OBRAZEM: Ultrapravice v Evropě na postupu
Zlatý úsvit je strana, jejíž příznivci na svých setkáních „hajlují“ a jejich symbol nápadně připomíná svastiku, kterou používali Hitlerovi Národní socialisté. Zlatý úsvit se ale brání: my nejsme neonacisté, jen vlastenci. Strana hrála v předvolební kampani hlavně na proticizineckou strunu a navrhovala mimo jiné zaminování řeckých státních hranic.
Zlatý úsvit, Ataka, Maďarská garda. Podívejte se, jak vypadají příznivci extrémní pravice napříč Evropou
Extrémní pravice sedí i v maďarském parlamentu. Tamní strana „Jobbik“ ve volbách v roce 2010 získala 17 procent hlasů a je druhým největším opozičním uskupením v maďarském parlamentu. Svůj program zakládá na krajním nacionalismu, útočí na Romy, neštítí se ani antisemitismu.
Někdejší předseda Jobbiku Gábor Vona založil polovojenskou organizaci Maďarská garda. Ta organizovala protiromské pochody a získávala podporu obyvatel především na chudším severovýchodě země. Soud gardu zakázal, nicméně její členové se nadále objevují na veřejnosti v uniformách.
Překvapivější je úspěch nacionalistů ve skandinávských zemích. Ve Finsku sílí podpora strany „Praví Finové“ – v loňských volbách získala 39 křesel, v předchozích volbách přitom jen jeden. Strana vystupuje proti EU a proti euru, brojí proti výuce švédštiny na školách, volá po přísnější imigrační politice a po přísnějších trestech za závažné trestné činy. Na rozdíl od některých podobných stran se nepotýká s neonacistickou minulostí.
Známým kritikem imigrace a „obráncem židovsko-křesťanských tradic“ je nizozemský nacionalista Geert Wilders a jeho „Strana pro svobodu“ (PVV). Wilders si ale ke kritice muslimů a Arabů na mušku také středo- a východoevropany.
Deset poslaneckých mandátů drží nacionalisté i v Bulharsku. Tamní formace „Ataka“ (Útok) na svých mítincích slovně útočí na Židy, Romy, Turky a požaduje připojení Makedonie k Bulharsku.
Je třeba zmínit i úspěch prezidentské kandidátky ultrapravicové Národní fronty Marine Le Penové, které dalo hlas 19 procent Francouzů. Její protiimigrantská rétorika padla ve Francii na úrodnou půdu.
