhou dávek a důchodů. Lekce pro Babiše: štědrý stát končí krachem

Lecornu byl ministerským předsedou jmenován 9. září. Svůj kabinet představil teprve v neděli 5. října. Hned v pondělí 6. října ráno přišla rezignace poté, co zjistil, že pro rozpočet nezíská podporu. Levice i blok Le Penové tvrdě odmítají omezení sociálních výdajů a navíc žádají uvolnění podmínek pro odchod do důchodu, jejichž zpřísnění prosadil za obrovských demonstrací v roce 2023 prezident Emmanuel Macron. V pondělí večer Macron požádal premiéra, aby to zkusil ještě jednou a snažil se do následujícího večera najít pro rozpočet podporu v Národním shromáždění. Rozpočet na příští rok musí být do parlamentu předložen ke schválení do pondělí 13. října.

Dluhová a politická past

Lecornu je od loňských parlamentních voleb už třetím premiérem, který se pokouší manévrovat v tvrdě rozděleném parlamentu odmítajícím úspory a snížení rozpočtových deficitů. Před ním padli Michel Barnier a François Bayrou. Dlouholetí matadoři francouzské politiky.

Pastí politické a ekonomické krize je téměř nemožné projít. Na jedné straně stojí dvoutřetinová většina od Le Penové po Mélenchona, která odmítá jakékoliv omezení obřích výdajů rozpočtu. Na druhé straně investoři a ratingové agentury, které výrazně zvedají Francii úroky ze státních dluhopisů kvůli neschopnosti dostat rozpočtový schodek pod 5 procent HDP. Loni dosáhl 5,8 procenta. Pro letošní rok se očekává deficit 5,6 procenta. 

Francie má aktuálně jeden z nejvyšších státních dluhů v Evropě, který dosahuje 113 procent HDP. A prudce stoupá. Ještě v roce 2019 byl na 97,9 procenta HDP.  To je obří růst o 16 procent HDP za pouhých pět let. Právě to tempo výrazně znervózňuje investory a ratingové agentury. Jedna za druhou postupně snižují Francii rating. Dnes už zní skoro nepředstavitelně, že ještě před finanční krizí v roce 2008 patřila Francie mezi několik málo zemí světla s nejvyššími ratingy AAA. 

Tomu odpovídá prudký vzestup úroků. Francie si dnes na deset let půjčuje za 3,5709 procenta. Téměř stejně draho jako Itálie, která dlouhodobě patřila k zemím s nejvyššími státními dluhy i deficity v Evropě. Jenže na rozdíl od Paříže nabral Řím za vlády premiérky Giorgie Melonioné zcela opačný kurs. Klesají celkové státní dluhy i rozpočtové schodky. Celkový dluh je se 132 procenty HDP stále výrazně vyšší než ve Francii. Jenže za posledních pět let se ho podařilo snížit o více než 22 procent. V roce 2020 dosahoval 154,9 procenta HDP. Rozpočtový deficit klesl z 7,2 procent v roce 2023 na loňských 3,4 procenta. Pro příští rok vláda plánuje pokles pod tři procenta. Dluhy klesají přestože vláda dokázala snížit téměř všem Itlaům daně a zároveň právě za nižšími daněmi lákat do země zahraniční investory. Včetně těch z Francie. 

Drsná cena za zásah do důchodů

Paříž se už rok dusí v ekonomické a politické pasti, do níž se dostala poté, co Emmanuel Macron tvrdě prohrál ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2024. Zaplatil za jednu z nejodvážnějších reforem penzí v historii Páté republiky, kdy zvýšil věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let. A zrušil dřívější důchody pro vybrané profese. Ty byly dlouho francouzskou specialitou. Pokus obnovit si mandát v předčasných parlamentních volbách ale skončil fiaskem nerozděleného parlamentu, v němž se Paříž plácá dodnes. A rychle se střídající premiéři nedokážou najít cestu k ořezání sociálních výdajů, které nebudou dost velké na to, aby dokázaly alespoň zbrzdit obrovské schodky. 

Bez Macronových reforem z prvního i druhého mandátu by ty dluhy byly ještě dramaticky větší. Cenou za ně je ale rekordní ztráta důvěry v prezidenta. Neustále se opakující demonstrace proti úsporám. A dramatické nápady na zdanění bohatých, s nimiž přichází francouzští akademičtí ekonomové v čele s Gabrielem Zucmanem a Thomasem Pikettym. 

Francie má jeden z nejhorších rozpočtů v Evropě vůbec. Její celkové veřejné výdaje dosahují 57,1 procenta HDP. Vyšší je v Evropě má jen Finsko, a to 57,7 procenta. Průměr zemí eurozóny, těsně shodný s daty z Německa, je 49,6 procenta. Průměr celé EU je pak 49,2 procenta. A třeba dlouholetý etalon nekontrolovaných státních výdajů – Řecko – vykazuje jen 48 procent! My máme 43 procent. Švýcarsko jako nejbohatší země Evropy jen 32 procent. Vůbec nejméně pak vykazuje Irsko: 22,3 procenta. Spojené státy mají výdaje 39,7 procenta HDP. 

Francouzský problém je ještě hlubší. Obrovský podíl těch výdajů jde na sociální pečovatelský stát. Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je to 31,2 procenta. Jedinou další zemí, která má nad třicet procent, je Finsko. Průměr OECD je 21 procent. U nás jsou sociální výdaje právě přesně na tomto průměru. Ještě detailnější pohled ukazuje, jak obrovskou zátěží jsou ve Francii právě důchody. Padne na ně přes 13 procent HDP. Víc je to už jen v Řecku a v Itálii. Z těchto čísel je jasně vidět, kam by francouzské dluhy stoupaly bez Macronových reforem. Jak existenční ty zásahy pro Francii byly. 

Varovná lekce před Babišovou expanzí

Pro nás je Francie obrovskou lekcí ve chvíli, kdy k moci nastupuje Andrej Babiš se svým plánem na výrazné zvyšování státních výdajů na důchody, sociální dávky, platy a dotace, které nasliboval ve své volební kampani. Paříž ukazuje, co se děje ve chvíli, kdy se dluhy vymknou kontrole, investoři prudce zvýší úroky, na hranu, kdy už berou obří část samotného rozpočtu. Ve Francii se na nich platí částka na úrovni výdajů na obranu. U nás už teď s výrazně nižšími celkovými dluhy na úrovni 43 procent HDP ty splátky přesahují 100 miliard korun ročně. V politické a ekonomické pasti pak přicházejí extrémní návrhy na zvýšení daní, které ze země spolehlivě vyženou ty, kdo bohatství vytváří.