Volby mají mocnějšího vítěze než Babiše. Banánistán, co v referendech straší investory
Řekli jasné „ne“ výstavbě a „ano“ zákazům či demolicím. Volby do Poslanecké sněmovny s sebou přinesly i čtyři desítky místních referend. Voliči v nich neváhali demonstrovat, jak silný vztah chovají k fenoménu NIMBY z anglického „not in my backyard“, tedy „ne u mě na dvorku“. Ve zkratce tím vzkazují: stavte si, ale ne v mé obci ani v mém okolí. S trochou nadsázky lze říci, že fenomén NIMBY zvítězil ve volbách ještě suverénněji než lídr vítězného hnutí ANO. Andrej Babiš však hodlá se svým „konkurentem“ zatočit – jako jednu z hlavních priorit své případné vlády totiž zmiňuje řešení, jak omezit NIMBY a s ním i pravomoci obcí.
Seznam referend, ve kterých občané odmítli nejrůznější projekty, je až absurdně dlouhý. Hned sedmnáctkrát hlasovali o výstavbě nebo rozšíření větrných parků. Výsledek je v tomto případě až překvapivě shovívavý – devět „ne“ a osm „ano“. „Například nesouhlasili proto, že se bojí infrazvuku, který nebyl nikdy naměřen, nebo že z lopatek odlétávají zbytky pryskyřice,“ pojmenoval mnohdy absurdní obavy voličů tajemník městského úřadu Polná Petr Klíma.
Smůlu mají těžaři, kteří chtěli rozšířit dolování štěrkopísku a bentonitu na Šumpersku a Táborsku – tři referenda jim třikrát vynesla závazný nesouhlas. Stejným výsledkem skončila i snaha radnice Jaroměřic nad Rokytnou postavit sportovní halu. „Považuju to za obrovskou škodu, hlavně děti a mladá generace na to doplatí,“ smutnil starosta Jaroslav Soukup (SOCDEM). Výsledek referenda přičítá „negativní masáži opozice“, která měla strašit veřejnost úvěrem, jenž by prý obec zruinoval. „Přitom podobné úvěry si zhruba stejně velká města jako my berou běžně,“ dodal.
Smůlu má i státní investor Správa železnic, který chce stavět vysokorychlostní železnici přes území Troskotovic. Obyvatelé obce na Brněnsku závazně odmítli, aby trasa vedla právě tudy, a to v jednoznačném poměru 279 ku 97 hlasům. Spalovna, která měla vzniknout v Písku, sice získala kladný posudek EIA o vlivu na životní prostředí, stopku však vystavilo referendum – stejně jako záměru na rozšíření skládky v Čáslavi. V Božím Daru raději preventivně odmítli cokoliv, co by se mohlo dít v oblasti zaniklé obce Ryžovny, přestože zatím neexistuje jakákoliv představa o budoucím využití tamních pozemků.
Územní plán je na Západě zákon
Referenda nekončí vždy vítězným „ne“. Je-li výsledkem „ano“, pak se k němu ovšem zpravidla váže negace. V Poličce například souhlasili s omezením hazardu, na Praze 1 zase s omezením a možným zákazem elektrických koloběžek. V Tehově u Prahy řekli voliči „ano“ zákazu velkoplošné komerční výstavby. Najdou se však i (absurdní) výjimky – obecní úřad v Holčovicích na Bruntálsku bude vzhledem k výsledku referenda i nadále provozovat restauraci v Obecním domě, ačkoliv dlouhodobě prodělává.
Pochopitelně se najdou i referenda, ve kterých občané souhlasili s výstavbou. V Dudíně na Jihlavsku díky tomu může vzniknout dům pro seniory, byť těsnou většinou 71 ku 58 hlasů. Obyvatelé Domašova u Šternberka zase umožnili stavbu tří větrných elektráren. Společnost Meridian Nová Energie tak bude po dobu dvaceti let přispívat obci částkou 3,3 milionu korun ročně, přičemž suma se bude navyšovat o inflaci. I přesto byl kladný poměr hlasů v referendu těsný – 99 ku 93.
V kontextu většiny referend, v nichž voliči projektům řekli jasné „ne“, však představují tyto odsouhlasené záměry spíše šťastné výjimky, které znovu připomněly sílu fenoménu NIMBY v Česku.
„Lidé jsou všude na světě podobní. Problém Česka je, že obce mají daleko větší pravomoc zasahovat do stavebního řízení. Lidé mají pocit, že mohou mluvit do všeho – ale nemohou, přinejmenším ne na Západě. Územní plán je zákon. Takže když například v Polsku přijde investor a splní pravidla územního plánu, o jehož podobě si už dříve rozhodla obec, může stavět,“ říká Marcela Fialková. Ta v minulosti zodpovídala za strategii developera UDI Group a působila jako poradkyně exministryně Kláry Dostálové (ANO) pro tvorbu stavebního zákona.
Jak zatočit s NIMBY?
Investorovi v Česku tak reálně hrozí, že i když splní pravidla územního plánu, jeho projekt „umře“ v důsledku prohraného referenda. „Z nakoupených pozemků a dalších investičních výdajů se tak může stát jedna hluboká ztráta. I kvůli tomu mohou investoři upřednostnit jiné státy v regionu, kde čelí mnohem menším rizikům než v českém Banánistánu,“ varuje Fialková.
Situaci by podle ní pomohlo, kdyby stát omezil pravomoci obcí a aktivistů. Taková opatření zahrnuje například verze stavebního zákona, kterou chce vítěz letošních parlamentních voleb Andrej Babiš schválit ihned po složení nové vlády. Uvedl to v rozhovoru pro iDnes.
„Jde o závažný problém, který se promítá do celé české ekonomiky a ovlivňuje i příliv zahraničních investic. S NIMBY se setkáváme v celém vyspělém světě, ale u nás si ho užíváme vskutku měrou vrchovatou,“ říká obchodní ředitel Penta Real Estate Pavel Streblov.
„NIMBY může zcela zastavit investiční či rozvojové záměry a enormně zvyšuje podnikatelská rizika. Nejde jen o developerskou činnost, ale také o obří zahraniční investice nebo strategické projekty státu,“ dodává Streblov. Připomíná například koncern Volkswagen, který zvažoval postavit za 120 miliard korun továrnu na výrobu baterií do elektromobilů v Dolní Lutyni, nebo neúspěšné snahy státu otevřít nové kamenolomy a štěrkovny. Právě nedostatek kameniva představuje jednu z velkých brzd třeba pro budování vysokorychlostní železnice.
Daně i stavební řízení jako řešení
NIMBY se promítá i do vyšších cen bydlení. „Náš rezidenční projekt Mocca v pražských Vysočanech kvůli tomu nabral zpoždění 14 měsíců. Náklady spojené s tímto zdržením dosáhly přibližně 150 tisíc korun na každou bytovou jednotku. Jinými slovy, každý mohl mít novou kuchyňskou linku ‚zdarma‘, kdybychom mohli začít včas,“ tvrdí Streblov. Zatímco velký developer si může dovolit počkat a pracovat mezitím na jiných záměrech, malou společnost může NIMBY zcela paralyzovat, čímž snižuje zdravou konkurenci na trhu.
V Penta Real Estate to podle Streblova řeší mimo jiné tím, že radnicím, úřadům a sousedům v dotčených obcích představují plány s velkým předstihem, pořádají participační aktivity a problematické body se snaží identifikovat hned na začátku projektu a hledat kompromisní řešení.
„Jedním z důvodů fenoménu je nedostatečná motivace obcí či místních obyvatel ke konkrétním investicím, neboť v porovnání s jinými státy má obec minimální přínos z realizované investice ve sdílených daních. V ČR je podíl příjmů obce z podnikatelských aktivit v jejím katastru jen okolo jednoho procenta. Například v Rakousku se jedná asi o pět procent a v jiných zemích ještě více,“ naznačuje možné řešení viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Obyvatelé českých obcí jsou tak sice vystaveni zejména potenciálním nepříjemnostem spojeným se stavbou, užitek plynoucí z možných příjmů je však minimální. „Zároveň je nutné zrychlit a odbyrokratizovat stavební řízení, které je v ČR v porovnání s ostatními evropskými zeměmi stále pomalé. Ačkoliv byly již podniknuty kroky ke zlepšení, nedávná digitalizace stavebního řízení celý proces opět zkomplikovala. Jedním z nejdůležitějších úkolů nové vlády tedy bude zrychlení výstavby, které má potenciál zlepšit řadu oblastí – od zmíněných investic až po bydlení,“ dodává Špicar.
